Až mě jednou trefí infarkt …

… lhostejno, zda u Otázek Václava Moravce nebo u fotbalového přenosu, bude mi jedno, zda lékařem, který mě bude vracet mezi živé, bude třeba pan doktor Rath nebo pan doktor Julínek. Budu spoléhat na jejich odbornost v příslušném oboru a o privatizaci zdravotnictví ani o milenkách se bavit nebudeme. Ostatně páni doktoři by porušili Hippokratovu přísahu, kdyby mi po vyléčení jednoho infarktu obratem způsobili druhý.

Až zas jednou Lionel Messi, Fernando Torres nebo třeba Milan Baroš vypálí nějakou ránu směr síť, věřte, že z toho budu mít čistou nekritickou radost (a doufám, že ne infarkt) a nebudu řešit jejich aktuální barvu vlasů, značku kopaček ani výši příjmu. A pokud se některý z nich nechá vyfotit na billboard s reklamou na nějakou barvu vlasů, značku kopaček nebo politickou stranu, patrně si toho ani nevšimnu, případně mi to bude jedno.

Nedávno mi prasklo odpadní potrubí v koupelně, což je situace, kterou sice dovedu patřičně okomentovat (ne vždy je můj sloh nutně publikovatelný zde na serveru), leč s účinným odstraněním závady to bylo v tomto případě horší. Zavolal jsem instalatérskou firmu. Přišel pán vybavený nějakým nářadím. Nebylo na něm vůbec poznat, kterou politickou stranu preferuje, ostatně ani kterému fotbalovému týmu fandí, zato bylo zřejmé, že rozumí těm plastovým trubkám, o kterých jsem já sám měl ještě donedávna jen matné povědomí, „že tam dole asi nějaké jsou“.

Zjevně v té firmě na pozicích instalatérů zaměstnávají instalatéry. Praktické.

Kdyby mi odpadní trubky opravoval někdo, komu byly instalatérské kompetence svěřeny na základě stranických preferencí po hlasování široké laické veřejnosti, nejspíše bych s kbelíkem plným špíny (ano, samozřejmě své vlastní) běhal doteď. Co bych dělal po takovém stranicky ošetřeném infarktu, bůh suď, nejspíše by k tomu zrovna měl tu patřičnou příležitost.

Obzvláště vtipná mi pak v tomto případě připadá představa voleb fotbalistů do reprezentačního týmu. Po zkušenostech z politiky bych se nedivil, kdyby takové mužstvo nedokázalo několik měsíců zorganizovat ani trénink, a o jeho úspěšnosti při vlastním reprezentování si dovoluji pochybovat, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že fotbalových trenérů se mezi voliči u nás najde nepoměrně více, než zručných instalatérů či kvalifikovaných lékařů.

Samotná předvolební kampaň by nicméně byla velmi zábavná – jednotliví hráči by slibovali, kolik dají gólů a kolik nedostanou žlutých karet. A my bychom mohli po volbách standardním způsobem žehrat na neplnění volebních slibů.

A jak tedy s tou politikou? Omlouvám se všem příznivcům jakýchkoli stranických barev, ale nezajímají mě vaše strany, zajímají mě osobnosti. Schopné osobnosti. Nezajímají mě abstraktní stranické programy, ale řešení problémů. Účinná řešení problémů. Pokud s tím má vrcholový tým problémy, vyměňte trenéra, nakupte nové hráče, vyhoďte šéfa, zaměstnejte kvalifikované síly.

Já vím, ono je to těžké, když do toho má právo kecat každý jeden blbec v republice. Ještě, že se můžeme vymluvit na tu demokracii, vždyť je to přece to nejlepší, co máme.