Proč nemám ráda Romy

Byla jsem mladá a hloupá. Možná proto, se má ,,neláska,, k těmto občanům prohloubila ještě více. 

Bylo mi 15 a přestěhovala jsem se z Prahy do města, kde jsem nikoho neznala. Bylo to pro mě celkem depresivní, doma to nebylo 2x nejlepší, a tak jsem si říkala, že to co potřebuji je kluk. Trávila jsem spoustu času se svou kamarádkou a při procházce městem se po mně ohlížel pohledný starší kluk romského původu. Párkrát jsme se potkali a za pár dní mi od něho přistála sms, byli jsme venku atd. Působil na mě chytře, byl vážně pohledný a rozuměla jsem si s ním, což pro mě v tu dobu bylo nejdůležitější. Začali jsme spolu chodit a bylo vše v pohodě. Měl skvělou ukecanou mamku a byla to zkrátka skvělá a slušně vychovaná rodina. Po půl roce vztahu jsem si všimla trochu majetnických vlastností. Chtěl mi dát vše, ale já nemohla nic.

Seděli jsme na jedné zahrádce, a když po mně kamarád chtěl kapesník, tak jsem řekla, počkej zlato. Najednou se zvedl a odešel, když jsem za ním přišla, nelenil a přistála mi na tváři první facka a nešetřil tím, že jsem kurvička atd. Trochu jsem nevěřícně koukala, sbalila jsem se a odešla. Další den mi přišla omluva, tak jsem to přešla a nikomu o tom neřekla. Doma to bylo složitý a byla jsem na něho prostě upnutá, takže jsem bez něho prostě nemohla být. Abych to zkrátila, stalo se to ještě párkrát. Akorát se to trochu stupňovalo. Chodila jsem s modřinami na nohou, čekal na mě před školou a nechtěl mě pustit domů. Koupil mi kabelku, kterou jsem hezky musela nosit, a už jsem toho měla dost a napsala jsem, že je konec. Tisíce nepřijatých hovorů, miliony zpráv. Nejdřív, že mě miluje, ale v další sms jsem byla šílená kráva, svině apod. Co čert nechtěl, potkala jsem ho na náměstí, kde mě seřval jak táta malou holku, vzal mi kabelku, obrátil ji vzhůru nohama, hodil ji do koše a poplival ji. V tu chvíli jsem myslela, že se propadnu. Cítila jsem se neskutečně poníženě a trapně. Zprávy s tím jaká jsem svině se změnily na zprávy typu, kde mi vyhrožoval, že si mě najde atd. Jeden den, když si mě opět odchytl před školou a nechtěl mě pustit domů, šel do krámu a já mu utekla. Bohužel, nejsem Usain Bolt, za chvilku mě doběhl a mě čekala velmi nepříjemná hlavička o zeď a facka. Pak mě tam nechal a odešel. Samozřejmě, nikdo nikde nebyl a měla jsem v sobě takový zmatek, že jsem se vše snažila skrývat a kupodivu dobře, protože si všichni mysleli, že je vše v pořádku. Aby toho nebylo málo, vymyslel si, že má nádor na mozku a je v nemocnici a budou ho operovat, trochu mě to nervovalo, ale zjistila jsem pak, že to bylo vše celý výmysl. Završil to hovorem, kdy mi brečel do telefonu, že mu zemřela maminka, a to všechno kvůli mně (hodinu na to jsem ji potkala ve městě). Nadávky, které nebudu snad ani zmiňovat a ponižování, to bylo prostě vše normální. Vysvobodil mě odchod na SŠ, kde jsem byla na intru, tudíž jsem ho nepotkávala. Slohy v 
e-mailu, výhrůžné zprávy a tisíce hovorů jsem měla ale denně na talíři. Po roce snažení, ho to s mou ignorací přestalo bavit.

Člověk si teďka řekne, proč jsem to té jeho mámě neřekla, neřekla to doma a nějakým způsobem to neřešila. Byla jsem na tohle asi slabá nebo prostě jsem jen nechtěla, protože jsem se styděla. Teď když nad tím zpětně přemýšlím, ukroutila bych si hlavu, jelikož s mojí hloupostí, jsem s ním přišla o to, co má holka jen jednou v životě a měla by to ztratit, až si bude prostě jistá. Mrzí mě to, ale koukám na to už s nadhledem, čas zpátky nevrátím a ze spousty věcí jsem se poučila.

Zjistila jsem, že Romové mohou být čistí, pěkní lidé a chovat se třeba i slušně. Ale mají své geny, které se prostě nezapřou. Když jdu domů nevyhnu se cestě přes to jejich ,,ghetto,, kde se věčně válejí po zemi košíky z Kauflandu, poflakují se tam ušmudlané děti, je tam řev, bordel, hvízdají na každého druhého a nebojí se oslovovat cizího ty kurv*, č*raku, a člověk má pomalu strach tam tudy procházet.

Nechápu, proč jim stále ustupujeme, neplatí nic, peníze akorát dostávají, vždyť to většina lidí zná a stále se to tady bude řešit. Co budeme dělat, až nebudeme mít kam ustupovat? Už je to možná rok a Prahou prošel romský průvod, kde stály děti a lidi s transparenty:,,Nemáme rádi násilí!“,,Zamezte naší diskriminaci!“,,Máme svá práva!“ Což je vtipný, jelikož kolikrát jsou to přesně ti děti, kteří jsou největší hajzlíci. Ale zase vím, že není dobré házet všechny do jednoho pytle.

Tito naši spoluobčané by si mohli uvědomit, že nemají jenom práva, ale také své povinnosti.