Kdy si řeknete "každej den dobrej"

Nebojte, to není reporáž z hospicu, i když tam to má velmi  významný smysl... Tahle epizoda se odehrála na  jednom z parádních pozdněletních a podzimních cyklovýletů po jihočesku.

Každý den má člověk prožít tak, jako by byl poslení. Fajn. - Když fungujete v pracovním procesu, jsou vám takový moudra víte na co...

Když jste už velkej kluk , nebo holka /aby byla dodržena genderová vyváženost/, dospěli jste kýženého cíle a jste důchodce. Jste šťastni:

1/ že jste se toho vůbec dožili

2/ že vám přiměřeně fungují fyzické a psychické síly

Pak nastává jedna velká otázka - jak s tímto stavem naložíte?

Fantazie nabízí mnoho variant - od ovívání půvabnými polooblečenými  mulatkami pavími vějíři po přivýdělek k nuzné penzi . 

V našem běžném životě:

1./ stabilní gaučová poloha, bez ohledu na roční dobu

2/ gaučová poloha "on or off " - jestli se na ten fotbal koukat dá, nebo nedá

3/ stateční - buď to se svou kondicí myslí fakt vážně, nebo jim to dělá dobře - na tv koukají jen jako na večerníčka /10 minut denně/, hrabou se v záhoně, courají po horách, nebo aspoň na výlety, šmudlají cosi v dílně, jezdí na kole...

Jsou tací, kteří si koupí za mrzký peníz elektrokolo, jednou za rok na něm vyjedou, aby o tom mohli jednou za rok ve VIP společnosti vyprávět, jélikož je to IN.

Taky jsou kluci a holky, co na kole jezdí odjakživa, podle nepsaného pravidla mají  už nárok na elektrokolo /65 a výš/ a vesele si to užívají. 

Jednoho takového akčního, co si to umí užít, znám: buď chytá ryby a vesele klábosí s vedlesedícími rybáři, nebo jako čiperný sedmdesátník objevuje krásné neznámé kouty jihočeska. Při posledním výletě na třeboňsku takhle přes cyklořidítka utrousil, : " kdo ví, jak dlouho si to člověk bude moct dovolit, každej den dobrej"...