Zahrada jako filosofická kategorie

Jestli nevěříte, nečetli jste Čapka :-) Ale to je fuk - tedy vaše škoda, ale jinak fuk - stejně to platí. Zkrátka, pořiďte si zahradu, začněte se hrabat v zemi a uvidíte :-) 

Můžete to pojmout jako jednoroční kurs, ale účinnější je dlouhodobá série. Budete mít slevu a snazší chápání celé problematiky.

Pokud byste chtěli pochopit  proces opravdu na 100%, musíte si nejdřív koupit pozemek.. Samozřejmě co nejlevěji. Takže samozřejmě s co největšími problémy.

Pokud se vám to podaří s výše uvedenými parametry, musíte číhat jako rys ostrovid a ve vhodný okamžik zatnout drápy.

Podařilo se.

A pak to teprve nastává: kde byla v původních záměrech vymyšlena japonská zahrada, vede odvod splaškové vody...

Kde jste si představovali zahradní kuchyni, je bažina. Přesazujete jako vzteklí...

V prvotním nadšení ve smyslu „poručíme větru dešti“, vysázíte za nemalý peníz vysněné rostliny. Chudinky pojdou... Není divu. V daném prostředí se opravdu necítí dobře.

Krásné, vlastnoručně vypěstované buxusy vám začne žrát zavíječ, který přišel z východu a vy, zaruputilý pacifista, musíte přijmout myšlenku, že bez drsných prostředků se ho nezbavíte.

Jara jsou taková, že na začátku je letních třicet, po dvou týdnech mrzne a přecitlivělý pieris, trubač i ruj vlasatá , kteří se domnívali, že život je brnkačka a můžou vyrazit bez následků z mladistvé nerozvážnosti, jsou s odpuštěním chcíplí...

Na zahradě vydrží bez mimořádné péče většinou jen odolní jedinci domácího původu s pořádnými kořeny a odvahou prosadit se.

Zahradník začíná chápat, jak jde život – nejen na zahradě... jestli má člověk sílu změnit místo kde žije, s kým žije, zkusit změnit sebe... A taky, že všechno má svůj konec. Na to pochopení a smíření je nejlepší úžasná vzácná veličina čas .