Tak nám zabili Hitlerovu dálnici

V Brně - Žabovřeskách je oblíbená tato anekdota:           -         JE TO VELKÉ, ŠPINAVÉ, SMRDÍ TO A LEŽÍ TO ZA KOMÍNEM, CO JE TO?

A hledíš-li dlouho do tunelu, vhlédne pak tunel i do tebe. (Nietzsche)

-         BYSTRC!

Život obyvatel města Brna je provázen neustálým stavěním všeho možného v bližším či vzdálenějším okolí. Škoda, že mezi těmi všemi možnými věcmi není více věcí užitečných.

Z Brna směrem na Svitavy, tedy na sever, vede tzv. silnice smrti. Kousek vedle je ještě od konce 2. světové války dálniční těleso, leckdy doplněné i o mostní pilíře a další betonové konstrukce, které se na svém existujícím jižním konci napojuje na dálnici D1. Tzv. Hitlerova dálnice však byla realizována pouze v podobě, která dnes slouží mezi městskou částí Bystrc I a Bystrc II. Dnes má projekt, který vznikl již za druhé světové války, podobu rychlostní silnice R43. Kdy bude mít nějakou reálnou podobu ta, to už po dnešku není snad ani ve hvězdách. Škrtli ji totiž z územního plánu.

Namísto dálnice se zatím staví velký městský okruh, přesněji jeho severní část s grandiózními tunely Dobrovského. Velkolepost této stavby si můžeme v Žabovřeskách (a některých sousedních čtvrtích) dostatečně vychutnat; ti kterým nerachotí sbíječky pod okny a nepadá v bytě všudypřítomný prach (ne-li rovnou omítka), jistě vědí něco alespoň o předimenzovaném provozu, který se již několik let přelévá mezi úzkými uličkami obytných čtvrtí podle toho, kde zrovna kopou jakou díru.

Nemusím být odborníkem na dopravní infrastrukturu, aby mi bylo jasné, že řešení hlavního tahu na sever mělo předcházet přestavbě takto vytíženého dopravního uzlu. R43 řešení je. Plány existují. Jenom zas někdo držkuje. Prý z důvodu ochrany rekreačního prostředí nebo tak něco. A angažovat se v ochraně životního prostředí je přece dneska „in“. Ještě by ti bystrčtí chataři mohli předmětnou dálnici obvinit z účasti na holocaustu, aby bylo demagogii učiněno za dost.

Jedna definice přirovnává „zeleného“ politika k melounu – zelená slupka znamená ekologickou politiku a rudý vnitřek levicové, či chcete-li komunistické přesvědčení. Obávám se, že geneze bystrckých melounů byla poněkud opačná, a to rudý prominent, který získal pozemek na chatu v lukrativní oblasti, dnes zabalený v zelené slupce argumentů o ochraně přírody, které jsou jistě upřímné jako pan Gross s akciemi na doručitele.

Jistě, chápu, že takový projekt dálnice může nabízet několik řešení, která je nutno pečlivě zvážit. Jedním je v tomto případě průtah Bystrcí, druhým blíže nespecifikovaný obchvat. Třetí, a tou nejhorší variantou, je absence jakékoli dálnice. A bohužel, pro stávající kompetentní (nebo nekompetentní) orgány (domyslete si jaké) je c) správně.

Přijďte ke mně někdy na kafe a cigaretu na balkóně, můžeme si při pohledu na rozestavěný městský okruh pod okny a nedotčenou rekreační oblast Bystrc na horizontu popovídat něco o prioritách v infrastruktuře. Každopádně když občas vyrážím po silnici smrti jedním či druhým směrem, napadá mě politicky nekorektní myšlenka, že je škoda, že ta válka netrvala o něco déle, mohli jsme tady tu dálnici mít.

Leckterý prajzák by mě teď pochválil, „bo Hytler byl fajny jak cyp“. Někdy mám z toho jejich nekritického nadšení, co všechno tady a tam postavil, pocit, že tam snad musel vlastníma rukama vybudovat i ten krásný kostel v Ludgeřovicích. Nehodlám nicméně obhajovat ekonomické koncepce Třetí říše. Asi by se nikdo nezlobil, kdyby tady místo pana Hitlera postavil ty dálnice pan Baťa. Jeho knížka „Budujme stát pro 40 000 000 lidí“ by si jistě zasloužila patřičné nové vydání a možná by se obešla i bez jakýchkoli aktualizací. Dodávám, že nejen z titulu dopravních řešení.

Pan Baťa byl schopný. Pan Hitler byl také v lecčem schopný, avšak zločinec. A my už jsme dnes patrně jen neschopní.