Má kohout právo kokrhat a má poník právo páchnout?

V poslední době média popsala dva kuriózní sousedské spory: První byl o intenzitu zápachu poníka, druhý o hlasitost kokrhání kohouta.

Ústředními postavami sporů majitelů zvířecích miláčků se svými sousedy se stali francouzský kohout Maurice /1/ a český poník Beruška /2/. Oběma zvířatům bylo zprvu jistě fuk, že se jejich lidské okolí nemůže vystát a podává na sebe žaloby. Kohout prostě po ránu dál vyřvával, až v uších zaléhalo a poník dál vesele smrděl, až oči slzely.

Starosti jim ovšem nastaly brzy. Větší důvod k obavám měl bezesporu Maurice. Ve Francii totiž už dříve proběhnul navlas stejný soudní spor, kdy jakási letuška se zvykem relaxovat na venkově žalovala majitele kohouta jménem Coco, poněvadž se ve vedlejším příbytku po náročné službě nemohla dostatečně vyspat. Ano, bylo to proto, protože Coco po ránu strašlivě kokrhal. Tým soudních expertů vyslaných ke Cocově kurníku zaznamenal, že kohout kokrhal dvacet tři krát během dvaceti šesti minut, což se soudci zdálo jako dostatečný důvod k tomu, aby jeho majiteli uložil pokutu pět set eur a povinnost se zvířete zbavit. Není uvedeno, jakým způsobem to zbavení se proběhlo, nicméně pokud se další ráno neozvalo ze dvorku Coca ani pípnutí a v poledne se odtud linula vůně kohoutího vývaru, měl Maurice jistě pádný důvod k obavám a není tudíž divu, že ze stresu úplně přestal kokrhat /3/.

Pro Maurice však soudní spor skončil až zázračně dobře. Soud uznal, že si může křičet, co hrdlo ráčí, jeho majitelům přiznal od žalující strany odškodné ve výši dvaceti šesti tisíc eur a Maurice se ve své vlasti stal symbolem ochrany venkovských tradic. Inu, země galského kohouta...

Dobře, ač ne tak slavně, skončil také soudní spor o zapáchající Berušku, přičemž také zde ta strana, které zápach vadil, se na venkov přistěhovala nedávno. Sousedé se nakonec domluvili, že mezi svými pozemky postaví dva a půl metru vysoký plot. Osobně mi sice není jasné, jak plot může zabránit šíření zápachu vzduchem, nicméně psychologický význam to snad mít může. Ovšem jako naprostá pitomost mi už připadá rozhodnutí soudu, aby majitelé zvířete skladovali krmivo, například seno, co nejdále od parcely sousedů. Poník bude též chován na podestýlce pohlcující pachy, exkrementy zvířete budou ihned po jejich objevení se umístěny do uzavřené nádoby a Beruška zůstane v oné domácnosti jediným chovaným poníkem.

Konec dobrý, všechno dobré? Ne tak docela. Víte, já mám někdy pocit, že světu přestávám rozumět. Vadí někomu zvířata, jejich zápachy a zvuky? Tak v takovém případě ať se nestěhuje na vesnici! Stejně tak samozřejmě nelze chovat v paneláku prase (Šimek a Grossman patálie tímto vzniklé popsali v povídce "Jak jsme chovali užitečné zvíře").

Ale především, musí o něčem takovém rozhodovat soud? Je větším egoistickým hlupákem ten, který podává žalobu na páchnoucího poníka nebo ječícího kohouta, nebo je více zabedněný soud, který to začne řešit, místo aby to označil za obtěžování soudu?

Je evidentní, že „domluvit se po sousedsku“ mnohdy přestává fungovat, normou se stává soudit se. Kdyby ovšem uvedené soudní spory kvůli doslova „ptákovinám“ a „koninám“ někdo líčil obyvatelům venkova třeba jen před půl stoletím, neuvěřili by mu a poslali by ho do blázince.

Samozřejmě mohou nastat i extrémní případy, kdy někdo najednou začne vedle obydlí jiných chovat nadměrný počet zvířat, ale o tohle zde evidentně nešlo.

A mimochodem, když už jsou přistěhovalcům na venkov ochotným utrácet za soudy přiznávána práva nebýt obtěžováni hlukem a zápachem jediného konkrétního zvířete, tak jaké opatření učiní soudy na ochranu statisíců dětí, kterým doprava a průmysl ničí zdraví třeba na Ostravsku či Mostecku? Pokud vím, podařilo se po několika desetiletích nanejvýše tak odsířit elektrárny a odprašnit ty největší průmyslové provozy, ovšem smogové situace jsou na mnoha místech republiky stále běžné po mučivě dlouhou část roku, od podzimu až do jara.

Takže než to se zimou zase přijde, zajeďme si my z města odpočinout třeba někam na venkov, zaposlouchat se do bučení krav, pošimrat nosy zemitou vůní hnoje a srdečně si potřást rukou se sousedy.

Zdroje:

1) https://www.tyden.cz/rubriky/relax/zvirata/kohout-maurice-smi-dal-kokrhat-rozhodl-soud-ve-francii_531396.html

2) https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/soud-ponik-pozemek-spor-zed-sousedi.A190426_472469_budejovice-zpravy_jbr

3) https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/kohout-rochefort-francie-maurice-kokrhani-tradice-soud-sousedi-majitelka-kauza_1909051316_mpr