Adam Chromý
');
//-->
- Počet článků 110
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6175x
Seznam rubrik
Adam Chromý
O rodičích, dětech a spoustě slov
Film O rodičích a dětech přináší pro českou kinematografii dvě zásadní zprávy. Tou dobrou je, že po hodně dlouhé době u nás vznikl důstojný a inteligentní film. Druhá zpráva ovšem toto nadšení poněkud tlumí – jedná se o zdaleka nejslabší snímek ve filmografii Vladimíra Michálka.
Adam Chromý
Smrtelný vzdech Českého lva
Jakkoliv může být oceňování domácích snímků označováno za nesmyslné, samo o sobě ho neodsuzuji. Když si mohou ceny mezi sebe nesmyslně v hlavním vysílacím čase rozdělovat zaměstnanci televize Nova, tak proč by to koneckonců nemohli dělat filmaři. Jednou ročně tak mohou čeští diváci nabýt dojmu, že u nás děláme filmy, které v mnohém předčí americký import. Existuje ovšem jedna věc, kterou u nás opravdu dělat neumíme – slavnostní ceremoniál při udílení výročních filmových cen.
Adam Chromý
Český film si řekl o své anticeny
Favorité Českých lvů už jsou známi. Domácí kinematografie má však i svou stinnou stránku, o které by si diváci zasloužili být také informováni. Loňský rok nebyl jen rokem Vratných lahví a Tajností. Filmaři vyplodili i skvosty jako Crash Road, Poslední plavky či Bestiář. A bylo by opravdu nefér, kdyby tyto snímky upadly v zapomnění jen kvůli tomu, že nezískaly žádnou cenu. Nefér by to pochopitelně bylo vůči divákům, kteří tak přijdou a důrazné varování komu a čemu se pro příště v v kinech, dvd půjčovnách i televizi vyhnout.
Adam Chromý
Kulturní zážitek na vlastní nebezpečí
Málokdy se stává, že by název filmu tak výstižně vyjadřoval jeho skutečnou podstatu jako v případě Renčova Na vlastní nebezpečí. Ačkoliv nebezpečí je to poslední, co zde mohou diváci nalézt, název je jasně upozorňuje, že byli před návštěvou kina předem varováni. Dobrodružnému snímku totiž schází to nejpodstatnější – akce. Více adrenalinu lze zažít při přepravě spoji Českých drah, které vznik filmu podpořily.
Adam Chromý
Prohraná filmová bitva
Bolek Polívka si hraje na Napoleona, Jana Doleželová na Francouzku, plastové lebky na pozůstatky padlých bojovníků, Eva Papoušková na filmovou scénáristku, Dušan Klein na filmového režiséra a nevydařená vesnická fraška na lidovou komedii o česko-francouzském přátelství. Kdyby ovšem Svatba na bitevním poli překročila hranice Francouzské republiky, čekala by nás odveta v podobě vyhlášení války za zneuctění národních dějin.
Adam Chromý
Nejasná zpráva o stavu české kinematografie
Loni mělo v kinech premiéru třináct českých celovečerních hraných filmů. Pět z nich je schopných domácí kinematografii důstojně reprezentovat. Zbytek by při svém uvedení v zahraničí způsobil spíše mezinárodní ostudu než obdiv. Ačkoliv loni kinematografie spěla od vrcholu ke dnu, filmaři se paradoxně dočkali několikanásobného navýšení státní podpory a filmová tvorba se tak stala oblíbeným koníčkem nadšených amatérů.
Adam Chromý
Chyťte doktora...a nebo vůbec ne
Chyťte doktora vypráví ve třech pokusech o sexuálním chování obyvatel České republiky. Nabízí Tatianu Vilhelmovou na šest způsobů (dvě role x tři varianty příběhu), což je spíše důsledkem nedostatku domácích herců než originálním tvůrčím záměrem. Podle upoutávky to vypadalo na další těžkou ránu pro domácí kinematografii (již třetí v řadě). Nakonec je z Chyťte doktora překvapivě jen průměrný český film, což ještě nutně nemusí znamenat, že je dobrý.
Adam Chromý
Agáta Hanychová hledá smysl života...a diváci východ z kina
Pokud by měl v české kinematografii nastat zásadní obrat k lepšímu, musí nejprve najít své dno, od něhož by se mohla odrazit. V Crash Road se tak konečně stalo. Agáta Hanychová se vydává na „dobrodružnou“ cestu, kde utíká před zlými lidmi, sebou samotnou a hlavně osudem, který ji prostě nemá rád. Při tom podává výkon, za který ji doma rozhodně nepochválí. K nejlepším okamžikům Crash Road patří právě ty chvíle, ve kterých se nic neděje a hlavně nemluví...
Adam Chromý
Poslední plavky z filmového dna
Rozmarná letní komedie v hlavní roli s Petrem Čtvrtníčkem, digitálním sumcem, Budweiserem a Hermelínem je spíše k pláči než ke smíchu. Poslední plavky nejsou špatný film. Poslední plavky jsou tím nejkatastrofálnějším pokusem o film, nešťastným zářezem do kariéry každého, kdo se na něm podílel a devadesátiminutovým utrpením pro všechny, kdo se na tuto zoufale nevtipnou záležitost vydržel dívat až do konce.
Adam Chromý
Vlak smrti a beznaděje
V roce 1943 dostal Adolf Hitler od svých podřízených vskutku působivý dárek k narozeninám – hlavní město Říše vyčištěné od posledních Židů vzdorujících nacistickému teroru. A tak je po trase Berlín – Osvětim vyslán vlak, jehož vagony jsou po okraj napěchovány smrtí a beznadějí. O šedesát čtyři let později na základě této skutečnosti vznikl podstatně méně působivý film.
Adam Chromý
My všichni Gymplem nepovinní
Někdo z dlouhé chvíle čmárá po zdech graffiti, Tomáš Vorel o tom ze stejného důvodu natočil film. Výsledek je v obou případech stejný – obdivovatele nadchne, odpůrce pobouří a většina veřejnosti ho bez povšimnutí přehlédne. Gympl tvrdí, že graffiti současnou mládež bere mnohem více než školní docházka. Paradoxně přitom jako větší anarchii líčí poměry ve vzdělávacím ústavu než v komunitě vytvářející „alternativní kulturu“.
Adam Chromý
Jak Hřebejk s Jarchovským vařili dort
Jan Hřebejk (si) i letos natočil nový film. Tentokrát vypráví o těžkém období (tvůrčí) krize středního věku a tvrdí, že větším zlem než lhát je lež tiše tolerovat. Do hlavních rolí obsadil své staré kamarády, epizody zaplnil svými známými, dětské představitele sehnal výhradně z vlastních a přátelských zdrojů a navrch přidal své oblíbené motivy (Itálie, víno a výtvarné umění). Poněkud při tom ovšem zapomněl na to, že publikum není tvořeno jen vlastními kamarády.
| předchozí | 1 2 3 | další |
