Přečkání bouře

Nejen norská příznačná a všudypřítomná politizace všeho a všech bez ohledu na cokoli mění loga organizací, úřadů i firem a dokonce znaky okresů. Kvůli jakým dalším politickým tématům se ještě nechají využívat?

Nejen politizace, nýbrž i sexualizace: Mnozí řadoví občané se podle ohlasů na sociálních sítích i v příspěvcích v norských tištěných i digitálních masmédiích cítí být zatlačovaní a využívaní pro účely někoho, kdo se v psychologické válce skrývá za líbivými hesly, prapory a pózami.

Je snad nutné nutit lidi k tomu, aby přijímali něco, o čem jsou přesvědčení, že je vesměs dobré a normální? Obzvláště v Norsku, podle www.worldpopulationreview.com 7. nejvíce promiskuitní zemi světa, to nemohlo lidi zajímat méně, kdo co s kým dělá. Od Norů zní, že není přece normální propagovat cokoli, co by mělo zůstávat věcí každého. Zejména televizní kanály jsou toho plné.

Proč má nezajímající se, vlažná, či skeptická většina neustále snášet vmetávání do tváře „protože máme na to nárok“ jen proto, že se někdo cítí být „jiní“, a „specifičtí“ a mají za to, že potřebují celý měsíc na to, aby jim ostatní dávali najevo, že mají hodnotu a dožadují se přijetí, jinak vám schází empatie a slušnost a budete umlčeni? Čím si zasloužili tolik pocty? A proč nám namlouvají, že je musíme přijmout jako takové, jací jsou, když se sami nemohli přijmout jako takové, jací byli?

Pride znamená hrdost, ovšem je vůbec nějaká hrdost v tom, cpát svou sexuální orientaci všem bez výjimek „do chřtánu“ a tahat do toho (co řada lidí vnímá jako vybočené až úchylné) děti ostatních lidí, zbavovat školy i rodiče práv chránit před Pride své děti atd.? To, že si někdo uzurpuje nárok definovat pojem diverzity je prý totalitní a pokrytecké a nemá se svobodou projevu nic společného. Tento kult vždy nenávidí škatulkování, přitom sám rozsévá zahanbování jinak smýšlející, neví, jak zacházet rovně se všemi a pokaždé stejně vytasí onu „kartu oběti.“

Se svými partnery nemohou plodit děti, zato děti ostatních jsou pro ně cílovou skupinou. Jednotlivci i skupiny rodičů mj. prostřednictvím webů www.foreldre.net, www.foreldrenettverket.no atd. usilují o to, zarazit prosazování aktivistických ideologií a sexualizaci dětí od předškolního věku a ve školství mj. prostřednictvím obsahu učebnic. Za prvé jim vadí, že se děti mají učit, že pohlaví je cit a nikoli biologická a fyzická skutečnost. Mají být děti chráněny před problematikami dospělých a mělo by jim být umožňováno, aby byly dětmi dokud jen mohou. Koneckonců jsou to jejich děti a nikoliv státu. Podle nich by se tak nemělo normalizovat politicky korektní vytváření genderové identity a děti by neměly být motivovány k tomu, aby byly v co nejranějším věku sexuálně uvědomělé a aktivní. Za druhé tito a další rodiče i nerodiče kritizují excesy během akcí v rámci Pride, jež údajně dělají lidem s odlišnou sexuální orientaci medvědí službu proto, že dávají odpůrcům alibi, aby je spojovali s hýřivostí, pedofilií a úchylnostmi.

K tomu prý pláčou na špatném hrobě. U nás nejsou za trest shazováni z 12patrových budov, ovšem každý víme, o jakou víru se jedná, kde je sexuální orientace důvod k persekuci a páchání násilí. Podle norského webu organizace Amnesty International je homosexualita trestná v 64 zemích a vesměs se jedná o muslimské země, v nichž bývá jedním z trestů právě shazování z budov. Tam si to ale netroufnou, stejně jako nemají odvahu ukazovat, poučovat a trestat tuto menšinu v Norsku a to ani poté, co před dvěma roky muž onoho vyznání střelbou do gay barů zabil dvě osoby, postřelil devět a zranil dvacet v následku vzniklého chaosu, jak o tom informoval www.nrk.no, www.vartoslo.no, deníky Aftenposten, Dagbladet a mnoho dalších.

V Norsku rozhodují o vaší bezpečnosti i vaše možnostech podílet se na občanské společnosti jiné proměnné, než to, zda jste homosexuál, bisexuál, či trans osoba. V mnoha případech platí dokonce zvýhodňování naruby státem alespoň pro nově příchozí, pokud jde o dávky a další finanční podporu, jak vychází z údajů norského statistického úřadu, jež jsou dohledatelných všem. Zato takoví postižení (a nejen oni) to mají i v Norsku dost těžké, překážek je hodně a dlouhodobě jich řada neubývá: Na tuto početnou skupinu se jaksi zapomnělo.

Kvůli Pride spousta okresů dokonce dočasně vyměnila barvy ve svých znacích, což je bez souhlasu Krále nezákonné. A ve chvíli, kdy jste si mysleli, že pošetilost již byla završená, tak se prostřednictvím serveru www.posten.no, www.tv2.no a dalších objevuje zpráva o tom, že norská pošta, ve snaze manifestovat, že státní podnik je na straně diverzity, pospolitosti a lásky, nechá přebarvit vozy a další majetek do barev Pride. Jako kdyby to byl úkol nesoukromých subjektů toto okázale vystavovat na obdiv a samozřejmě ne jinak než z peněz daňových poplatníků. Navíc tu jde o aktéra, jenž dlouhodobě sotva zvládá své prvoplánové úkoly (o norské poště se rozepíšu v samostatném článku). Podobně je to třeba s Havforskningsinstituttet, čili Ústav pro výzkum moří, Naturvernforbundet, v češtině Svaz pro ochranu přírody, Kirkens Bymisjon, aneb církevní charita, potravinářský řetězce až na dva, mlékárny Tine a řada dalších úřadů, organizací a firem, jež podle mnohých měly zůstávat nestranné. Nechápou snad, že poštovní služby, zkoumání moří, ochrana přírody, či další úkoly jsou více než dost velké samy o sobě a že zaměstnance, zákazníky, členy a další sympatizanty rozdělí další politické manifestace, jež nesouvisí s náplní onoho úřadu, či oné organizace? K tomu změna loga údajně oslabí ty silné vizuální prostředky, jež mají být. Avšak některé, jako např. Fotballandslaget, tedy národní fotbalové mužstvo, rychle vrátily do všech kanálů své původní logo.

Další, jako třeba národní dopravce Vy, provozující vlaky i autobusy, své logo neupravily, ovšem zveřejnily na svých webových stránkách a sociálních sítích video s jedním, či více ze svých zaměstnanců, který/která je jiný/jiná než heterosexuální orientace.

Kromě log mají být v barvách Pride čím dále více přechodů pro chodce, lavic, slavobran atd. Přitom to v rozpočtech obcí a měst jde do tuhého a kvalita péče o staré a nemocné, vyučování atd. padá, ovšem že to skřípe, to zjevně nic neznamená, je-li tu ta Pride. Ten má přednost a dokud trvá, tak se přece nemá šetřit vůbec na ničím!

Odůvodňují to snahou dávat najevo, že jsou subjekty, kde má být každý tím, kým je a má se cítit vítán každý, nehledě na to, kým je, či koho milují. Přitom Pride je brand a vlastníkem je organizace FRI v krajích Oslo a Viken a zeptáte-li se někoho z těch organizací, úřadů a firem, jež si vyměnily logo, či ve všech možných souvislostech jinak propaguje Pride, zda za to dostaly peníze, pak je Váš dotaz smazán, či zůstane nezodpovězen. Pride nesjednocuje, nýbrž rozděluje a oklamává, a právě toho si všímá stále více lidí, přitom úřady a organizace argumentují tím, že „je na každého, jak si to vyloží.“

Všichni, jež ví, že pohlaví je u člověka faktické, binární a neměnné, jsou od Pride vyloučeni, přičemž ti, jež budují za nátlakové skupiny v čele se zmíněnou organizací FRI brand a komercializují pohlaví jsou toho názoru, že všichni jsou nenávistní, jež ví, co je to žena a co je muž. Protivědecké chápání u nich zvítězilo, přesto podle svého webu www.foreningenfri.no supluje norské učitele tím, co nazývá „růžovými kompetencemi“, tj. „navyšování kompetencemi ohledně LGBTIQA+ a pohlavní identity.“

FRI tak zasahuje do výuky besedami s žáky o tématech, jež nejsou zakotveny v osnově. Jako kdyby nebyli ti nejpovolanější, aby plnili osnovu učitelé, tedy ti, jež znají své žáky a bezpečně a obhajitelným způsobem může odvádět pedagogickou práci. Proto také z řad učitelů vzešla nová iniciativa bojkotující Pride. Protože to, co se povídá o těch besedách způsobit u děti zmatení a nejistotu, což si odnesou i jejich rodiče, z nichž se mnozí obrací proti Pride. Sexualizace Pride vylučuje ba i mnoho homosexuály, jež se nemohou s Pride ztotožnit.

Kde je svoboda nevztyčovat Pride prapor, je-li vnucována všem, ptá se v deníku Firda Tidend poslankyně Jenny Klingeová ze strany Senterpartiet. Tam, kde se bezpáteřní politici nejprve vyslovili proti, jako např. v městě Ålesund, záhy otočili. U některých školách s největším počtem dětí nejmenovatelného náboženství se to místo okázalého slavení jednoho celého měsíce omezuje na jediný den, kdy ale musí ředitel pověřit někomu a platit ho za to, že ten prapor hlídá před těmi, jež by ho rádi stáhli a spálili.

„Nejsme v cíli“ bědují roztleskávači nejvíce utržení z řetězů. Jenže co se cílem? Má být „přeprogramována“ celá naše kultura? Z Norska se prý měla stát výkladní skříní radikální globalistické politiky, vč. té genderové a věci už dávno dostaly spád: Z mnoha knihoven se stalo místo veřejné debaty aktivistickými středisky, kam ovšem smí se svými poselstvími jen někteří aktéři, a to aniž by se o tom usnesli na příslušných radnicích. Podle politika Trulse Olufsena-Melhuse a dalších nejen ze strany Konservativt jsou celebrity, jsou-li dotázány na svůj názor na Pride, nuceny odpovědět kladně, jinak přijdou o své společenské postavení i příjmy.

Když už nic jiného, tak alespoň vám to sestaví přehledný soupis toho, koho a co nepodporovat, vymazat, přestat sledovat, zablokovat, čí služeb nevyužívat, s kým neobchodovat atd.

Jediná vlajka, jež by podle četných diskutujících měla být povolena na nesoukromých žerdích, by měla být pouze ta státní, popř. vlajka s erbem města/okresu, jež reprezentuje jednotu a začleňuje. A po položení životů, útrapách a strádání před necelými 80 lety znovuzískali naši předci pro nás svobodu a mohli tehdy vztyčit státní vlajku jako symbol této svobody. Jenže kolikrát vzpomínáme na jakékoli hrdiny, vč. těch válečných veteránů? A tahle Pride má trvat měsíc?