Erasmus - počátek

              Před půl rokem jsem ve svém životě udělal těžké rozhodnutí, rozhodl jsem se strávit jeden semestr v cizině, vše to začalo jako „půjdeme tam a uvidíme, zdali nás přijmou“, když jsme šli výběrové řízení na mojí univerzitě pro erasmus, aspoň v mé hlavně to tak bylo, nevím jak mého spolužáka Nikoly, který se vydal do Finska. Každý z kanceláře, kde výběrové řízení probíhalo vycházel s úsměvem, jak je to jednoduché, a bylo!, přijali nás, jelikož na naší fakultě skoro nikdo na erasmus nejezdí, což je z mého dnešního pohledu (skoro po erasmu), škoda. Jak jsem již zmínil na začátku bylo výběrové řízení, potom si vybrat zemi kam jet, díval jsem se na Turecko, Británii, Finsko a Maďarsko. Turecko, jelikož je to exotická země, plná překvapení. Británii, jelikož reprezentuje všechno co je anglického původu a jako jediná ze zemích v mém výběru je nativně mluvící anglicky. Finsko kvůli krásným blonďatým holkám a Maďarsko kvůli jídlu. Jelikož jsem člověk, který si rád pochutná, Maďarsko byla  ta země pro mě a do ní jsem taky nakonec jel. Do Budapeště na Budapešťskou univerzitu ekonomie a technologií. První jsem chtěl jet do Finska, ale univerzita ve Finsku zrušila dohodu s mojí univerzitou, nicméně říkám si, osud tomu chtěl, aby to tak bylo. Maďarsko byla ta správná volba. Po výběru školy jsem musel překonat neskutečné byrokratické překážky, nejdříve jsem zjistil, že univerita v Maďarsku měla dealine za 3 dny. Během tří dnů jsem skoro umřel, ale zvládl jsem to, posbírat na UTB plno štemplů a podpisů, jsem moc vděčný lidem, kteří i v dnešní době dokážou přivřít oči a nedožadovat se absolutní přesnosti u všeho. Díky! Díky těmto pár lidem se mi podařilo odeslat všechno v čas, den před uzávěrkou. Nicméně tím tyto překážky neskončily, někdo na univerzitě v Maďarsku ztratil velice důležitý papír, díky kterému jsem dostal peníze od EU, náhodou si přes celé prázdniny daly 1,5 měsíce dovolené, 5 dní před odjezdem jsem pak musel tohle celé řešit, nicméně se nakonec povedlo a všechno bylo podle byrokratických pravidel „cajk“. Pro představu jak to je byrokracií ohledně erasmus, asi jako Hermes s Furutamy a jeho formuláře všech barev na všechno :).

  Den 1

         Nabalit zavadla, vzít potřebné věci, nezapomenout na svačinu, zkontrolovat kapaliny v autě, stěrače stírají, houkačka houká a mohl jsem vyrazit. Před sebou jsem měl skoro 400 km dlouhou cestu mým věrným Fiatem Cinquecentem, které občas potřebuje nějako medicínu, ale zatím můj černý oř (přezdívka pro mé auto) žije a nenechal mě ve štychu ( no skoro!, ale o tom později ). V zadu za mými zády mizela má země a já cítil nostalgii, že odjíždím se své rodné země směrem k nečemu novému, dobrodružství, pln očekávání, s hlavou plnou myšlenek jaké to tam je. Hranici ČR/Slovensko jsem překročil kousek od Strážnice, město, které asi v minulosti bylo místem, kde byla strežena hranice, jelikož je tam takový starý monument, ale nikdy jsem o tom nic nečetl. Za hranicemi jsem si to namířil do Bratislavy po klasických silnicích a jako pokaždé jsem projížděl přes most, kde je věž, a věži restaurace a na pravé straně je Bratislavský hrad a pod mostem obrovská řeka Dunaj ( která je v porovnání s Vltavou v Praze monumentální), když vidím něco tak obrovského, obrovký hrad, klášter či velkou řeku, cítím jak malí, my lidé vlastně ve skutečnosti jsme. Jak jsem odjížděl z Bratislavy a po pár kilometrech překročil hranici, uvědomil jsem si, v jak cizí zemi vlastně jsem, úplně jiný jazyk, jiní lidé, jiná krajina, cítil jsem se ztracen, byl jsem v Maďarsku. Najel jsem na dálnici a za 2,5 hodiny dojel do Budapeště. První pohled na Budapeště, je něco co vám utkví v paměti na celý život, obrovské město, mnohaprodouvé silnice, ale i přesto si Budapešt zanechává vzhled klasického evropského města bez jakýchkoliv moderních budov. Dojel jsem na místo, zaparkoval a zavolal svému spolubydlícím z Řecka, Antonisovi, zdali by mi mohl jít otevřít. Po roce první konverzace v angličtině, byl jsem rád, že jsem dokázal říct „Hi“, spolu s ním přišel i můj spolubydlící z Francie, Chris. Pozdravili jsme se, pomohli mi vynést mé věci z auta ( a že jich bylo! ). První pocit z místa kde jsme byli byl úžasný ( aspoň pro mě, když to porovnám z českým ubytováním pro studenty), vcházel jsem skrz minimálně 3 metry vysokou bránu na nádvoří ( takový ten pocit, když vcházíte do chrámu), a následně až do našeho dvoupatrového bytu v přízemí. Zde jsem poznal svého třetího spolubydlícího z Něměcka, Gerrita. Společně jsme sedli, otevřeli láhev lahodně vychlazeného moku a v pohodě odpočívali a povídali u kríglu s pěníkem. Večer jsme zašli někam ( vůbec nevím kde!, ani dnes nevím, kde to místo je, pamatuji si jenom název „Corvinetto“), dali pár hamburgerů a zapili to prvním Maďarským pivem „Soproni“ ( čteme „šoproni“ , o maďarském jazyk později ) a okolo půlnoci jsme se vrátili do našeho apartmánu, kde jsme se následně poznali s naším posledním spolubydlícím Hosseinem z Nizozemska, narozeným v Íránu. Večer jsem šel spát s pocitem, že jsem to zvládl všechny překážky a dostal jsem se až do vysněného cíle.

Něco z maďarského slovníku:

Köszönöm   - ( čteme kosonom)  => Děkuji

Jó napot kivánok    =>   Dobrý den ( přeji )

Szia - (čteme sia ) => Ahoj

Nagyon szép vagy  - (čteme: naďon sép voď)  = > Jsi strašně krásná!

Egészségedre  - ( čteme Egéšigedre ) => Na zdraví!