Tak jste mě rozbrečela úplně. Taky mám takovou maminku jako jste vy. Teď prožívá náročné období, ale pořád je tak zlatá. Když jsem s ní mluvila naposledy v sobotu, kdy jí po chemoterapii vypadala většina vlasů a zůstalo jí na hlavě jen takové chmýří, což mi ukázala krátkým nadzvednutím látkového kloboučku, který teď nosí, tak si pochvalovala, že se každý večer může sprchovat i s hlavou a nemusí si dělat starosti s tím, že si namočila vlasy. "To je tak fajn." říkala. Opačný extrém oproti taťkovi, který když jednou za uherský rok zavolá, tak to je jedna životní tragédie za druhou. Nicméně i tak ho vždycky ráda slyším. Je to taťka. Vždy byl takový a už jiný nebude. V jádru je to velmi hodný člověk, jen byl v podstatě celý život nešťastný. Děkuji za krásný blog a přeji vám, ať se vám stále daří žít a šířit radost.

Velice děkuju - a přeju co nejpevnější zdraví Vám i mamince