Miláčku sem, miláčku tam. Jste ze vztahů už poněkud „rozmlácení“, či se ve světě vztahů cítíte nesví? Anebo jste to celé hodili za hlavu ze strachu, že nejste dost dobří?
Někdo by tvrdil, že to v tom nepřeberném množství materiálu na internetu i jinde není možné. Avšak jsou příliš neobratní, nesmělí a odtažití, aby si získali přátele, natož nějakou partnerku, a tak se ptají na návody typu jak na sex napoprvé, jelikož to nevědí. V Norsku to dokonce už zašlo tak daleko, že vymyká-li se vaše tělo, či váš vzhled specifickým popisům a očekáváním, jak máte vypadat a vůbec být jako člověk, a nebudou vaše pohyby a výkon dokonalé, tak si ten sex raději odpustíte. Pronesl to prostřednictvím zpravodajského webu www.nettavisen.no Tore Holte Follestad, specialista na sexuologické poradenství a zástupce ředitele poradny Sex og samfunn, čili Sex a společnost.
I další odborníci jsou tendencemi v oblasti sexu mezi mladými znepokojení: Nedostatek socializace si údajně způsobuje, že mladí muži znejistí a zpackají si příležitosti, jak získávat zkušenosti s flirtováním i doteky. A internet, počítačové hry a sociální sítě prý stihly udělat z mnoha mladých mužů nudnější a nezáživnější osobnosti.
Podle autorky, přednášející a poradkyně Elin Ørjasætherové prostřednictvím zmíněného webu www.nettavisen.no začíná v dnešní době každé rande třemi otázkami: Co děláš, Kde ve městě bydlíš (hierarchie bydlení je, jak jsem naznačil v minulém článku, v několika norských velkoměstech nemilosrdná) a Vlastníš anebo si pronajímáš (a jistěže je Vlastním daleko více sexy odpověď než Pronajímám si). Za mládí Ørjasætherové se ale ptávalo na to, zda máte rádi nějakou blíže vyjmenovanou kapelu (dejme tomu The Doors), zda jste byli na blíže určeném koncertě plus nějaká kvazi-filozofická otázka k prověření duchovního potenciálu kandidáta na „kavalíra.“
Některé ženy se až agresivně dožaduji svého práva na lásku, něhu a slast/rozkoš, zato další si již pouhé flirtování vykládají jako obtěžování. Muži jsou nešťastní, cítí se přehlížení a berou více než ženy odmítání a rozchody jako větší porážku, bývají v nedobrovolném „celibátu“ a bezdětní a ženy na jejich povzdechy mnohdy reagují posmíváním, shazováním atd. Podle listu Gudbrandsdølen Dagningen se dokonce najdou ženy, jež pro postrach a varování ostatním v soukromých skupinách na Facebooku nevybíravě odhalují norské muže, s nimiž „randili“.
Ve svém příspěvku do zpravodajského webu www.nrk.no se 22letá studentka Helene Asphaugová domnívá, že požadavky žen jsou, pokud jde o „balení“ potenciálních partnerů, směsně nízké. Většina komentářů mužů je ale shodně o tom, že ti, jimž schází kontakt s reálným životem jsou naopak ženy a nikoli muži.
Potvrzuje to na webu www.subjekt.no výzkumník Martin Ellingsen, jenž napsal, že průměrně přitažlivý muž se na Tinderu těší oblibě ani ne jednoho procenta žen. Novodobé „balení“ po Internetu je pro velký počet mužů dystopická nicota. „Spodních“ 80 % mužů konkuruje o „spodních“ 22 % žen, zatímco „špičkových“ 78 % žen konkuruje o „špičkových“ 20 % mužů. Jinými slovy „závodí“ převážná většina mužů o nejméně přitažlivé ženy, zatímco valná většina žen se pere o pětinu „top“ mužů. Nerovnost mezi příležitostmi žen a mužů na Tinderu je větší, než pouze dvě země na celém světě vykazují větší hospodářskou nerovnost.
Ti, jež hlídají „branky“ jsou ženy a ti, jež mají pocit, že jsou využíváni a zavrhováni, jsou muži. Těm dávají cynicky znát jejich bezcennost, ale ani appky jako Tinder nevydělávají na tom, že si lidé skutečně navážou stabilní vztahy a od appky odejdou a investují miliony dolarů, aby prolomili tajemství psychologie a vytvořily závislost a tím návratnost.
V posledních letech bylo vyrobeno několik televizních pořadů, jež si posvítily na seznamovací problémy mužů, jež se díky nim cítily méně osamělí, díky čemu bylo najednou méně hanebné promluvit si o svých problémech. Jenže v Norsku máte hned zaděláno na diskusní „zákopovou válku“, chcete-li probírat potíže mladých mužů, aniž byste dodali hned na úvod, že potíže mají i mladé ženy, a tak se k jádru věci nikdy nedoberete.
Pro norské ženy je podle četných, vesměs anonymních svědectví na různých diskusních internetových fórech podstatná seberealizace. Také /zprotiví-li se jim podle jejich představ něco/ rychle ze vztahu vystoupí, mnohdy rychleji, než si muž myslí, že dostal šanci něco dokázat. Rozvolněná ochota se zavázat se drolí, stejně jako víra v nalezení partnera jejich snů a šťastné trvalé soužití, jež vydrží a podle norských mužů je jen máloco na ženě méně sexy. Podle nich vzájemná oddanost a vášeň odstoupila cynismu a sobectví. Proto raději přecházejí k protějškům z kultur, jež si zachovaly více té původní představy o budování vztahu a pohodové soužití a jsou na ně více zaměřeny.
Dříve lidé držívali více pohromadě z praktických důvodů a byli usedlejší. Nyní si Norové chtějí spíše najít někoho na koketování, škádlení, bez milostných citů, což souvisí s krátkozrakostí, údajně důležitým prvkem norské kultury. Zato ženy i muži jiných zemí si to myslí jinak a možná i proto vydrží déle spolu. City budou kolísat, ovšem to, co tu dvojici přiměje k tomu, aby jim její vztah přežil, to jsou hodnoty a postoje, jenže Norové se o vylepšení/posílení vztahu kolikrát neumí zasadit. Mnozí si ze vztahů a lásky udělali zboží/služby, jež se dají sehnat, z toho ale málokdy vzniknou silná pouta, jelikož jak víme se trh rychle proměňuje.
Vše, co má hodnotu, něco stojí a dopracovat se k tomu musí odhodlaně a cíleně a je přirozeně obtížné žít ve společnosti, jež se stále více vymyká vašim vlastním cílům. Radost ze vztahu je pro lidi v jiných částech světa o zasazování se o něj dlouhodobě, zato v Norsku to mnozí nepochopili, nebo se tomu chtějí vyhnout a místo toho ztrácejí čas a skončí to tak, že nikdy pro ostatní nic speciálního neznamenali a neměli v svém životě nikoho, je(n)ž pro ně něco znamenal/a. Paradoxně bývají požadavky přemrštěné ohledně aspektů, jež by měly znamenat méně, a naopak příliš nízké, pokud jde o aspekty, jež dlouhodobě něco znamenají.
Rozdíly jsou prý velké i v tom, jak chtějí být ženy vnímány ostatními: Buď se obléknou vyzývavě a lacině, či nudně, hlavně je to vidět, když se mají vydat na mejdan/do města popíjet. Kolikrát je to strojené, jako kdyby to přeháněly proto, že se příliš snažily. Chtějí vypadat „půvabně“, aby se muži po nich ohlíželi, přitom by v jiných zemích stačilo vypadat „zženštile“. V Norsku myslí dívky/ženy kolikrát více na to, jak se na ně dívají ostatní než na to, jak se dívají na sebe. Jinde po světě je důležitější se cítit krásná bez ohledu na ostatní. Proto se oblékají do toho, v čem se samy cítí krásně a přitažlivě, a ne podle toho, jak si myslí, že si o nich myslí ostatní.
Digitální seznamování je prý jednak nebezpečné pro zdraví, druhak vás přílišné věnování se appkám okrádá o vaši zamilovanost, máme-li věřit webu www.presset.no. A co když sedí na seznámení nejvhodnější muži doma a nejsou na appkách, jež se pro některé jedince nerovnají ničemu jinému, než promrhanému času a sebetrýznění? Dříve se přece seznamovalo třeba na tanečním parketu, kde jeden druhému předvedl, co uměl, jež bývávaly považovány za součást základních občanských dovedností. Společnost, kde se lidé již vzájemně nehledají a nevytvářejí nové páry lze prý snad dokonce označit za dysfunkční.
