Modrý mor

Člověk ví o člověku i to, co by neměl. Nastane doba, kdy facebook upadne? Lidé budou žít zase normální život?

Pořád slýchávám, že na váš osobní facebook se kromě vás a vašich přátel nikdo jiný nepodívá. Zrovna minulý týden jsem četla článek, kdy šla slečna po vysoké škole na pracovní pohovor. Dostala se do druhého kola, a když měla místo jisté, šla na pohovor k panu řediteli, který ji oznámil, že je mu to velmi líto, ale že pro svou firmu hledá spolehlivé lidi. Slečna nechápavě koukala a pan ředitel ji po chvilce oznámil, že si o ni něco zjišťovali aby věděl koho do své společnosti přijme a že na jejím facebookovém profilu měla zveřejněné fotografie jak je opilá, polonahá na diskotéce apod. V této firmě kariera slečny skončila dříve, než začala.

Poslední dobou mě tato vlna začala lézt krkem, jelikož mi přijde, že facebook zasahuje až mnoho do soukromí. Ono si to totiž všechno moc protiřečí. Je sice super, že si v nastavení mohu zaškrtnout, aby mé fotky a příspěvky viděli jen moji přátelé, ale v okamžiku, kdy můj přítel okomentuje můj jakýkoliv příspěvek, hned se to zobrazí na hlavní stránce, že někdo okomentoval mou fotku, která je tam hned vidět. Mě už toto šílenství dávno opustilo, ale pořád jsou zde někteří exoti, u kterých si říkám, jestli jsou v pořádku. Nedávno jsem si málem vykroutila hlavu, když se jedné paní narodilo miminko a ona mu založila profil a přidává příspěvky typu: ,,Právě papám těstovinky s brokolicí.“ To mě fakt pobavilo a miminko je určitě šťastné, že má u své fotky 30 ,,lajků,,. 

Babička mi nedávno říkala moji oblíbenou historku, jak se s dědou poznali. Není vážně nic krásnějšího, než poslouchat jak za ní děda jezdil přes celé Slovensko, psali si krásné dopisy, které má doteď schované a vydrželo jim to přes 50 let. Hned potom jsem se zamyslela, co vlastně bude dnešní generace vyprávět? ,,Já jsem se s dědou seznámila kdysi na facebooku. Dědeček do mě šťouchnul, pak jsme viděli a bylo to.“ Krásná historka. Já osobně jsem velmi ráda, že jsem se narodila v době, kdy facebook ještě nebyl. Po škole jsme lítali do Stromovky sbírat kaštany, skákali jsme na hřišti gumu, a když se nám líbil kluk, napsali jsme psaníčko a čekali. Je škoda, že většina dnešních ,,dětí,, je o toto ošizena.