„Život není to, co chceme, ale to, co máme“
Arnošt Lustig. Narozen 21. prosince, přesně před 86 lety. Nemohu nevzpomenout na tohoto úžasného člověka, mého oblíbeného autora. Udělal, co potřeboval a našel svůj klid, před necelými dvěma lety. Stihl toho hodně a překonal rakovinu. Navzdory okolnostem se nevzdal ve své mysli a nikdy nepadl na kolena. Byl optimistický, ale také pokorný, především však silný. Nenaříkal si na svůj osud, i když bolest byla veliká, všechnu ji vložil do svých knih, do příběhů a románových postav. Lustigovy příběhy vyzdvihují vnitřní síly člověka. Umožní čelit ponížení, pomáhají mu zachovat si lidskou důstojnost i v těch nejkrajnějších situacích.
O svém psaní řekl: „Snažím se zjišťovat, co je pro lidi důležité, co jimi hýbá, lomcuje, zdržuje nebo pohání, proč jsou takoví, jací jsou. Válka všechno obnažuje. V mezní situaci je člověk opravdový, je to vlastně zkouška. Nelze se přetvařovat. Pro mě je válka zrcadlo, v němž se lidé ukazují skutečnější než běžně. Psát o válce pro mě znamená psát o člověku, jaký je ve své podstatě. I když píšete o ošklivých věcech, musíte to psát krásně. A jen když to napíšete dobře, můžete čtenáře přesvědčit.“
Kdekoliv se Lustig objevil, strhl pozornost svým optimismem, pozitivním přístupem, nakažlivým úsměvem, ale také hloubkou myšlenek a vyzrálostí ducha. K ženám měl velkou úctu a kamaráda oslovoval: „Ty bejku.“ I to byl Arnošt Lustig.
Přes všechny prožitky Lustig na člověka nezanevřel a nikdy nepocítil potřebu mstít se. Zcela otevřeně hovořil o své víře, vůbec se netajil tím, že je vlastně obojaký. Jednou řekl: „Často jsem viděl, že ztráceli víru i ti nejpobožnější. Víra jim nepomohla, spíše přitížila, protože je oslabila falešnou nadějí. V Osvětimi byla užitečnější beznaděj než naděje, protože beznaděj přiměje člověka vzít do ruky kámen, nebo kousek svého osudu, zatímco naděje uniká do ztracena, nevyplněna, marná.“
Je těžké pochopit, zapomenout a normálně žít. Z psychologického hlediska je ještě horší doba, která má přijít. "Normální život". Většina se zblázní, zešílí, někteří se celý život mstí. Ubližují všem a nejvíc sobě. Těžko soudit, na to nemá nikdo právo, ale stejně tak nemá člověk oplácet zlo zlem. To pak nikdy neskokončí.
Viktor E. Frankl, autor knihy „A přesto říci životu ano“ (9 milionů prodaných výtisků ve 30 jazycích), řekl: „Jen pomalu lze člověka přesvědčit o pravdě jinak triviální, že nikdo nemá právo působit bezpráví, dokonce ani ten ne, kdo sám bezpráví utrpěl. Ale musíme pracovat na tom, abychom těmto lidem pomohli najít pravdu a vrátit je do důstojného života.“ Viktor E. Frankl přežil koncentrační tábor, napsal zmiňovanou, vynikající knihu a celý život lidem pomáhal. Jako významný psycholog a zakladatel logoterapie.
Mám známou, která s oblibou řeší, kdo co má a kde na to „určitě“ nakrad, proč to vůbec má a proč to ona nemá. Je mi úplně jedno, jestli má soused bavoráka nebo feldu. Zajímá mě člověk. Člověk, který se v určitých situacích nějak chová. Člověk zatížený minulostí a ovlivněn předky, stále se vracejíc do svého dětství, ať už vědomě či podvědomě, ale vrací. Ve stejné situaci reagujeme různě, ale pořád jsme to my, lidé. Ti, co zabíjí a ti, co jsou zabíjeni. Ti, co kradou a ti, co jsou okrádáni. Říká se, že minulost každého dostihne. Čas ukrajuje nemilosrdně všem.
Vystihla to kdysi Olga Scheinpflugová:
„Za všechny tresty, tvrdých slov krupobití, živote děkuji ti! Je krásné moci věřit v mravní řád, vědět, že za hříchy se nikam neuteklo, tvor tresty znavený se může lehčej smát, než kdo jim unikl a jehož čeká peklo. Za všechny tresty zasloužený pláč, spravedlnosti času, jsem tvůj vyznavač.“
V tomto předvánočním čase je většina lidí ve shonu. Jako každý rok. Nervy v práci i doma. Pomalu končí další rok a přichází nový. Čas vyplněn nákupy, uklízením, pečením cukroví. Asi to k tomu patří, ale stejně tak je potřeba najít čas zastavit se a setrvat chvíli v klidu svojí mysli, poděkovat za všechy možnosti, příležitosti, za celý rok. Věčně tu nikdo nebude.
Souhlasím se slovy Arnošta Lustiga, které vtiskl své oblíbené románové hrdince Ditě Saxové.
„Život není to, co chceme, ale to, co máme.“
Pan Lustig byl opravdu lustig a co by nám asi řekl na "konec světa"?
Další články autora
"Co je většího a statečnějšího než čelit zlému osudu"
Homo homini lupus - člověk člověku vlkem
Veronika Bujoková
Migréna a kofein – je skutečným pomocníkem?
Jak se to vezme. Většina migreniků si ráno s chutí vypije kávu a většina má představu, že silná káva může migrenózní záchvat zadržet. Najdou se i argumenty proti. Kofein skutečně může migréně docela rychle zabránit. Avšak reaguje prostřednictvím závislosti. Mnoho pacientů trpících migrénou pije kávu kvůli nízkému krevnímu tlaku. Na chvíli káva pomůže, ale po dvou až třech hodinách účinek odezní a člověk se cítí ještě hůř než předtím. Blížící se únava vyžaduje další kávu a ta může vést k migréně.
Veronika Bujoková
Pohřebiště lidských vztahů
Tak jsem se dřív trápila. Co mi kdo řekl a neřekl, co mi kdo vyčetl, kdo mi vynadal, kdo mě ignoroval a jak jsem se měla chovat já. Míša mi řekla, že se přetvařuju, Eva zase, že jsem moc vážná a Vlasta dokonce, že jsem nafoukaná. Mirka se urazila, že jsem si s ní málo povídala.
Veronika Bujoková
Susan na to vyzrála
Od doby, kdy téměř padesátiletá žena vstoupila na jeviště soutěže Britain ́s Got Talent, uplynulo už pár let. Mezitím se tam vystřídalo mnoho dalších. Všichni zažili dlouhé čekání, únavu a stres, někteří se setkali s úšklebky, nesouhlasným mručením či pobavenými pohledy. Jen pár vyvolených zažije pocit slávy. Takové už soutěže jsou.
Veronika Bujoková
Red Bull že dává křídla?
Po staletí se vypráví příběh o jednom vládci, který často zval hosty do svého paláce. Dostalo se jim královského zacházení. Brzy však měli poznat, jak je vládce krutý. Byl pro ně připraven velký pokoj s krásnou postelí. Každý z hostů se však musel přesně vejít do jejích rozměrů. Pokud se nestalo, byly mu nemilosrdně useknuty nohy nebo byl bolestivě natahován. Mnoho jich přišlo o život.
Veronika Bujoková
„Malá Praha“, které slunce přeje
Klikatí se v hustém porostu stromů, pomalu a jistě stoupá. Kdo vytrvá, naskytne se mu pohled z dávných dob. Čas se tu opravdu tak trochu zastavil.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Veselý se omluvil za urážku Vášáryové. „Reagoval jsem neadekvátně,“ řekl
„Milá slavná Vášáryová, ty spodino, já Ti ze srdce přeju, aby Ti mráz roztrhnul p*del. Já jsem si...
Poslanci rozhodují o zkrácení doby oddlužení z pěti let na tři roky
Přímý přenos Zkrácení doby oddlužení z nynějších pěti let na tři roky pro všechny dlužníky schvalují poslanci....
Na Rychnovsku se střetl vlak s autem, tragickou nehodu nepřežili dva lidé
Při dopravní nehodě auta s vlakem v Čermné nad Orlicí na Rychnovsku zemřeli v úterý dva lidé. Na...
„Neviděli jsme od něj nic než dobro.“ Írán se loučí s Raísím, hrozí Izraeli
Íránský duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí zahájil ráno za účasti desítek tisíc lidí smuteční...
Vyhrajte rodinné vstupné do BRuNO family parku
Jestliže vás trápí proměnlivé jarní počasí, máme pro vás tip, kam vyrazit, když počasí zrovna nepřeje. BRuNO Family Park v Brně se postará o zábavu...
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 959x
Redaktorka webu www.diety-recepty.cz