Fámy o české ústavní „krizi“

Přečetl jsem mnoho článků, ale nikde jsem nenašel, jak mám porozumět současné situaci kolem předčasných voleb. Každý se zabýval toliko jádrem věci. Proto jsem se rozhodl napsat vlastní článek, který bych mohl nazvat úvodem do české ústavní krize.

Prvním mýtem je domnělá jedinečnost postupu Ústavního soudu. Politici to nazývají skandálním či českým Kocourkovem, naštěstí však nejsou všichni tak nevzdělaní a neinformovaní. Velmi podobný příběh se odehrál i v sousedním Německu. Psal se rok 2005 a Spolkový sněm vyslovil nedůvěru většinové vládě Gerharda Schrödera. Konání předčasných voleb napadli dva poslanci Spolkového sněmu u německého ústavního soudu. Podobný scénář se odehrál již v roce 1982, kdy se k moci dostal Helmut Kohl a nabytou popularitu chtěl využít k posílení svého postavení ve Spolkovém sněmu. Takže nejenže není Česko jedinou zemí, kde se takové „absurdity" dějí, ale dochází k nim i v demokraticky vyspělejších zemích než jsme my.

Druhý prohřešek dávám za vinu především médiím. Z novin i televize zaznívalo, že ten či onen lže a že kdo nesouhlasí s jedním právním názorem, tak je pěkný nevzdělanec. Nikdo však neinformoval občany, že právo není exaktní věda. Neexistuje špatný názor, pouze špatně zdůvodnitelný. Každý má svou představu, jak by právo mělo fungovat, jaké jsou základní hodnoty a jak by se měla interpretovat Ústava. A nejeden menšinový názor se mávnutím proutku stal názorem většinovým. Proto by se vyjádření právníků k Ústavě měla brát pouze jako jejich osobní pohledy na věc a ne jako absolutní pravdy či nepravdy.

Třetí věcí, která mě znepokojuje a která je pro mnoho lidí matoucí, je množství nekvalifikovaných lidí, kteří se k tomuto tématu vyjadřují. Ne každý, kdo má právnické vzdělání, má dostatek vědomostí o české ústavě. Zvláště ti, kteří dokončili své vzdělání ještě před vznikem Ústavního soudu v roce 1991. Tito rádoby odborníci pak argumentují veřejným zájmem, jako to slýchávali na schůzích KSČ. Narazil jsem i na článek „ústavního právníka" z Masarykovy univerzity, který ve svém článku tvrdil, že podobná věc by se například v Německu stát nemohla. Nejenže se mýlil, ale ještě neuvedl, že byl poslancem celkem osm let a že se pyšní na úvodní stránce své internetové prezentace fotkou Miloše Zemana. Komu pak normální člověk může věřit?

Snad jsem pomohl těm několika čtenářům mého blogu se zorientovat v nastalé situaci. Potěšilo by mě, kdybyste si přečetli i můj poslední článek již z 15. července „Proč se konají předčasné volby?", ve kterém jsem se k této krizi vyjádřil ještě dříve, než vůbec vznikla.