Charlie Hebdo opět v hledáčku fanatiků

Francouzský satirický časopis Charlie Hebdo opět otisknul karikatury proroka Mohameda a opět jsou kolem toho policejní manévry. Satiricky vzato, panuje strach, aby si z té redakce zase někdo "nevystřelil".

Opakují se nám ty akce okolo karikatur ústřední postavy Islámské víry tak nějak v kulatých výročích:

Roku 2005 dánský deník Jyllands-Posten zveřejnil karikatury, no karikatury, řekněme, že kreslené pitomosti na téma toho svatého pána. Následovalo hněvivé šílenství muslimů a islámských režimů po celém světě, které zdaleka nezasáhlo jen ten časopis, ale mělo například formu bojkotu dánského zboží v muslimských společenstvích. Vyvrcholilo to přípravou bombového útoku na sídlo onoho listu, který měl za cíl zabít co nejvíce lidí /1/. Naštěstí se útok nepodařilo zrealizovat.

Roku 2015 vydal karikatury zakladatele muslimské víry pro změnu francouzský satirický časopis Charlie Hebdo, a bez ohledu na skutečnost, že se opět jednalo o výběr pitominek na úrovni brakové literatury, bylo tak jen a pouze realizováno právo publikovat cokoli, co nezakazuje zákon. Tato svoboda totiž je, vlastně donedávna byla, pro západní civilizaci neporovnatelně důležitější, než případné naštvání nějakého Alláha, Hospodina či jakékoli jiné náboženské postavy za to, že ji někdo zesměšnil. Po vydání těch obrázků listem Charlie Hebdo se strhlo ještě větší šílenství údajně pravověrných muslimů doprovázené tragikomickými reakcemi maniakálního hněvu. Bohužel, tentokrát krvelační fanatici jako odplatu za toto rouhání vyvraždili redakci onoho časopisu – zabili dvanáct lidí /2/.

Do třetice, tentokrát už ne po deseti, nýbrž po pěti letech, opět Charlie Hebdo otisknul karikatury pana Mohameda, a to právě v den začátku soudu s těmi vrahy před pěti lety. Ještě, než tak učinil, pohrozila listu útokem internacionála muslimských teroristů, organizace Ál-Kájda /3/. Poté, co časopis karikatury otisknul, přišli pro členku redakce policisté a z důvodů nebezpečných výhružek této osobě ji okamžitě odvezli na tajné místo.

Řekněme si to přímo: Tady nejde jen o pár pominutých a nebezpečných lidiček ze světové masy všech muslimů. Protesty proti něčemu takovému, jako že na druhém konci zeměkoule někdo otiskne nějakou pitomou malůvku, jsou třeba v Pákistánu věcí tisícihlavých davů /4/.

Všichni si tedy užíváme tu garantovanou západní svobodu slova, a tiše, s třesoucími se koleny očekáváme, koho zase muslimští fanatici sejmou. „Jsme Charlie“, tedy pokud to není třeba říci nahlas a pokud se nikdo nedívá.

Chraň Alláh, abych chtěl nějak zobecňovat vražedný fanatismus na všechny muslimy. Fakta však jasně vypovídají o tom, že se na světě najde dostatek lidí, kterým stačí údajná urážka stovky let mrtvého chlapa, o kterém není jisté, zda vůbec žil a už vůbec není jisté, co všechno měl za života na svědomí, a kvůli této urážce jsou ochotní vraždit.

Většina muslimů jsou bohabojní, mírumilovní lidé. Na islámském náboženství je možno ocenit třeba jeho smysl pro řád a trvalost tradic, nebo vzájemnou oddanost členů komunity. Bohužel však toto náboženství, a to ani v Evropě, kde k tomu mělo nejlepší předpoklady, nedospělo do stádia, aby v naprosto drtivé většině deklarovalo, že jejich Alláh je příčetný a nevyžaduje žádných hněvivých gest. Těch, kdo přinejmenším vyhrožují, se prostě vždy najde dostatek a nejsou to plané výhružky, jak vypovídá situace s tou evakuovanou redaktorkou. K tomu, že se tato situace zlepší, osobně už nemám dostatek víry. Ikdybych měl, víra a realita se často zatraceně liší...

Západní Evropa si na sebe přivolala bič a teď se nedokáže smířit s tím, že je jím švihána. Přitom stačilo tak málo: Neustupovat donekonečna netolerantní a dominance chtivé kultuře, nýbrž jí rázně stanovit meze a netolerovat jejich překročení ani o milimetr. A než se zeptáte, tak ano, začíná to třeba takovou maličkostí, jako nedovolit nosit muslimský šátek nějaké problémové holce na střední škole /5/ a nedovolit, aby kvůli tomu tato osoba a ti, kdo ji zastupují, rozběhli sérii soudů s jasným cílem vytvořit první mezeru v našem právním systému k průniku dalších prvků svého náboženství a kultury.

Pro Českou republiku snad ještě pozdě není. Muslimové, kteří se beze zbytku přizpůsobí našim pravidlům a nebudou pro sebe požadovat žádné výjimky, jsou v naší zemi přece vítáni a splní-li tuto jednoduchou podmínku, nemusí vzbuzovat o nic víc pozornosti, než příslušníci jakéhokoli jiného náboženství.

Mysleme na to ve všech rovinách společnosti i legislativy. Distribuce odznáčků „Je suis Charlie“ po uskutečněném masakru se bohužel ukázala jako zoufale neefektivní řešení.

Zdroje:

1. https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/za-planovany-teroristicky-utok-na-redakci-jyllands-posten-12-let.A120604_152028_zahranicni_ert
2. https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/pariz-strelba-mrtvi.A150107_121609_zahranicni_bse
3. https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/al-kaida-casopis-charlie-hebdo-karikatura.A200912_082157_zahranicni_knn
4. https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/pakistan-protest-charlie-hebdo-casopis-mohamed-muslim-muslimove-demonstrace.A200905_090730_zahranicni_klf
5. https://www.ceska-justice.cz/2020/07/soud-kauzu-noseni-hidzabu-ve-skole-zastavil-skola-se-odvola/