Ukrajina - Černobyl (11)

                 V 9 hodin jsme se shromáždili na Majdanu a náš vedoucí, Igor, nám dal papír s instrukcemi, že se nemáme ničeho dotýkat, nic vynášet, mít dlouhé rukávy a rifle a uzavřené boty. Spolu se mnou cestovali také tři s Walesu, jeden z Kanady, jeden z Nového Zélandu, který aktuálně žije v Dubaji a dva z Dánska. Na otázku zdali pijí více než Rusové nevěděli co mají odpovědět. Cestovatel z Nového Zélandu ve svém životě navštívil 53 zemí světa, včetně nedávno Afganistánu, kde měl vlastního řidiče, tlumočníka a ochranku s kalašnikovem.  Cestoval i dva týdny skrz Kyrgyzstán. Ukazoval mi fotky, opravdu krásné, fotky jako z National Geographic, opravdový nefalšovaný dálný východ se vším všudy i s turbany.

                     Jak jsme se vzdalovali od Kyjeva lidí a aut ubývalo. Dostali jsme se na hranici 30 km od Černobylu. Zde byly varovné tabule o hrozbě vystavení radiaci. Pro porovnání, když letíte letadlem v 10 km výšce obdržíte za hodinu asi 2,5 mikro siervetů. Tady za 1 hodinu pobytu obdržíte okolo 4 mikrosiervetů, i přesto je tu v některých místech dávka 100x vyšší než normální. Cestou nás čekala další hranice 10 km od Černobylské elektrárny. Tak jsme se dostali na místo největší jaderné katastrofy v dějinách lidstva. Jako první zastávka byla bývalá chladící nádrž jaderné elektrárny, kde plavali ti největší sumci, které jsem viděl.  Měli tlamy tak veliké, že byste se do ní bez problému vlezli. Následně jsme zastavili u bývalé školky, kde byly na zemi poházené panenky a občas plynová maska. Dnes je Pripjať i Černobyl k nepoznání, zcela zarosten vegetací. Je to opravdu místo po jaderné katastrofě, nikde nikdo, skoro už nepoznáte, že tu někdy vstoupila lidská noha. Zanedlouho jsme dorazili přímo k reaktoru č. 4, který vybuchl v roce 1986, 26. dubna. Dnes je celý v železobetonovém sarkofágu. Stáli jsme od něj asi 300 metrů, ale každý 10 m se dávka zvyšovala o sto procent. Hned vedle se buduje úplně nový sarkofág, kterým bude zakryt reaktor č. 4 znovu. Nakonec se dostáváme do města Pripjať, zcela opuštěného se svým známým ruským kolem a autodromem. Všechno ponecháno jak bylo opuštěno v roce 1986. Zde můžete vidět, že příroda je silnější než my. Na panelácích jde stále vidět srp a kladivo a také heslo „Atom pro každého“ nebo něco takového. Většina náměstí se jmenuje Leninovo, Stalinovo či Sovětská třída a stále zde stojí socha Lenina. Po zábavním parku se vydáváme na stadion, který měl být otevřen až 2. května. Místo, kde se nikdy neodehrál fotbalový zápas. Další na nás čekala bývalá škola. Podlahy poseté knihami, na zdech plakáty vyzdvihující vítězství proletariátu nad buržoazií, Lenina a Sovětský svaz. Také je zde plně zachovaná třída. Na stolech ležely pomůcky do fyziky a chemie. Okamžitě mi došlo, jak rychle museli odejít. Zrovna uprostřed hodiny, uprostřed pokusů, museli odejít nečekaně, bez varování opustit své domovy. Další a poslední zastávkou byl plavecký bazén, kde třeba právě ve chvíli evakuace probíhaly plavecké závody. Dnes vše vypadá jako z post-apokalyptického filmu. Tím naše cesta zapomenutým světem končí, při odchodu musíme 2x projít kontrolou radiace. Naštěstí jsme všichni v pořádku a nejsme kontaminováni.

            Večer jdu do vyhlášeného baru Kosatka. Při přibližování již vidím shluky mladých lidí, ženy v šatech, muže v riflích. Pošlu „Privjať“ známým ze středečního večera, vcházím dovnitř, jdu k baru na jedno Lvivské. Na barové židli tu sedí krásná dáma v bílých šatech, usmívajíc se na mě. Dáme se do řeči, spolu se svými známými umí všichni anglicky, protože pracují pro mezinárodní firmy. Z tohoto podniku jsme se vydali do jiného, který mi připomněl dny mého života v Budapešti, zde je podnik Roncs Kocsma (čti „Ronč Kočma“), který jsem měl rád. Malý, útulný, jako váš domov. Potom se ještě poflakujeme po Kyjevu a pijeme sauvignon blanc. Ke konci se rozloučíme a každý si jde dál svoji životní cestou.

            V životě dostáváme spoustu příležitostí a možností jakým směrem se vydat. Dříve jsem zastával názor, že každá příležitost by se měla využít, protože mezi nimi může být právě ta, která je osudová. Ta, pro kterou jste se narodili, jelikož každý z nás má na Zemi své poslání, které musí být naplněno, aby se tím naplnila i naše duše. Dnes zastávám názor, že nemusíte využívat všechny. Pokud nějakou nevyužijete, váš život se pouze vydá jiným směrem. Nesmíte se jim ale vyhýbat, poněvadž mezi nimi je ta, která je vaše poslání a smysl života.

Odkaz na celou FOTOGALERII: (nemusíte mít facebook účet):

KLIKNI! (Černobyl a Pripjať)

Pokud vás mé vyprávění zaujalo a chcete slyšet více, přispějte mi na další cesty za poznáním.

Další cesta: Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán

Za příspěvek vám pošlu pohled či dovezu malý suvenýr a budu vás zásobovat dalším vyprávěním.

Číslo účtu: 1172380016/3030 , do zprávy pro příjemce uveďte své jméno a adresu

  Děkuji za podporu :)