Břetislav Sobek
- Počet článků 43
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 551x
Seznam rubrik
Břetislav Sobek
Ukrajina - „Čím více jazyků umíš, tím vícekrát jsi člověkem“ (13)
Ráno nás probudil sluneční svit, bez kohouta. Nicméně není to tak jako v pohádkách, že by kohout kokrhal jenom ráno, je to spíše takový pokažený budík, který kokrhá a nedá se vypnout. Dali jsme šálek ranní kávy a vydali se do města. Zde nás čekala Olga, Andriho kamarádka, která s ním studovala v Budapešti. Oděsa má spíše ráz přímořského moderního města západního stylu. Není zde tolik památek, ale je to krásné město připomínající mi Dubrovník, které je pokladem mezi městy. Jako drahokam na prstenu vaší ženy, kterou milujete pro ty malé chybičky, které má, které si budete pamatovat po celý život a při pomyšlení na ní se vám vybaví to nezapomenutelné co jste spolu prožili. Knihu svého života, kterou jste spolu napsali.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Škaf (12)
Ráno jsem si prohlídl zbytek Kyjeva a setkal se z Andrim. Spolu jsme studovali půl roku v Budapešti. On sám tam studoval po 2 roky. Dali jsme oběd a vyrazili na nádraží, kde nás čekala osmihodinová cesta vlakem do Oděsy, ukrajinské riviéry. Možná to zní dlouze, ale vlakem je to 650 km. Andrij měl jiný vagon a tak jsem seděl s lidmi, kteří cestovali do Oděsy na dovolenou a také fyzikem z Kyjeva co jel domů. Po příjezdu na nás čekala Yana (Jana), neustále se usmívající, která zná každý koutek nočního života v Oděse. Dovedla nás do hostelu a pak jsme vyrazili do jejího oblíbeného baru, škaf (v překladu skříň). Perfektní oldschool podnik s červenými sedačkami, LP-íčka na zdech, sem tam starý psací stroj. Šedesátky, sedmdesátky, Pulp Fiction, ale bez plachtících negrů ze 4. patra. Poté míříme k moři, černému moři. Nic jsme neviděli v dáli, protože už byly dvě hodiny ráno. Ale stále šly vidět silné vlny minimálně dva metry vysoké, které se o vás rozbíjejí. Vy se jim snažíte odolat, ale stejně neuspějete, místo toho to s vámi míchá jako v pračce. Teď když vím jak se cítí prádlo v pračce......říkám, že je to epesní, takový malý kolotoč. S Yanou jsem stál na molu a při pohledu do jejich očí, které byly jako měsíc odrážející se na hladině rozbouřeného moře, jsme se políbili. To byl můj poslední dojem ten den a pak jsme se vydali domů, protože jsme byli zničení.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Černobyl (11)
V 9 hodin jsme se shromáždili na Majdanu a náš vedoucí, Igor, nám dal papír s instrukcemi, že se nemáme ničeho dotýkat, nic vynášet, mít dlouhé rukávy a rifle a uzavřené boty. Spolu se mnou cestovali také tři s Walesu, jeden z Kanady, jeden z Nového Zélandu, který aktuálně žije v Dubaji a dva z Dánska. Na otázku zdali pijí více než Rusové nevěděli co mají odpovědět. Cestovatel z Nového Zélandu ve svém životě navštívil 53 zemí světa, včetně nedávno Afganistánu, kde měl vlastního řidiče, tlumočníka a ochranku s kalašnikovem. Cestoval i dva týdny skrz Kyrgyzstán. Ukazoval mi fotky, opravdu krásné, fotky jako z National Geographic, opravdový nefalšovaný dálný východ se vším všudy i s turbany.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Zlatý bochník (10)
Zaslechl jsem, že z residence bývalého ukrajinského prezidenta, Viktora Janukovyče, se během pár měsíců stalo muzeum korupce a věc jako zlatý chléb zní rozhodně zajímavě. Takže metrem na konečnou a pak maršrutkou do residence. Nemohl jsem to najít a dvě Ukrajinky mi pomohly a dovedly mě až k minibusu. Poděkoval jsem jim a za nedlouho jsem byl v residenci tohoto prohnilého a zkorumpovaného politika. Tak špatného, že by mu v pekle řekli ať se vrátí na Ukrajinu a nechá se ztrestat občanskou vůlí. Myslím, že by ten déšť dlažebních kostek nevydržel. Musím ale poznamenat, že si žil dobře, dokonce tam měl i sloupy ze starověkého Říma či vlastní ZOO. Přesně to je to místo, kde se schází ta chátra, kterou si zvolili a nechá si to platit penězi obyčejných občanů. Ono skoro všichni Janukovyčovi politici utekli do Ruska. K večeru jsem se vydal na besedu s nějakými ukrajinskými hudebníky, kde jsem se potkal s lidmi z CS meeting z minulého dne. Ničemu jsme nerozuměli, ale bylo to na terase mrakodrapu s výhledem na celé město. Do vlasů vám vál vítr a vy jste s espressem poslouchali něco, čemu nerozumíte. I přesto to bylo uvolňující, jako když sedíte v lehátku, díváte se na západ sluce a kolem vás se prohání severní chladnější vítr. Když to skončilo, vyrazili jsme do tajného baru, kde z venku vidíte jenom škaredé ocelové rezavé dveře. Zaklepat, tajné heslo a pustí vás dovnitř. Uvnitř vás čeká bar, dva fotbálky a playstation 4. Tím jsme zakončili tento den.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Východoslovanská princezna (9)
Hned z rána jsem se vydal na procházku Kyjevem, kterou mi doporučil majitel hostelu. První procházím parkem Tarase Ševčenka, ukrajinského básníka. Pak se dávám na cestu Volodymyrskou ulicí, kde míjím chrám sv. Sofie. Tento chrám byl založen v roce 1037 knížetem Jaroslavem Moudrým, který je zde v hrobce. Dále se přede mnou vynořuje kostel sv. Ondřeje s mnoha věžičkami. Prakticky každý kostel tady má mnoho věžiček a věží, občas si připadám jako v pohádkách o sultánech a princeznách. Už jenom Aladin a létající koberec. Hlavní důvod proč jsem šel přes celé město bylo navštívit muzeum Černobylské katastrofy. Než jsem tam dorazil, myslel jsem si, že to se mnou nepohne. Ale ve skutečnosti je to jedno z nejděsivějších muzeí, které jsem viděl. Na zdech fotky obětí, záběry při odklízení katastrofy, obrázky novorozeňat postihnutých nemocí z ozáření. Tento děs bych přirovnal k tomu když spíte a máte pocit, že vedle vás někdo je. Vy se snažíte probrat, snažíte se pohnout, ale nejde to. Když si myslíte, že jste se z té noční můry probrali, ocitnete se jenom v jiném snu a vedle vás pořád stojí ta neznáma osoba. K večeru jsme se dostali na CS setkání. CS znamená couchsurfing, webová stránka pro cestovatele. Bylo zde neuvěřitelné množství lidí z celého světa. Sebou jsem vzal také dva spolubydlící, Jihokorejce a Němce, kteří také cestují. Opravdu jsem nečekal, že na takové setkání může přijít tolik lidí, neuvěřitelné. Byla tam i jedna Ukrajinka z Kyjeva, opravdová východní princezna, po které by toužil jakýkoliv bohatý zápaďák a odvezl si ji domů jako nevěstu. Tam jsem se také dozvěděl, že tu opravdu lidé jezdí proto, aby si našli ženu. Nevidím se, jenom když vyjdete ze dveří, už před vámi stojí nějaká krásná Ukrajinka. Slovo na závěr „Ukrajina je země boršče a krásných žen“.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Kyjev, matička Slovanů (8)
Ráno jsem se dal do řeči se svými spolubydlícími. Dva reportéři, kteří pojedou do Doněcka a Lunganska, kde probíhají boje proti vzbouřencům. Ukazovali mi pár fotek od spolupracovníků a řeknu vám, tohle byste vidět nechtěli. Jestli si myslíte, že Putin je rozumný vůdce, tak není, nenechte se přesvědčit našimi médii. Kdyby v Doněcku ležely mrtvoly vaší rodiny, jsem přesvědčen, že byste Putina neobdivovali. Nenechte se obelhat našimi médii, nebuďte líní hledat informace, neinformovanost a nevzdělanost je ta nejhorší věc, nenechte sebou manipulovat neobjektivními médii! Prozřete!
Břetislav Sobek
Ukrajina - Velvyslanec (7)
Nastal den odjezdu do Kyjeva, hlavního města Ukrajiny, města počátku slovanského osídlení východu. Hlavního města Kyjevské Rusi, která zde byla od 9. do 11. století. Tato říše byla počátek východoslovanského osídlení. Počátkem kultury Rusů, Ukrajinců a Bělorusů.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Kaťuša (6)
Po dnešním dnu chození se dá říci, že jsem již viděl vše v Lvivu a zítra už jenom městskou věž, odkud je vidět celé město, muzeum zbraní a hurá do Kyjeva. Dnešní den jsem strávil s Olou, byl jsem opravdu rád, že jsem ji potkal a pomohla mi. Na oplátku jsem ji koupil perníkové srdce. Zrovna do hostelu dorazil Malajžan žijící v Kanadě, Michael. Jelikož jsem dnes objevil první bufet z burgery, řekli jsme si, že se tam koukneme. Plány se ale změnily, poněvadž z podstaty plány jsou proto, aby nevycházely a porušovaly se. Je to jako když jdete ven bez deštníku. Začne pršet, ovšem když si ho vezmete, můžete způsobit sucho či dokonce výhyn lidstva. Kanaďan, z 1/3 Ukrajinec, nám prozradil, že je zde kavárna, které má šest pater a v každém je jiné téma, každý pokoj je jiný a část obsluhy tvoří liliputi. Dům jako z Harryho Pottera. Cítili jsme se jako v pohádce, jako malé dítě před spaním když vám maminka čte pohádky. Jelikož jsem na Ukrajině, měl bych zkusit nějakou vodku, v ukrajinštině horilka. Říkám, když si dá i Kanaďano-Malajžan, dám si také. Kývne a už se nám to nese na stůl. Dáváme se do řeči. Spolu s námi jsou tam i další dva Kanaďané, manželé, navštěvující rodinu, jelikož ale na Ukrajině její jméno není, začali říkat „Ty Kaťuša, u nas niet tvaja imja“. Po horilce a jídlu jsme se odebrali do hostelu, kde zrovna přijela velká parta Ukrajinců na cestách. Z výletu z hor mi ukazují překrásné fotky ukrajinské kotliny. Nevím, jestli zde byl nějaký praotec Ukrajinec, ale kdybych to byl já, vylezl bych na horu a pronesl ke svému lidu „Tohle je ta země, země zaslíbená, bohatá na rostlinstvo i dobytek, usaďme se zde a rozšiřujme náš lid a prosperujme“. Otevíráme pivo, zřejmě svrchně kvašené, dáváme se do řeči, vedle mě sedí řekl bych sestra Milly Jovovich. Protože se nám oči zavíraly jako hvězdy neúprosně padající z oblaků i my jsme se odebraly do země snů a přání.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Sedm jazyků (5)
Evropská snídaně, vajíčka, párky a fazole, kafe a může se vyrazit poznávat Lviv. Potkávám se s Olou ze včerejška. I když umí polsky, ukrajinsky, rusky a trošku anglicky malinko si nerozumíme. Její úsměv a smích to ale vynahradí. Studuje na zdejší univerzitě cestovní ruch a je velice znepokojena situací na Ukrajině a přeje si, aby Ukrajina byla součástí Evropské unie. S tímhle názorem jsem se setkal skoro pokaždé když se o tom mluvilo. Bylo vidět smutek v očích všech Ukrajinců, které jsem potkal. Jako národ jsou patrioti, kteří budou bojovat až do konce za svoji nezávislost a svobodu. Jejich národní hrdost je silnější než jakákoliv armáda.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Šnek jako domácí mazlíček (4)
Ráno jsem se probudil s třískotem v hlavě. Pochopil jsem, že když můj spolubydlící, Ukrajinec, řekl „jde se na jedno” nečekal jsem, že to skončí u prázdné láhve Black Jacka ala Danielse. Ať tu jdete kdekoliv, je to tu jako v jiném světě, světě východních kopií západních věcí. Ať již Black Jack Daniels, ruský facebook vkontakte či dokonce žvýkačky orbit. I když bychom měli být jeden svět, mám pocit jakoby tu byla dělící čára mezi naším světem a světem východním.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Busta T. G. Masaryka (3)
Budík zazvonil, oznámil další den jako kohout. Otevřel jsem dveře a zamířil jsem do nejbližší pekárny. Ani po půl hodině jsem nic nenašel a tak jsem zakotvil v kavárně, kde se číšníka ptám zdali mluví anglicky. Vedle u stolu sedí dáma okolo pětatřiceti, která říká “I do, I do!”, “ano, já mluvím”. Pomůže mi objednat snídaní, dáme se do řeči. Jelikož její angličtina byla jako když mluvíte s rodilým mluvčím, byl jsem zvědav co je zač. Mimochodem vypadala jako Penelopé Cruz. Nakonec vyšlo najevo, že je místní učitelka angličtiny na střední škole.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Malý Amsterdam (2)
Slunce pomalu začíná stírat rozdíl mezi nocí a dnem, probojovává se skrz rolety a probouzí mě. Vedle v kuchyni pro mě Sergej chystá transkarpatskou specialitu na snídani a já se vrhám do nového dne.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Sergej (1)
V pozdních večerních hodinách jsem vyrazil do Val. Meziříčí, kde mě vzal můj bratr. Občas mám pocit, že cesta z Bystřice do Val. Meziříčí je jako česká dálnice D1. I přesto jsme to zvládli a byli jsme tam dokonce dříve než autobus. Jelikož jsem tam stál sám, zdálo se mi to divné, ale hned mi došlo, že bus jede až z Hradce. Autobus přijel, rozloučil jsem se bratrem a vydal jsem se směrem do neznáma, na východ, do země našich předků, Ukrajiny. V autobuse jsem byl obklopen asi 15-ti člennou cigánskou rodinou. Ze začátku jsem byl trochu nesvůj, ale byl jsem na ně slušný a oni na mě také. Cesta byla dlouhá, ale v dáli vysněný cíl, dobrodružství. V Košicích jsem přesedl na druhý autobus, který mě přímo zavezl až do Užhorodu, prvního města za hranicemi. V buse jsem se dal do řeči i Ukrajinko-Slovenskou, Dimkou. Probrali jsme snad úplně vše. Jak jsme vysedli, pomohla mi koupit ukrajinskou sim kartu, jízdenku a ještě jsme spolu strávili tři krásné hodiny času povídáním o všem možném a zakončili jsme to v parku. Teda takový malý ostrůvek stromů a trávy uprostřed městské džungle, kde jsme ve stínu východního slunce skoro usnuli. Při povídání, tvářemi k sobě. Nicméně čas posunout dále se neúprosně blížil. Museli jsme se vytrhnout z této romantické chvíle a odebrat se k autobusu, který míří do mé první zastávky, Mukacheva. Vyměnili jsme si polibek na tvář, objali se a rozloučili se. Já jsem neúprosně mizel v dáli v buse směrem do Mukacheva. Cesta byla zrádná, i přesto sovětský bus zvládl terén jízdy ze schodů na výbornou (se zapřením všech 4 končetin). V Mukachevě na mě čekal Sergej, kterého jsem potkal skrz couchsurfing a který mě vyzvedl. Nabídl mi nocleh na jednu noc a provedl mě po městě, plném pravoslavných kostelů z mnoha věžičkami.
Břetislav Sobek
Ukrajina - Přípravy (0)
Po dlouhé době přemýšlení kam se vydat na cestu za poznáním, padla volba na Ukrajinu a Moldavsko. Ukrajina a Moldavsko. Země, které jsou turisticky zanedbané. Jako pokaždé vždy člověk musí udělat nějaké přípravy, koupit batoh, boty, průvodce a s dnešní pomocí internetu sehnat i nějaké kontakty v odlehlých zemích. Takhle člověk náhodou může narazit na přátele a třeba i tím změnit svůj život. Má cesta započala ve Valašském Meziříčí. Tím jsem i prošvihl každoroční Gulášfest ve Val. Meziříčí. Ale zpět k tomu, kde začnu, čili z Val. Meziříčí do Košic, odtud do Užhorodu. Tam si vezmu minibus do Mukacheva, kde se potkám se Sergejem. Ten mi nabídl nocleh a také mi ukáže město. Důvod proč jedu Mukacheva je ten, že vyjíždím o dva dny dříve, jelikož mi nevyšla spolujízda z webu, jizdomat.cz, a tak jsem skrz couchsurfing narazil na Sergeje. Jelikož je z Užhorodu, požádal jsem ho, zdali by mě mohl provést po městě. Nakonec z něj vypadlo, že bydlí v Mukachevě a na jeden den mě ubytuje u sebe doma a ukáže mi město. Rozhodl jsem se tedy na první dva dny jet tam. Do svého výletu jsem naplánoval Užhorod, Lviv, Kiev, Chernobyl, Oděsu a hlavní město Moldavska, Chișinău . Podle průvodce je Moldavsko nejchudší země Evropy. Muži se zde stále chovají s velkou úctou k ženám. Nuže uvidíme!
Břetislav Sobek
My truth about the revolution in Ukraine
I have seen lots news about the crisis in Ukraine, but I think it’s really difficult to see a real truth. When I see the crisis in Ukraine I see connections with events like the crisis of Yugoslavia [1], when the Czech Republic was handed over to Germany in 1938 (signing of the Munich Agreement) [2] and the Velvet revolution in 1989 [3]. In next paragraphs I will explain why I see these connections with these particular events.
Břetislav Sobek
Erasmus – První týden
První týden v cizí zemi? Něco jako když se malé dítě narodí a rozhlíží se s nadšením kolem sebe, s úžasem a dychtivostí poznávat své okolí, jako prázdná kniha, která čeká na to, aby byla popsána inkoustem, ten inkoust života, co nás tvoří, co nás dělá námi, těmi kterými jsme, originálními a výjmečnými osobnostmi.
Břetislav Sobek
Why we should travel
A way how to discover something what is magical Travelling, when I had heard it before I moved to Budapest for a half of the year. I didn’t care about that. It was only something like going to the country which has a sea. Laying on the beach, eating, drinking and so on...Nothing special. 14 days aren’t enough to discover the magic, the magic of foreign countries, foreigners, habits of other countries, to meet foreign people. This magic comes to us, when we have to live somewhere else, somewhere very far from our homes for a longer time. It’s like a fish which moves from one sea to the other one. Fish in the water. That’s the feeling which comes when you live in other country. You can see, you can discover everything again. You feel like a small baby who hasn’t seen anything yet, like a clear book where hasn’t been written anything yet. That’s the first magical thing about travelling. You can discover everything again.
Břetislav Sobek
Erasmus - počátek
Před půl rokem jsem ve svém životě udělal těžké rozhodnutí, rozhodl jsem se strávit jeden semestr v cizině, vše to začalo jako „půjdeme tam a uvidíme, zdali nás přijmou“, když jsme šli výběrové řízení na mojí univerzitě pro erasmus, aspoň v mé hlavně to tak bylo, nevím jak mého spolužáka Nikoly, který se vydal do Finska. Každý z kanceláře, kde výběrové řízení probíhalo vycházel s úsměvem, jak je to jednoduché, a bylo!, přijali nás, jelikož na naší fakultě skoro nikdo na erasmus nejezdí, což je z mého dnešního pohledu (skoro po erasmu), škoda. Jak jsem již zmínil na začátku bylo výběrové řízení, potom si vybrat zemi kam jet, díval jsem se na Turecko, Británii, Finsko a Maďarsko. Turecko, jelikož je to exotická země, plná překvapení. Británii, jelikož reprezentuje všechno co je anglického původu a jako jediná ze zemích v mém výběru je nativně mluvící anglicky. Finsko kvůli krásným blonďatým holkám a Maďarsko kvůli jídlu. Jelikož jsem člověk, který si rád pochutná, Maďarsko byla ta země pro mě a do ní jsem taky nakonec jel. Do Budapeště na Budapešťskou univerzitu ekonomie a technologií. První jsem chtěl jet do Finska, ale univerzita ve Finsku zrušila dohodu s mojí univerzitou, nicméně říkám si, osud tomu chtěl, aby to tak bylo. Maďarsko byla ta správná volba. Po výběru školy jsem musel překonat neskutečné byrokratické překážky, nejdříve jsem zjistil, že univerita v Maďarsku měla dealine za 3 dny. Během tří dnů jsem skoro umřel, ale zvládl jsem to, posbírat na UTB plno štemplů a podpisů, jsem moc vděčný lidem, kteří i v dnešní době dokážou přivřít oči a nedožadovat se absolutní přesnosti u všeho. Díky! Díky těmto pár lidem se mi podařilo odeslat všechno v čas, den před uzávěrkou. Nicméně tím tyto překážky neskončily, někdo na univerzitě v Maďarsku ztratil velice důležitý papír, díky kterému jsem dostal peníze od EU, náhodou si přes celé prázdniny daly 1,5 měsíce dovolené, 5 dní před odjezdem jsem pak musel tohle celé řešit, nicméně se nakonec povedlo a všechno bylo podle byrokratických pravidel „cajk“. Pro představu jak to je byrokracií ohledně erasmus, asi jako Hermes s Furutamy a jeho formuláře všech barev na všechno :).
| předchozí | 1 2 | další |
