Převaha „prázdných nádob“ a hloupostí

Je rozšířené přesvědčení, že plošně každý dostává i kvůli jeho vyvádění nálož a svými rozhodnutími nás bere na hůl. I tak ho někdo má za velikého kormidelníka, aby náš koráb zvaný Norsko proplouval rozvířenými vodami a úskalími.

S některými Nory tedy silně zacloumají emoce, vysílá-li se, či zveřejňuje-li se něco o Jonasu Gahrovi Støreovi, norském premiérovi, jenž je tak neoblíbený a kontroverzní, že byl podle Aftenpostenu a dalších norských novin nežádoucí dokonce i v mateřské škole, jež chtěl v únoru navštívit. Odmítli ho rodiče dětí a byli připraveni pro případ, že dorazí, demonstrovat s transparenty a protestními dopisy do novin. Navíc štvanou zvěří prý vládní předseda zůstane, dokud bude vítězit podlé pošlapávání práv a zájmů Norů.

Jistě, kdo nerad kolem sebe vytváří auru nepostradatelnosti a „přidané“ hodnoty? Každý přece kolem sebe i na svých „zdech“ na sociálních sítích raději lační po lichotkách a chvále, fandění a přitakávání. Právě lidé jako on dobře vědí, jak zahrát na city. Jenže ve chvíli, když tam sebeslušněji a sebeohleduplněji napíšete něco jiného, tak je vaše poselství jménem zastupitelské demokracie vymazáno. Jakákoli konfrontace a nesoulad s idealizací se musí utnout v prvopočátku, aby se takzvaně nehnuly ledy a aby se mu nevyzpytatelný lid, jenž kolikrát údajně sám ani neví, co je pro něj dobré, nevymknul z ruky, dokud si myslí, že nás má stále ještě v hrsti. On se totiž prý nemusí nikomu zpovídat, jinak to může přerůst dokonce i v nepředvídatelné následky.

Přitom norský ombudsman, dozorčí orgán norského parlamentu, nikdy neobdržel od občanů tolik stížností kvůli pochybením, či bezpráví úřadů. Uvádí to norská tisková kancelář NTB. 30 % jich se týká toho, že se stěžovatelům nedostalo odpovědi, či, že trvá příliš dlouho, než jim dotyčný orgán odpoví. Mnozí si také stěžují na netransparentnost a nedostupnost úřadů, další nerozumí jejich odůvodněním.

No tedy, to se dělá, tohleto? Najdou se tací, jež si vysvětlují počínání nejen jeho vlády a jejich paralyzování a neschopností udělat něco, dejme tomu, s krizí s elektřinou tím, že je především správcem vazalského státu EU, proto je pro politiky nemožné poukazovat na ta nejlogičtější řešení. Pro Nory velice nepříjemné a nešťastné propojení s evropským trhem s elektřinou, kde má o cenách někdejší národní suroviny s výhodami místní výroby najednou rozhodovat mezinárodní burza, je dělá chudšími a zoufalejšími. Norové více jako třeba Češi brávali stát jako „svůj“ a politiku jako „službu lidem.“ To se nyní mění. Nor prostě „nekupuje“ novou realitu, kdy si bude moci norský průmysl užívat norské přebytkové elektřiny jen tehdy, dokud se nenajde nikdo, dejme tomu v Německu, kdo je svolný k tomu, aby za ni platil více.

Pro někoho je poutavé, či smutné (záleží na tom, jak se to vezme) pozorovat, jak jsou někteří skálopevně přesvědčení třeba na základě videí na YouTube aj., že v Spojených státech docházelo a dochází k policejnímu násilí, zato norská policie má „čistý štít“ a nacházejí všelijaké záminky pro tvrzení, že tomu takhle zkrátka je. Přitom před několika dny padl rozsudek, jakým byl policista za násilí odsouzen k trestu vězení a byla mu uložena povinnost uhradit náhradu poškozeným. Pokutován byl i kolega za pokus o vymazání důkazu nahraného na mobilní telefon. Případů je ale víc, kdy policie lhala o incidentech, kdy se dopustila násilí, včetně těch na dětech odvlečených z vlastních domovů a „pro jejich dobro“ odebraných rodičům.

Navzdory vykřikovanému rovnému právu na vzdělání není pro norské středoškoláky-přespolní škola zadarmo. Deník Avisa Nordland vylíčil, jak jsou ti šťastnější patnáctiletí a starší žáci, co si seženou brigádu, nuceni celé léto brigádně pracovat, aby si našetřili a mohli dovolit chodit na střední školu, kvůli níž se musí přestěhovat tam, kde se nachází. Pro 25 000 mladých-nerezidentů měst a obcí, kde se jejich střední škola nachází, nepokrývá vyplácené stipendium výdaje na bydlení.

Jinde nemají pořádné školy ani ti přespolní. Podle deníku Fremover je seznam nedostatků a vad norských škol dlouhý a někde, jako např. ve škole v Kjøpsviku, se žáci snaží pro jejich žalostný stav nechodit ani na školní záchody. Plíseň, protékání, přílišná zima (nutnost mít na sobě během vyučování zimní bundy) anebo naopak horko, neotevíratelná okna bránící větrání, vonný stromeček odstraňující zápach, nepohodlné židle třeba ze 70. let, rozpadající se stolečky, rezavá voda, nefunkční sprchy, či sprchování studenou vodou, vadné plavecké bazény mimo provoz… Bezmála polovina všech norských školních budov nevyhovuje. Přitom co je snad důležitější než děti - budoucnost? Akceptovali by snad takové pracovní podmínky samotní politici? Obce kvůli neutěšeným financím odkládají projekty na novostavby škol a raději utrácejí třeba na migranty, předražené kulturní akce se zahraniční účastí, či přidávají si k již více než štědrým platům, popř. se prostředky „rozpliznou“ na další účely, jak to pravidelně shrnuje finančník Are Søberg, známý též jako Sløserionbudsmannen, čili samozvaný ombudsman přes plýtvání v Norsku. Mezi těmito účely financovanými norskými daňovými poplatníky neschází např. festival ledových soch v Africe, či přeškolení somálských pirátů.

Žádný Nor za technické služby nevyrazí demonstrovat s pochodněmi tak, jako za všelijaké poměry v zemích, jež nemají s Norskem nic společného - to pak řada občanů vyrazí ráda ihned.. Ovšem jen hrstka lidí má sotva pomyšlení na to, jak nepochopitelně velký je ten skluz, pokud jde o obnovu inženýrských sítí a další infrastruktury. Kromě nákladných netěsností /plýtvání činí odhadem 30 %, což je prý evropský rekord/ může nízký tlak podle Nejvyššího kontrolního úřadu způsobovat, že se do vodovodů dostanou nečistoty, kvůli nimž může někdo onemocnět. Nic ale nenasvědčuje tomu, že obce a města zainvestují těch výzkumným institutem Sintef doporučených 332 miliard norských korun během dalších dvou desetiletí. Neodkladná údržba silnic by pohltila skoro stejně tolik. Čím větší odklad, tím vyšší náklady. Část sítí vodovodů a kanalizací ještě pamatuje doby Norsko-Švédské unie (tj. více než století nazpět). Avšak přestřihávat stuhy před zahájením provozu na nových silnicích, jež hrdinně hájili a prosazovali, to politici prosazují dostatečně vehementně. Sužují je snad alespoň občas obavy z toho, že kvůli nim „opomenuté“ silnice, inženýrské sítě, školy, pečovatelské domovy trpí i někdo jim blízký?

I to pořadí priorit je nějaké divné: Místo, aby začali s elektrifikací železnic, elektrifikují vše ostatní. Neměla by to být síť zanedbávaných kolejišť jedné z nejpomalejších železnic v Evropě, na něž by se mělo dostat jako první? Od r. 2013 norští politici utratili za green deal takřka 200 miliard norských korun a téměř vše za elektromobily, což jen minimálně snížilo emise. Pokud jsou elektroauta tak bezvadná, proč potřebují tolik hospodářských benefitů, aby se prodávala?

Zcestné priority a bludně utrácené peníze politiky dneška jsou mnohými vnímány jako okrádání budoucích generací, jimž kvůli pokřivenému žebříčku hodnot a neochotě investovat do základních služeb a funkcí pro vlastní lidi pod záminkou inflace atd. přeposílají stále vyšší účty.

Norové si utahují z toho, že vrcholu hlouposti ještě nebylo dosaženo. Neboť času a peněz mají politici a sociální inženýři více než dost např. na radikální genderovou ideologii a řešení pohlaví jako něčeho, na co se cítíte a co si zvolíte sami a zákonné ustanovení třetího pohlaví, či zda tyto lidi pouštět do dámských sprch, či šaten. Přitom dožadovat se uznání za něco, čím se cítíte být, je mnohými ostatními vnímáno jako znamení nezralosti. Nebo se vynakládá čas i peníze na vývoj appky pro vilnou mládež toužící se s někým vyspat, aby bylo jasno, jak si v takové situaci počínat. Průvodce má podle deníku Aftenposten vysvětlovat, co všechno je třeba zvážit. Jsou všichni vzhůru? Mají upito, či jsou opilí? Máte souhlas druhého? Přejde časem od souhlasu k nesouhlasu? Vývojáři zřejmě příliš nevěří ve schopnost mladých respektovat meze druhých.

Už se to šíří jako ozvěna. Co takhle trochu respektu k těm, jež dnešní generaci vydláždili cestu? V dnešním Norsku jsou konzervativnější lidé hlavně na akademické půdě (kde se bere jako samozřejmost, že máte politicky stát vlevo) novodobí pankáče a jste snadno škatulkováni a osolí vám to jako psanci, nejste-li dostatečně „progresivní.“ Tato slova patří Ingrid Thorkildsenové, předsedkyni Sdružení konzervativních studentů v Oslu, zprostředkovaná prostřednictvím listu Klassekampen.