Born in the 90’s

Narodila jsem se v roce 1994. Existuji tu skoro 20 let a tahle doba, která se rozjela, se mi hnusí víc a víc.

Nevím, jestli náhodou nejsem divná, ale doba, která jde ukrutně dopředu se mi nějak přestala líbit. Oceňuji spoustu lékařských a technických vynálezů, přesto ale robotům a 3D tiskárnám moc nefandím.

 Už je to pár let co Karel Čapek poprvé použil slovo ,,robot,, ve svém vědeckofantastickém dramatu R.U.R. a skoro jako by předpověděl budoucnost. Nevím, jestli blízkou, ale určitě budoucnost. Akorát s tím rozdílem, že ve světě se roboti určitě nevzbouří. Nahradí veškerou lidskou práci v továrnách atd. a nezaměstnanost zase poroste. O 3D tiskárnách ani nemluvím, protože ty dokážou vyrobit opravdu všechno. I když vymyslet to vše dalo šíleně práce, a za to klobouk dolů. V dokumentu o robotech jsem viděla robota, který pomáhal nemohoucím lidem, věřím, že lidem to pomůže. Akorát bych na to udělala nějaké povolení, protože potom si tyto usnadňovače práce koupí každý druhý a s dnešním způsobem života budeme hezky macatý, krásný a zdraví. Léharko u televize na gauči a věc, která bude pobíhat kolem nás. Třeba jsem moc velká pesimistka, ale prostě to takhle vidím.

Trochu jsem opustila od 90. let. Tenhle článek mě donutila napsat rodina, která se mnou dnes cestovala vlakem. Tři děti: jeden tablet, druhý mobil a třetí PSP. Rodiče vypadali velmi spokojeně, že je jejich ratolesti neotravují a je prostě od nich chvilku klid. Říkala jsem si, jestli je to jako normální, přičemž v jedné diskuzi napsala maminka tříleté holčičky, že ji na celé odpoledne posadí k počítači, pustí youtube a může si doma uklízet a má čas na sebe. Proč si dítě proboha pořizovala? Za mých let byla také televize, seděla jsem u ní ale jen v sobotu a v neděli. Připravena na Malou mořskou vílu a pak hned Pokémony. Nevím, jestli je to tím, že práce je málo placená a rodiče se snaží vydělávat, co nejvíc to jde. Chodí z práce unavený, vystresovaný a pak dítě posadí k televizi nebo k počítači a je prostě klid.

V tom, že jde doba trochu rychle dopředu mě utvrdila i skupinka holek ze základní školy, 5. -6. třída, která se bavila o sexu, o tom jestli nosí tanga, holí se už mezi nohama, slova jako p***  apod. byla asi zřejmě zcela v pořádku. V  jejich věku jsme půlka z nás ani nevěděli, co to jsou tanga a jestli si s tím náhodou neublížíme. Ráda bych se s vámi podělila o historku, když jsem byla o víkendu běhat a proti mně šly dvě maminky a jejich dvě holčičky asi kolem šesti let. Ty dvě holčiny se dohadovali a na to ta jedna říká té druhé: ,,Ty jsi fakt pitomá!“ Slyšela to maminka a říká:,,Pitomá se neříká, není to slušný! A už to kurva neříkej nebo ti dám na prdel, že se posereš!“ Takže asi tak.

Chodím každý den kolem hřiště, sedí tam kluci s mobily a hrají hry. Je vtipný, že ti co si tam hrají s míčem, jsou kluci kolem 20 let. Když jsem byla malá, fotbal jsem teda nehrála, ale chodily jsme s holkami skákat gumu, skákaly panáky apod. Po škole jsem nešla domů, ale byl kroužek vaření, gymnastika apod. a teď mi přijde, že ani ty děti to neznají nebo o to nemají zájem.

Ale na konci toho všeho je to zase jenom o penězích, byznysu a debilní době. V krámě je jeden tablet vedle druhého určený pro děti, který podporuje rozvoj myšlení apod. a je pro vaše dítě samozřejmě to nejlepší. Vyrostla jsem bez tabletu, a že bych si připadala nějak hloupá to ani ne. Na mobilech je tuna aplikací, dokonce pro děti kolem dvou let a někdy ty ceny (pexeso vyjde 3x levněji). Ať už prostě rodiče splácí dluhy, hypotéku nebo náklady na bydlení a cena kroužku za půl roku se pohybuje kolem několik tisíc, to je pak trochu sranda. O táborech ani nemluvím, kamarádi co mají mladší sourozence, tak žádný z nich na tábor nejezdí. Já jsem tábory milovala!! Letní ,,lásky,, dětský ,,dydžiny,, výlety apod. to bylo prostě moje a hlavně spousta kamarádů. Ale mít dvě děti, zaplatit tábor na 2 týdny apod. to aby si člověk bral prázdninovou půjčku.

Je to všechno složitý a propletený. Říkám si, kde asi budeme za 10 let.