Vrchol zmaru aneb Norský bizár

Kudy že se to Norsko ubírá? Prý se jen sami střílíme do nohy, a proto směřujeme do záhuby. Než se nejednotný národ semkne, zabere to drahnou chvíli, ovšem pro důvody není třeba chodit daleko.

Když ve velkém odcházejí do Švýcarska norští milionáři, jak se asi žije nejednomu řadovému občanovi? S nervy na pochodu se snaží držet, když to kolem nich „lítá“. Realitě vstříc a již ne navzdory, bez obratných vytáček nebo kýčovitého slovníčku pokryteckých, zazobaných jelimanů, lokajů a šejdířů z řad poslanců, úřednictva, sociálního inženýrstva a dalších vyživovaných elit zaprodanců, jež sice předstírají, jak moc se vzájemně nesnášejí, přitom jejich hlasování dokazují, jak vše osudné pro naši zemi svorně odkývnou.

Mé milované Norsko se stává stále větším dechberoucím bizárem a čím dál radikálnější zemí, jako kdyby tu měli navrch extrémisté a fanatici, jedoucí si po vlastní ose. Opět a zas se vytasí s něčím zcestným pro symbolický efekt, zatímco zájmy Norska ustupují „vyšším“. Proč? Jsou snad odměňováni posty za kádrovou poslušnost cílům globalistické elity?

Green deal s „uhlíkovou neutralitou“, klimatickým sebeomezováním, sebemrskačstvím a experimentálními řešeními přírodních jevů mimo naši kontrolu: Žehnající podle mnohých pomatenci hnáni tzv. podnikatelským záměrem, kterému se říká letadlo /aneb ruka ruku myje/ pod rouškou vyššího dobra prý za nás vše vyřeší pod podmínkou, že naperou vám vyšší daně a poplatky, a ještě budou nás zkoušet, co ještě zafinancujeme a ustojíme. Přitom politika je kolem dokolečka měřena prismatem reálně dosažených výsledků a poukazováním na to třeba podle www.nettavisen.no vyhrál „exot do strany nezapadající“ Ola Borten Moe opouštějící politiku nad ministrem pro klima diskusi v pořadu „Debatten“ veřejnoprávní diskuse NRK.

To, že si ovce odsouhlasí, že všichni budeme žít z trávy, je jim málo platné, dokud nebudou souhlasit i vlci. Zatímco Norsko elektrifikuje plošiny těžící ropu a plyn, tak se kvůli „klimatickým cílům“ odindustrializovává. Ale střety zájmů mezi klimatickou, energetickou a průmyslovou politikou otevírají oči více lidem. I tak Norsko zcela zbytečně chudne na úkor momentálních veřejných financí, produktivity a tím i budoucího blahobytu, ježí se nejen podle zmíněného webu www.nettavisen.no mimo jiné profesor Ragnar Torvik z přírodovědné univerzity NTNU v Trondheimu. Torvik je předsedou Finanspolitikkutvalget, tedy Výboru pro finanční politiku, sestaveného, aby vládě radil.

Kdekdo si prý již neškrtne kvůli megalomanství v utrácení na experimenty „inženýrství“ při současném zrazování a uvádění v omyl. Čili darují miliony společnostem, na něž mají vazby oni samotní, jejich rodiny, přátelé atd. Ovšem o tom již dost a nyní více o dalších „bizárech“:

Proč v r. 2004, v době, kdy byla hodnota zlata na dně, rozhodla vláda, že se má prodat veškeré zlato národní banky, celkem 37 tun zlatých cihel a mincí?

Odpudivých odrazů norské politiky existuje mnoho. Jako protiústavní je mnohými vnímáno podepsání dohod o EHP s EU, či třeba o Aceru s energetickou agenturou EU, či o dalších kabelech a vývozu elektřiny do zahraničí jménem předtím vodními elektrárnami energeticky soběstačného Norska, kde je drtivá většina obyvatel dlouhodobě proti členství v EU. Proč raději než vlastní zemi sponzorují to, co není norské? Je-li tak snadné uzavřít s německými dráhami smlouvu o dodávkách elektřiny deset let za 30 øre (čili cca. 64 haléřů), proč je pro ty samé vládní činitele nemožné ustanovit pro norské odběratele maximální cenu, dejme tomu, 50 øre? Vláda míní, že nelze ovládat ceny elektřiny, zato může navyšovat cenu pohonných hmot, aby to pomáhalo regulovat teplotu…

Navzdory digitalizaci tak masivní, že si bez appky leckde ani nezakoupíte jízdenku na MHD obrovsky narostl počet zaměstnanců veřejné správy (norský veřejný sektor je největší ze všech zemí OECD). Jenže nyní chce vláda celých 80 % umělé inteligence! Je to tak nereálné, že se tomu musíme smát, prskají prostřednictvím několika norských masmédií odborníci.

Na jednu stranu zve vláda do Norska i opakovaně na schůzky Talibánce, na druhou se zdráhají označovat Hamás za teroristickou organizaci a ne a ne se připojit k výzvě, aby Hamás konečně a bezpodmínečně propustil rukojmí. Židovští umělci, jež chtějí v Norsku vystavovat svá díla, jsou odmítáni a šikana Židů je tolerována. Hodně Norů je podle reakcí přesvědčeno o tom, že se Norsko stává antisemitskou společností.

Je tolik těch, jež nikdy nebudou mít dost té rychlé výměny obyvatel, jež je důsledkem současné migrace, za povinnou solidaritu a se sankčními šibenicemi za nesouhlas a vzdor. Kdo jejich velikánský experiment převede do reality? Hůře placené práce ale i celá řemeslnická a další povolání převzali „gastarbajtři“, jimž Norové nemohou ve vlastní zemi konkurovat a vytěsňují norskou mládež, zejména tu, jež je unavená ze školní docházky či si z ní nic neodnáší a potřebuje praxi a pracovní příležitosti a navíc to přispívá k tomu, držet platy určitých povolání dole. Jinou kapitolou je bezpečnost: Na tzv. Global Peace Index obsadilo Norsko podle www.economicsandpeace.org 24. příčku (zato před necelými 20 lety bylo mezi třemi nejlepšími), 12. nejmírnější zemí světa je Česká republika.

Grønland, jednu z nejnebezpečnějších čtvrtí Osla, ovládá podle policie mafie. Nejen vlastníci obchodu se bojí „novodobého norského folklóru“ pobodání nožem či postřelení již za to, že si třeba promluvil s novinářem. Stupňuje se obchod s drogami a další zločinnost. V rámci projektu s názvem SuperGrønland město podle svého webu sypalo nad městskou částí peníze na květiny, vybavení dětských hřišť, lavice a rampy pro skateboardy. A nechalo vyzdobit strom srdíčky. Jinde ve městě se podle deníku Dagbladet konají pouliční bitky skupin Eritrejců znesvářených kvůli politické situaci v jejich zemi. A ve městě Drammen musí zaměstnanci, jež provádějí kontroly v obecních bytech, být kvůli násilí vybaveni neprůstřelnými vestami a výstražnými systémy, píše Drammens Tidende.

Mnohým trhá srdce to, že jsou podle norských obvodních lékařů příliš nemocní na to, aby pracovali, zato jsou podle sociálky NAV příliš zdraví na to, aby měli nárok na dávky. Kvůli daním se mnohým práce částečně neschopným nevyplatí pracovat alespoň trochu. Tato a minulá vláda škrtala v podpoře postiženým, bezplatné právní pomoci, příspěvku na rovnátka a dětské brýle, zavedla spoluúčast na fyzioterapii pro chronicky nemocné, rozhodla zdanit přechodný příspěvek pro rodiče samoživitele jako plat, rovněž škrtala v odpisech z daní pro dlouhé dojíždění a služební cesty atd.

Musíme mít také sociální zabezpečení a důchody, ze kterých se dá přežít. To podle mnohých komentátorů např. na webu www.nettavisen.no neplatí dnes, kdy nejnižší důchody, příspěvky sociálního zabezpečení a dávky v nezaměstnanosti jsou hluboko pod všemi hranicemi chudoby, které známe. Zato vláda má na novou vládní čtvrť 60 miliard norských korun a na další větrné elektrárny na moři, jejichž konečnou cenu nikdo nezná.

Stále více mladých invalidů a postižených musí pro nedostatek lepších alternativ proti své vůli žít v domovech důchodců, hlásí mimo jiné deník Vårt Land. A kvůli nedostatku míst pro akutní situace umísťuje Barnevernet, či obdoba českého OSPOD nezletilé do tzv. «glattceller», tedy holých policejních cel jen s plastovou matrací a záchodovou mísou.

Stále nové rekordní schodky v hospodaření měst a obcí na úkor zdraví a životní kvality. Doma žijící senioři trpící demencí či duševní chorobou jsou kolikrát bez dozoru a umírající o samotě. Obyvatelům mnoha pečovatelských domů je servírován oběd nelahodně vypadající, bez chuti, studený atd. Na sociálních sítích pravidelně zveřejňované snímky hovoří za své.

Proč je počet nemocničních lůžek navzdory prudce rostoucímu počtu obyvatel dlouhodobě snižován? Navíc při dnešní nabídce péče pomoc není dostupná, když ji potřebujete, nýbrž až tehdy, když je pro mnohé pozdě. Mnozí, vč. mládeže, musí, dejme tomu, na psychologa čekat téměř rok, další se nedočkají životně zachraňujícího zákroku, či pro stát prý drahého léků.

V rámci „kulturní války“ dospělí rádi zapojují chtě nechtě i děti: Na mnoha norských školkách i školách jsou podle vícero sdělovacích prostředků, jako např. www.nettavisen.no zváni aktivisté bez odbornosti z lobbistické organizace FRI vyzývající děti k tomu, aby se zamýšlely nad tím, jestli se třeba narodily s nesprávným pohlavím a s nesprávným mozkem v nesprávném těle, načež podstoupí léčbě pomoci hormonů i zákroků.

A proč v potravinách užívat hmyzů, dokud lze vyrábět pořádnou mouku, což se děje od nepaměti bez problémů? Proč se jako nyní v Norsku má třeba vyrábět z hmyzů mouka, jež se přimíchá do mouky z obilí? Podle webu norské potravinářské skupiny www.norgesgruppen.no se má příští rok vyrábět až 70 tun potemníků moučných týdně určených pro lidskou spotřebu. Nařizují to pekárnám politici, či kdo jiný je natolik přesvědčen o tom, že toto je něco, co poptávají zákazníci? A kdo toto „dobrovolné“ vnucování „alternativních“ bílkovin zarazí? Nejsme přece ptáci, nemáme stejnou zažívací soustavu. Jediným cílem toho musí být ponižování. Přimět lidi k tomu, aby postupně jedli čím dále více hmyzů musí být pro narcisty a manipulátory nejopojnější pocit satisfakce v celých dějinách.

Kampak se podělo to mé „staré“ Norsko? Svévole povolaných a vyvolených zemi uvrhává do letargie.