Psychiatrie - pseudověda

Spojeni slov psychiatrie a pseudověda mě trochu děsí. Nicméně bych řekla, že to má něco, teda spíše hodně, společného. 

Musím říci, že na tento článek jsem se dlouho chystala, jelikož jsem měla v hlavě ohledně tohoto tématu celkem dost velký zmatek. Dostal se ke mně dokument a pár článku zaměřených na téma DSM (diagnostický a statistický manuál mentálních poruch) což je vlastně příručka americké psychiatrické asociace pro diagnostiku a statistiku těchto poruch. 

Abych to vzala zkráceně. Celé to vzniklo už někdy v 19. století, kdy se psychiatři nemohli smířit s tím, že jejich obor není brán jako pravá lékařská věda. Pro své poznatky neměli žádné důkazy, vyšetření apod. Důležitou osobou tu v té době byl Emil Kraepelin, otec psychiatrické klasifikace, který přišel s poruchami jako schizofrenie, maniodepresivní porucha a paranoidní psychóza. Tato jeho klasifikace se velmi rychle ujala a stala se populární. V roce 1950 byla vydána první publikace DSM. Další psychiatři přispívali a rozšiřovali obsah, který se změnil ze tři poruch na dnešních cca 400 poruch. Ale, co je trošku zvláštní…

Po přečtení různých článků jsem se vlastně dozvěděla, že je to trochu jako v politice. Sejde se pár odborníku, jeden z nich nadnese nápad na nějakou poruchu, a když to většina odhlasuje, najdeme tuto poruchu v příštím DSM. Dočetla jsem se, že na světě je přes 130 milionů lidi, kteří trpí nějakou poruchou, depresí apod., ale jsou to jen lidé, kteří se sebrali a šli ke psychiatrovi. Myslím si totiž, že kdyby se celá Praha sebrala a šla k těmto odborníkům, tak všichni odejdou s nálepkou ,,psychicky nemocný". Proč? PENÍZE!!!!

Co si budeme vyprávět, celý farmaceutický průmysl je akorát jeden veliký byznys. Z jednoho rozhovoru jsem se dozvěděla, že jeden psychiatr řekl, že je to vlastně přímý výdělek, jelikož jediná léčba je nasazení antidepresiv a dalších jiných léku. Ročně je vypsáno přes 600 milionů předpisů na různá psychofarmaka. Lékaři si ,,prý" toto všechno odepisuji a dostávají za to penízky. Například dítě, které má diagnostikovanou bipolární poruchu (která prý nejde léčit) je odkázáno na celoživotní užívání psychofarmak, které si samozřejmě musí platit - šup jeden stálý zákazník je rázem tady. Takže mezi psychiatry a výrobci léku je velmi blízké spojeni a jdou si ruku v ruce pro výdělek, ale na druhou stranu kde to takhle není.

Proč jsem z toho celá zmatená?

Jestli někdo četl jeden z mých starších článků, tak ví, že jsem jednou z těchto nemocných. K psychiatrovi jsem chodila, stále chodím, trpím nejednou poruchou a samozřejmě beru prášky. Teďka se mám dozvědět, že mojí ,,poruchu" jen tak odhlasovalo pár lidí? Říkala jsem si, že to bude pěkná kravina, jenže když jsem potom přešla na téma antidepresiva, přečetla si pár článku, rozhovorů, byla jsem ještě zmatenější. Tak třeba…

Antidepresiva jsou především tlumící, oblbovací léky, na základě kterých se má člověk cítit lip. Ve skutečnosti to člověku zakáže projevovat emoce, cítit emoce jako normální člověk atd. Další zajímavou věci jsou tkzv. ,,nežádoucí účinky". Ne, nejsou to nežádoucí  účinky, ale přímé účinky toho léku. Jen to jsou účinky, které člověk chce a nechce. Což je pravda, tyto prášky mi udělaly trošku peklo. Jelikož ve svých 20 letech mi bylo a je neustále špatně, v noci nespím a když už, mám noční můry. Kolikrát jsem si říkala, že je to šílený život a jediné východisko by byla smrt a vše by bylo rázem dobré (jen pro mě samozřejmě). Brala jsem několik těchto léku a ve všech příbalových létacích je napsáno, že zvyšuje riziko sebevraždy. Trošku paradox. Ročně je vyšetřováno kolem 45 000 sebevražd spojených s užíváním psychofarmak - pozor jen v Americe. Šílené je, že kolikrát to byly děti ve 2. - 3. třídě, kterým byla na základě DSM diagnostikovaná porucha, nasazena léčba a skončilo to oběšením. Přitom se v DSM prý píše, že je velmi obtížné rozeznat poruchu od normálního dětství. Kdybyste vzali své dítě k psychiatrovi s tím, že běhá pořad po bytě, neposedí atd. nejspíše mu bude diagnostikována ADHD - hyperaktivita, prášky a hotovo. 

Také je v DSM psáno, že se nesmí používat při soudních řízení apod., ale soudy se podle nich řídí. Četla jsem případ, kdy maminka byla zaměstnavatelem poslána k odborníkovi, on s ní provedl 10 minutový rozhovor, diagnostikoval ženě dle DSM poruchu a řekl, že je pracující matka pro dítě nebezpečná a soud ženě dítě odebral. Ona s tím nemohla nic dělat, jelikož je psychicky nemocná. Jenom mimochodem v Americe vyšlo na povrch, že přibližně 88 % takto odebraných dětí je dopováno tlumícími léky. Z dalšího rozhovoru jsem se zase dočetla, že psychiatrovi zabere určení diagnózy maximálně 5 minut. Jak je tohle sakra možný? Člověka poradně nezná, nebyly provedeny žádné testy atd., ale hned ví, že je člověk nemocný a bude brát prášky, ti lidi jsou vážně geniální. 

Neochota k léčbě, porucha jinak nespecifikovaná podle DSM 

To jsou zvláštní věci. Neochota k léčbě znamená to, že odmítnete-li medikaci, zavření do ústavu apod. a už jste hned psychicky nemocní nebo prostě nejste v pořádku. Porucha jinak nespecifikovaná - to je takový odpadkový koš pro lidi, pro které odbornici nenašli přesný kód jejich poruchy, tak jsou zařazeni sem a jsou taky, jak jinak, než nemocní. 

Zkuste si zadat do vyhledávače ,,ritalin" copak vám vyjede? Mně stránka s názvem: ,,drogy.cz". No to je zajímavý, protože zrovna ritalin je předepisován dětem jako tlumící lék například pro už zmíněnou ADHD. Ve skutečnosti je to metylfenidát což je forma drogy. Jako každá droga zvyšuje krevní tlak, srdeční puls, takže až se dítě jednoho krásného letního dne zadýchá u sportu je tu velké riziko, že muže dostat srdeční příhodu. Další podobné léky, které jsou předepisovány dětem s touto poruchou mají velmi podobné složení jako například kokain. Jsou velmi zneužívány, a proto je americká vláda zařadila do stejné kategorie jako morfin nebo metamfetamin. 

Takže jsem z toho celá trošku vedle. Každopádně jsem přesvědčena, že psychiatrie není věda!!! Rozhoduji se, jestli mám léky přestat brát, jelikož jsem dospěla k názoru, že člověk se musí snažit, chtít, mít kolem sebe rodinu, přátele a potom to půjde lépe.

Stres, úzkost atd. podle mě k lidskému jedinci patři. Myslím si, že není správné, začít brát léky a byt označen nálepkou ,,psychická porucha" například jen proto, že jsem před zkouškou nebo něčím důležitým nervózní. V tomto článku jsem ani nechtěla tvrdit, že jsou všechny poruchy vymyšlené. Poruchy, nemoci jako schizofrenie, pedofilie prostě existují a dle mého názoru je to něco podobného jako homosexualita (která byla v DSM taky zapsaná, ale byla vyřazena), člověk se s tím narodí a je to uvnitř jeho. Taky netvrdím, že touto příručkou se řídí všichni psychiatři, i když vlastně asi ano, jelikož na jejím základě jsou oni vystudovaní. Jsem z toho zmatená!

Budu ráda, když mě zde neukamenujete v komentářích a napíšete své názory. Já si jdu dát gulášek a přeji pěknou neděli. :)