Jaký si to uděláš - aneb nevěř všem kolovacím e-mailům

Právě mi jeden přišel - od člověka, na kterém mi mimořádně záleží - od mého bráchy. Byl děsně pesimistický - ve smyslu "lidi jsou nevšímaví, každý myslí jen na sebe, kam ten svět spěje..."

Ne, že by na tom nebylo kus pravdy, ale samozřejmě záleží na úhlu pohledu. Předvedu aktuální příklad:

V krásném, mimořádně teplém silvestrovském počasí jsem se s mým milým kamarádem běloušem foxem /elektrokolo/ vydala na oblíbenou trasu - a na třiceti kilometrech se nám podařilo zažít tři dobré skutky.

Když jsem se kochala nádherným výhledem nad rybníkem Dehtář, zastavil nějaký neznámý cyklista a ochotně se nabídl, že mě vyfotí, ať nemusím dělat selfíčko.

Když jsem následně projížděla Radošovicemi, uviděla jsem v louži na silnici zraněného psa - kouknul na mě smutným okem - zastavila jsem u nejbližšího domu, kde zrovna parkovalo nějaké auto.  To zrovna nevypadalo na dobrý zážitek... než jsem se pořádně stačila zeptat parkujícího řidiče:

" to já jsem ho srazil, jdeme se o něj postarat"

tak snad všichni přežili...

Na cestě mezi Tupesy a Břehovem jsem se snažila zachytit tu správnou atmosféru v podřepu před kolem  -  asi to byla dost nestandardní poloha, - přijíždějící mladík se poptal, jestli je všechno v pořádku  - následovalo vysvětlení o fotografování -  děkovačka a a zamávání.

Tohle se může semlít na třiceti kilometrech při vyjížďce v poslením dni roku... a proč by se něco příjemného nemělo stát příští den, nebo každý další...

Nemá cenu rozebírat, z jakého úhlu pohledu to pojmete, ale zvažte to dobře

 - ten rozdíl je veeelmi patrný -  chovejme se každý vstřícně, bude nám všem líp :-)