Svoboda po našem – letní gumy v zimě a kouření v restauraci

Stát nás chce vodit za ručičku například ohledně spoření na stáří - když vidíme, jak si dnešní důchodci užívají, tak by nám nemuselo dojít, že se o sebe nakonec budeme muset postarat sami. Proč si ale nezahraje na přísného rodiče v případě otázek, ve kterých jde (minimálně) o zdraví? Co má znamenat anabáze kolem zákona o povinném používání zimních pneumatik nebo stále neúspěšné prosazování zákazu kouření v restauracích?

Proč nemáme odvahu jednou větou zakázat jízdu na letních gumách v zimních měsících? Jestliže chce někdo jezdit na letních pneumatikách, nuže do toho! Ale musí být zřejmé, že si ponese jasně definované následky, pokud se k něčemu byť jen připlete. Nebude se moci vymlouvat na nepředvídatelnou únorovou plískanici nebo nečekanou vrstvu sněhu a ledu. Pokud někdo nemá zimní pneumatiky a plánuje jezdit jen za teplého počasí, tak je to tak sváteční řidič, že bude pravděpodobně nebezpečný sobě i ostatním i za ideálních podmínek. Koho tedy chceme nejednoznačným zákonem chránit?

Proč se nesmí kouřit v nemocnicích nebo třeba ve školách a školkách? Absurdní otázka? A jak je tedy možné, že se u nás stále smí kouřit v prostorách, kde se scházejí lidé (a mnozí tráví i dost času)-v restauracích? Jaký je v tom rozdíl? Vždyť se nesmí kouřit ani na zastávkách MHD, třebaže jsou venku. Je kouření prokazatelně zdraví škodlivé? Je. Platí totéž i o pasivním kouření? Ano. Není třeba o tom vést sáhodlouhé filozofické debaty.

Nejčastěji jsou slyšet dva argumenty proti zákazu kouření v restauracích – mluví se o snížení počtu návštěvníků restaurací a o svobodě kouřit. Státy, které se nebály prosadit nekuřácké restaurace (Irsko, Francie, Itálie, Řecko, Rakousko, Nizozemsko, Finsko, Dánsko, Švédsko, Chorvatsko, Turecko! atd.), první argument dávno vyvrátily. Pokud něco klesne, tak počet kuřáků a nemocných. A taky zisky tabákových společností (a výběr spotřební daně). Že by to byla ta strana, která u nás kope za druhý argument – svobodu (kouření)? To si tu svoji „svobodu“ budeme dokazovat na kouření (nebo na letních gumách v zimě)? To není omezování svobody, ale neexistujícího práva dělat si co chci.

Jsme malý stát, nikdy asi nebudeme vynikat … ničím zásadním. Tak proč nebýt alespoň státem, kde se nebojí dělat jednoznačné, srozumitelné a smysluplné zákony? Ne s milionem výjimek a mezer vyzývajících k zneužití a výkladu proti jejich duchu. Ale když ani u zásadních témat, v nichž bílá a černá jsou opravdu bílá a černá, není síla dobrat se jasného výsledku, tak to tady těžko zvelebíme.