O preferencích norských žen

Cítí se být příliš žhavými na to, aby mohly mít „boyfrienda“ anebo mají za cíl vyspat se s co nejvíce muži. A nový zákon o potratech prý kvůli „genderové neutralitě“ slovo „žena“ zcela vypustil. 

Ačkoli ani česká ani jiná společnost není vždy na 100 % zcela v harmonii sama se sebou, na Norsko určitě nemá, kdybyste i vy někdy objevili, co všechno upoutává pozornost norských masmédií. Nene, jistěže nemluví za všechny Norky, ovšem i tak je považují za natolik směrodatné, že jim čím dále častěji ráda nastaví mikrofon.   

Život je všelijaký a ještě, že má každý v životě jiné cíle a pro některé ukazuje téma promiskuita až nymfomanie názorně jak je důležité vztyčit si životní cíle. Muži, postavte se do fronty! Zaručeně jsou rodiče hrdí jako smyslů zbavení a táta svou ratolest za to plácne po zádech, ačkoli máma v soutěži s povedeným potomkem jí nesáhne ani po kotník. Sama o svých výkonech prohlásila jistá Annie, jedna v sérii rozhovorů nejen deníku Dagbladet toto: „Zajímavé je, že když se muži chovají jako já, dostávají jen roztomilé přezdívky, zatímco mně se vysmívají jen za to, že dělám úplně to samé, co oni.“  

Masmédia tím prý problematizují něco, co vůbec není problém: Stud doprovázen vyzrazení vysokého počtu partnerů ženami. Tuto otázku si prostřednictvím deníku Dagbladet klade třeba taková Olivia Saloová. Stejně jako některé další ženy se chlubí seznamem požadavků, jež jasně vzkáže mužům-zájemcům o sex s ní. Jenže mužům, jejichž postelí prošel velký počet žen se kvůli tomu ani v Norsku netleská, alespoň ne ostatními muži, míní podle ohlasů značná část Norů. Nebo že by to nyní bylo obráceně? Muži se stydí, zato ženám se skýtá neomezený prostor na to, že se musí mermomocí vyvážit za křivdy táhnoucí se bezpočtu generací.

Simen Velle, předseda mládežnické odnože liberální Pokrokové strany /norsky Fremskrittspartiet/ měl na sebe upřeny všechny oči Norů poté, co v únoru vystoupil proti kultuře sexuality v Norsku, jež je podle něj příliš povrchní a příliš poplatná technologickým nástrojům, a především aplikacím jako je třeba Tinder. Mezi problémy, na které upozornil, patří, že velká část dnešních mužů není úspěšná u opačného pohlaví. „Většině z nás se vlastně vůbec nic nedostává (čili většině žádná „nedá“),“ řekl ve TikTok videu zveřejněném televizí TV2. Někteří si to vykládali tak, že za to mohou jen dívky a ženy. Navíc obdržel masivní kritiku, jež by jistě jako žena nikdy neschytal, a jak to v Norsku bývá musel ten, jenž přinesl do zatuchlého prostředí „svěží závan“ své prohlášení umírnit. Doplnil, že mu šlo o to, ventilovat prohlubující se problém pocit samoty. Následovaly hromady příspěvků do zpravodajských webů a vysílání v Norsku velmi známého diskusního pořadu „Debata“ /norsky Debatten/ veřejnoprávní televize.

Dnešní kultura seznamování se má prý mnoho nevýhod a záporný vliv na to, čemu se v Norsku říká kjonnsmarkedet, v češtině „trh s pohlavími“. Dělat na dívky a ženy dojem je prý na Tinderu a dalších appkách těžké. Stále více hledačů partnerů se nechce vázat, protože přejíždění prstem po telefonu ztíží uspokojení se s jednou zdánlivou shodou, jež vám vybraly technologie, poněvadž si lidé myslí, že další shoda bude lepší než ta předchozí. Příliš velká svoboda volby totiž stále navyšuje práh pro zavázání se.

Rozhodnout se, zda dát někomu šanci během dvou vteřin, není jednoduché. Vypadá dotyčný/dotyčná dobře na fotkách? Popsal/a sebe nudně a nezáživně? Je o dva cm kratší, než byste rádi? Co vám zbyde je touha najít pana Dokonalého/paní Dokonalou. Přitom samota mezi nezadanými je stále větší a tíživější. 

Jenže proč si máte ukrajovat ze svého času plky s někým přes appku, dokud čekají desítky dalších přesně na totéž. Jak vybočovat z řady? Dívkám a ženám se dostává tolik pozornosti, že je to už nudí, přitom si uvědomují, že valná část toho zájmu je „vzduch“. Jenže kolik mužů by se odvážilo vyslovovat tytéž hlášky při „balení“ žen tváří v tvář? Jak se prostřednictvím appky získá první dojem bez činitelů jako jsou vystupování, řeč těla, charisma a jiskra v očích?

Prý jsme nikdy nebyli vybíravější. Přicházíme se všemi možnými a nemožnými důvody, proč se absolutně neuspokojit s osobou, jež se vám jinak celkem líbí. Konkurence je tvrdá a je tolik těch, co chtějí vše jen urychlit a myslí si, že technologie je zkratkou k dosažení čehokoli, jen co si odfiltrujeme to, co mate a šálí na úkor těch seriózních zájemců. Sexuálně nekritičtí muži vedou k o to kritičtějším ženám, jež v následku odmítne více „nápadníků“, což dělá muže méně kritickými, napsal na www.nrk.no psycholog Marius Stavang. Získat vlastnosti a dovednosti, po nich ženy prahnou je řehole, do níž se chce málokterým mužům. 

Behavorální biolog Jens Andreas Huseby prostřednictvím veřejnoprávní televize vysvětlil, že seznamovací trh vede k tomu, že čím dále více mužů není vybráno a tak t.č. jich čtvrtina starších 45 let nemá partnerku. Tato zrychlující se eliminace mužů ovlivní během pár generací to, jací budeme jako lidé. Husebyho pointou bylo, že zmiňované aplikace narušují schopnost lidí vytvářet dvojice a zplodit děti, a dokonce posilují a urychlují tento záporný vývoj. Evoluce je přímo ovlivněná appkami jako je Tinder, protože ovlivňují způsob, jakým si ženy vybírají. Méně mužů má na výběr z naprosté většiny žen a velká část mužů tak žádné ženy nezíská.

Danby Choi, redaktor časopisu Subjekt, napsal na své zdi na Facebooku, že se zúčastnil mejdanu v Bygdoy, lepší části Osla. Tam potkal ženu, jež prohlásila, že pochází ze „sousedství“ a vyjmenovala městskou část Midtstuen, na což Choi zareagoval postřehem, že sousedství tedy není zeměpisně omezené, nýbrž souvisí s příjmy rodičů. Na Choiho post na Facebooku se důvtipně revanžoval jistý Ole Asbjorn Ness, jenž napsal, že si ještě pamatuje povyk, jenž vyvolal na mejdanu v Smestadu (rovněž lepší části Osla) poté, co vyzradil, že předtím žil v Romsas, což je dnes, stejně jako tolik dalších, ryzí migrantskou čtvrtí. Oním výrokem zazdil své naděje, že nějakou tu příslušnici něžného pohlaví „sbalí“ sebou domů, což je blbé, jsou-li vaším fetišem „buržoázní“ dámy s náhrdelníky z pravých perel, jež vás obskakují až do chvíle, kdy jim dojde, že jste ze „špatného“ sousedství a nebyli jste se svými rodinami v Aspenu, na Azurovém pobřeží, v Gstaadu, v Dubaji, na Maledivách, v Los Angelesu, či New Yorku.

Těžko říct, jaká čtvrť je ještě zvláště nóbl a co vůbec platí. A které čtvrtě jsou tak snobské, že tam nechce přebývat žádný politik, jenž usiluje o to, aby byl „z lidu.“ Žabomyší války usedlému středostavovskému řádu neustanou a situace je v dalších městech podobná. Zavítáte-li na mejdan v některé z „povýšených“ čtvrtí Bergenu budou lidé ve chvíli, kdy uslyší v jaké čtvrti města jste zakotvili vy ze zmatků a strachu mít oči na stopkách a čelist pomalu na bradě. 

Ale jak jsme se dopracovali k tomu, že se může země, kde je boj o práva žen a jejich zrovnoprávnění doma, snažit o zneviditelnění žen? Zákonodárci raději potlačí celý koncept ženství: Ačkoli jsou to ještě stále jen a pouze ženy, jež mohou otěhotnět, tak se o nich v novém zákoně o potratech vůbec nezmiňují. Maja Sojtarić z deníku Nordlys v komentáři uvedla, že vykázat slovo žena pryč ze zákona, jenž existuje výhradně proto, aby „upravoval tělo žen“ ve vztahu k právu potratu je poněkud hloupé. Žijí snad zákonodárci, mezi nimiž jsou určitě i ženy, v alternativní realitě?