Fotoblog od Štrbského plesa

Milí přátelé, tento fotoblog věnuji všem, kterým stejně jako mně učarovala ta země na východ od nás: Slovensko. 

V těchto dnech Vysoké Tatry přímo praskají ve švech návštěvníky. Přicházejí tam ze Slovenska, z České republiky, z Polska... Slyšel jsem tam i slova německá, anglická, ruská, a také slova řečí, které bychom hledali kdekoli v Asii, ať už v Číně či v Japonsku.

Já mám však raději místa, kde se příliš nemluví. Mám rád místa, která kupodivu nejsou příliš vzdálena od těch drahých hotelů, světel, kamer a červených koberců pro VIP hosty. Jen kousek odtud můžete totiž sedět sami na kameni u jezera. Tam Vám nikdo kromě štípajících komárů nerozmlouvá, abyste postavili stativ a na něho umístili fotoaparát. Takto vypadají vlastně všechna místa, která je snadné navštívit, ale která je nesnadné opravdu prožít.

Pokud se mi to druhé povedlo, na to si odpovězte sami. Já Vám k tomu nabídnu jen svoje fotografie od Štrbského plesa:

Ale snad jsem se příliš zasnil a měl bych se na to vše podívat ve dne a ze širší perspektivy:

Někde uprostřed sedačkových lanovek je to malé a modré - prostě Štrbské pleso. A nad ním a nad mraky jsou Nízké Tatry. 

Někdy je správné podívat se dříve na celek, než jen na detail. Třeba jako tady na závěr Furkotské doliny:

Díváte-li se totiž pozorně, díváte se správně. Vidíte vše. Stejně jako ten, který se v tu chvíli dívá na Vás. Je to ten kamzík, kterého nyní vidíte na výřezu z předchozí fotografie:

Přeji Vám krásné léto. Přeji Vám léto plné nových pohledů, objevů a hlavně jedinečných zážitků.

Váš

Lukáš