Kdo by řekl, že si tolik norských mužů vybírá ženy z naprosto odlišných kultur a to zejména z Thajska a Filipín?
Dost Norek si přitom stěžuje, že těmto mužům chybí mužnost, utahují si z nich a znevěrohodňuje je. Může to mít něco společného s chováním maskulinních feministek? Při čtení četných, vesměs anonymních výpovědí na různých diskusních internetových fórech jako např. www.forum.kvinneguiden.no, www.mannsforum.no, www.freak.no, www.sukker.no, www.reddit.com atd. byste mohli nabýt dojmu, že se nakvašené Norky mohou pomalu cítit ohroženy Asiatkami, poněvadž Norky prý vidí sex jako prostředek k vykonávání moci, o nějž přicházejí, když si norští muži vyberou (když už z cizinek, tak hlavně) Asiatky.
Naneštěstí pro některé muže se stalo zvykem u části těchto cizinek, že usilují o manželství s tím záměrem, aby získali norské občanství. Přitom bývají šikovnými herečkami a manipulátorkami a o nějaké lásce nemůže být řeč. Lichocením a lísáním se snaží jít na ruku jak partnerům, tak i dalším Norům, s nimiž přicházejí do styku. Po dobytí své kořisti - občanství, tak klidně na partnera nachrlí dokumenty na rozvod, než ho opustí, třeba aby vystřídaly ještě několik partnerů, jež o kultuře a mentalitě jejich protějšků třeba nic moc neví a jejichž protiklady dokážou nepříjemně překvapovat. Do další kategorie patří ty ženy, jež žijí v nešťastných manželstvích, ale mají pocit, že se nemají kam vrátit, a proto otálejí. Některé spekulují a místo, aby se vrátili do bídy a zklamané rodiny se pokoušejí vydržet těch pár let do doby, než mohou zažádat o trvalý pobyt. Po jejich získání třeba partnera nakonec pošlou „do kopru“.
Mezitím si její partner třeba již stihl najít někoho jiného: Mezi norskými muži se najdou „masoví spotřebitelé“ žen, jež číhají na „měkké cíle“, jež ve velkém „dováží“ a přitom šíří neštěstí a jsou velkými „dodavateli“ případů různým veřejným orgánům i krizovým centrům. Nezřídka prý jde o osoby s „neomaleným slovníkem“, jež se ve vlastní zemi ze sociálně-ekonomického hlediska nedařilo, nic moc se jim za života dosud nepovedlo atd. A tak si pomáhají k více nezdarům. Mnohdy jde o venkovany se základním vzděláním, s menší mzdou či na dávkách, jež se na Norky dívají jako příliš nadřazené a přezíravé a vrtá jim hlavou jak to asi mají v těch svých hlavách poskládané.
Je-li mezi partnery velký věkový rozdíl, tak se takovým mužům nadává do starých prasat. Zejména vůči asijským ženám a jejich norským partnerům koluje spousta předsudků a to hlavně, pokud je rozdělení práce mezi nimi podle norské morálky staromódní. V Norsku mají někteří velmi striktní představy o tom, co má dělat žena atd. a „kádrování“ všech je některým bližší než se usmířit s tím, že ať si každý zvolí co chce. Jestli někdo je rád, že nemusí mýt nádobí a uklízet a jeho partnerka tyto práce ráda dělá a vyhovuje jí to, tak proč jim to má někdo odepírat?
Spousta nepsaných, „skrytých“ pravidel, norem, ideálů, očekávání, kulturních „kódů“ a skupinový nátlak dělá život v Norsku složitější, než by musel být. I proto si zvolila řada norských mužů s asijskou partnerkou v Norsku nežít. Ta třeba má dlouhé vzdělání, je sebevědomá, dokáže kohokoli ohromit znalostmi, přitom je (na rozdíl od mnoha žen Západu) ochotná muži, aby byl šťastný, pomalu snést modré z nebes. Ostatní ale vidí jen někoho, kdo je zotročuje, masíruje, vyvařuje jim,… I tehdy, jsou-li oba spokojení, je to mnohým norským ženám i některým norským mužům trnem v oku místo, aby jako, dejme tomu, v Spojených státech jevily upřímný zájem o osobu vaší partnerky a kulturu země, odkud pochází a místo, aby to byla prestižní záležitost mít za partnerku právě takovou ženu. Leckdy se dočkáte ostrakizace a kydání špíny o lehkosti vaší vyvolené a o tom, že jste si lásku určitě kupoval.
Kdo chce tradiční rodinu s matkou, jež bude přítomná svým dětem nejen po páté, když jsou doma z mateřské školy, kdo vítá vracení se k prostřenému stolu a nedělání hospodyně i to, že z domácích prací bude vykonávat jen menší opravy a práci na zahrádce (a žádné „vytahování kaštanů z ohně“), kdo upřednostňuje poslouchající partnerku nestěžující si na skluzy s domácími pracemi atd., partnerku, jež mu nehašteřivě dopřává jeho klid a naplňuje roli ženy tak, jak má být, o toho se otírají, div se nepominou.
Část těchto mužů se řídí heslem „Ať si každý hledá štěstí tam, kde si myslí, že mu to může vyjít“ a sebe vidí jako dobrodince, jež pomohli a pomáhají ženám z chudých poměrů, ženám, jež by jinak než vdávat se k vyšší životní úrovni měly velmi omezené příležitosti, aby se měly dobře. Jejich norští sousedé a další krajany si třeba myslí, že měla kliku, že dostala příležitost mít v Norsku lepší život, což nahrává instinktu solidarity mnoha Norů, ovšem i tak je to celé nějaké neetické, protože ten chlap je přece „bílý kolonizátor“ a šovinista.
Norští muži jsou prý pod pantoflem až militantních feministek desítky let a museli se hodně přizpůsobovat, aby mohli mezi ně a k tomu se jim v klání o přízeň žen utkávají mnozí exoti z dalších zemí. Navíc je norským mužům vštěpováno, že minimálně nenávidí ženy, uvažuje-li tak, jak ho příroda vybavila: „Takhle se máte oblékat, to si máte myslet a takhle se máte chovat.“ Údajně je až zarážející, jak moc norské ženy soudí/bývají odsuzující. Není divu, že mnozí muži pak tápou.
Norské ženy mohou být skvělé chováním/vystupováním, jenže ta skvělost není nutně totéž, co zženštilost, o což se postarala údajná indoktrinace k „rovnosti“. Výsledkem jsou podle mnohých zženštilí muži a zmužštělé ženy. Všichni a vše prý musí zapadávat a být zastřešováno konformním levičácko-liberálním/feministickým způsobem myšlení, jež může být ve svém aktivismu až totalitní. Feminizovanější společnosti není nutně šťastnější společnost. Mnoho Norek v návalu radosti z rovnosti a svobody zcela propadlo seberealizaci a seberozvoji. V tomto ohledu svých cílů dosáhli, jenže neumí si, dokud je čas najít partnera a založit rodinu, jelikož jim žádný nemůže splnit jejich vysoké požadavky.
Norští muži prý musí nést část viny za to, že se nechali v politice marginalizovat a v masmédiích zesměšňovat a že se neodvážili výrazněji vystoupit proti kampaním, které byly proti mužskému pohlaví vedeny. Že dovolili, aby jejich synové byli marginalizováni ve školství, že se nepostavili proti podněcování proti mužské sexualitě, genderově diskriminačním praktikám v případech svěřování dětí do péče jednomu z rodičů, nevěcným útokům militantních feministek, či nesčetným výpadům takzvané „ombudsmanky pro rovnost“, jež podle kritiků pracuje výhradně pro blaho žen.
Mohli využít svou ekonomickou sílu k bojkotu radikálně „protimužských“ masmédia a vědomě využívat svého volebního práva tím, že nebudou volit politické strany, které ignorují potřeby mužů. Muži ale sem tam kontrují věcnými argumenty, přesně v rozporu s technikou na opanování protějška, jež feministky používají, když označují mužské diskutující za „rozhněvané, prchlivé a nespokojené muže, jež nenávidí ženy“. Podle propagandy se ženy běžně stávají oběťmi „obtěžování“, protože jim bývá odporováno, a nejedna žena to popsala jako „demokratický problém“. A jak napsala řada žen jsou ženy jako skupina do značné míry hodnotami i postoji homogennější a konformnější než muži, takže pokud bude společnost převážně zženštilá s projevy mužů odsunutými spíše na okraji, pak si ve skutečnosti prý zadělává na daleko nudnější společnost...
Jen klid. Norsko a Norové se rychle mění. Čas nepracuje pro jakoukoli formu norskosti, nýbrž pro úplně jiné síly. Ženy si v některých částech Osla v létě stěží troufají nosit krátké sukně, méně často jezdí taxíkem a častěji je někdo doprovází domů. V některých částech Osla již je po setmění jasná převaha mužů. Vývoj, jemuž čelíme s patriarchálním nejmenovatelným náboženstvím a jeho „kulturou cti“ se obrací naruby a podle všeho nebude možné ho včas zastavit, a to paradoxně právě pro feministický strach z toho, že by to narušilo společenský „smír“. To, čeho se nakonec dočkají norské ženy poté, co byli norští muži demaskulinizováni, je prý v krajním důsledku oklešťování práv a svobod žen. Dokážete si představit něco více šovinistického a ženy pošlapávajícího, než je toto? Opravdu se jim budou zamlouvat dopady vlastní politiky?
