Jeden čtenář nedávno vtipně poznamenal, že ho v překladech štvou hlavně výzvy a šálky kávy. Není divu. „This is not my cup of tea“ (doslovně: To není můj šálek čaje) je oblíbený anglický idiom, a tak se podivné překlady s kávou a šálky objevují často. Záhadný pokus o lokalizaci či přiblížení českému divákovi či čtenáři náhradou čaje za kávu je zarážející. Jenže ještě horší je samotná metoda překladu, díky níž si divák či čtenář často užije spoustu nechtěné srandy. Už jsem zmínila výraz „idiom“ - spojení slov, které má zcela jiný význam než doslovný překlad. Už zmíněné spojení pochopitelně nepojednává o teplých nápojích, ale o osobních preferencích mluvčího. Překladatel nemusí být vševěd a nemusí všechny idiomy či ustálená rčení znát. Měl by ale vytušit, že věta zdánlivě nesedící v kontextu je podezřelá, a možnost, zda se nejedná o idiomatické spojení, ověřit. Správný překlad tedy nezní „to není můj šálek čaje,“ ale spíše něco jako „to není moje parketa.“ Ostatně nesmyslnost doslovného překladu může krásně vyjevit i zpětný překlad do angličtiny – zkuste Anglosasovi předhodit větu: „This is not my parquet.“ Věřím, že úžas v jeho očích bude stát za to.
Zdánlivě je to každému jasné. Ranní ptáče chytí v Anglii červa, ale rozumný český překladatel raději zmíní, že ptáče doskáče kamsi dál. Někdy se ale stane, že idiom byl vtipně uplatněn s ohledem na další kontext, například Angličan hovoří o šálku čaje, myslí tím, že něco není zrovna jeho doména, nicméně to vše říká nad šálkem onoho oblíbeného nápoje. Překladatel pak musí vymyslet, jak zachovat celý vtip, případně co je důležitější – zda idiom nebo odkaz na další kontext. Řešit se to musí případ od případu a ideální řešení nebývá po ruce. Překladatel dubbingu či titulků je navíc omezen délkou, promluva musí sedět hercům "do huby" anebo musí být dost krátká, aby se dala v titulcích rychle přečíst. Může to být příčinou řady doslovných překladů, a když ještě uvážíme příšerně krátké realizační lhůty (často není ani čas to pořádně promyslet), snad bych se na překladatele ani nezlobila. To ale neomlouvá titulek „tak tady to máš“ jako překlad věty „here´s to you“ (na tvoje zdraví), když na plátně je prostřih na řadu sklenic s vychlazeným pivem.
Před lety jsem jako novopečená spolumajitelka překladatelské agentury udělala chybu a zažila několik krušných hodin nad textem, který bylo třeba po překladatelce povětšině přepsat. Obsahoval řadu neuvěřitelných výtvorů včetně bizarního nadpisu tohoto článku, jehož podivnost autorku české verze ani na vteřinu nezarazila. K její omluvě uvádím, že celou noc nespala. Horší už je, že i později odmítla vůbec připustit jeho nesprávnost, vždyť byl dokonale doslovně přeložen!
´Chlebicky is the name of the game´ zněl nadpis odstavce, jehož autor pojednával o rychlém občerstvení v českém pojetí. Vysvětloval, že tradičním hitem jsou chlebíčky a že ve stánku typu „sandwiches-to-go“ (sendviče prodávané s sebou) doporučuje prodávat chlebíčky namísto v zahraničí obvyklých neopečených obložených toastových chlebů. Člověk ani nemusí mít idiomatický slovník – celé sdělení jasně naznačovalo, o co v nadpisu šlo: Tady v Čechách se hraje o chlebíčky, chlebíčky jsou to „ono“. Nešlo o tvůrčí text a nebylo proto nezbytné zachovat idiomatické vyjádření. Stačilo tam napsat něco, co dává Čechovi smysl. Když už i v zahraničí pochopili, že kulinářský zločin jménem sendvič tu má mnohem menší šance než chlebíčky, měli bychom své tradiční občerstvení podpořit a tuto informaci správně poslat dál. Chlebíčky-sendviče 1:0!
