List z černého zápisníku
Zakládaly se kluby a plnily různé úkoly. (Inspirace tehdy tak skvělého ABC). Podnikaly se výpravy. Na nezralé ovoce. K řece. Na výzvědy, co dělají nepřátelé z horního dvorku. My, holky z baráku, jsme sedávaly na dřevěném zábradlí mostku přes potok. To byla pěvecká lávka, a asi jsme všechny uměly zpívat. Protože jsme všechny zpívaly. Celé písničky, nejen kus odrhovačky z reklamy. Vzpomněla jsem si, že každá holka měla tlustý sešit s písničkami. Písničky šedesátých let. Jojo. A šily jsme na panenky. I já, která se narodila s ručkama nešikovnýma. Hrály jsme různé školky, se švihadlem, s míčem. Dnes když si na to vzpomenu, tak jsme všichni hrávali taky různé kolektivní hry s docela složitými pravidly. A byli jsme se schopni domluvit. Příměstský tábor? Kde děti stráví tři hodiny tím, že jdou dusným parným městem na oběd a zpátky? (Jakoby pořadatelé zvolili co nejvzdálenější vývařovnu, aby ten čas nějak utekl.)
Bouřky byly jenom v noci, a ráno bylo svěží. Asi víceméně pořád svítilo sluníčko. A když pršelo, tak byl čas na to číst ty hromady voňavých knížek z knihovny.
A když to tak píšu, naskočil mi obraz mé sestřičky. Maličké, snědé, droboučké. Půvabné živé ruce a nohy. (Ty jí půvabné zůstaly i dnes.) Je ženská a je dětská. Taky přichází maminka. Krásná milovaná maminka. Všechno je v pořádku. Vím, že jsem milována.
Znovu jsem se rozběhla. Opustila jsem zakletý spící zámek se zakletou sestrou. Na chvíli jsme se potkaly. Vím, že nejsem milovaná.
Jdu s mými milými spoludůchodkyněmi na šlapáček. Tou krásnou zeleně kudrnatou krajinou. Do kraje se vrátily ovce. Pasou se u mnoha chalup. Začnu na ně bečet. Bééé. Béééé. Vzápětí se za svou infantilnost zastydím. Ale v ten okamžik začne bečet další důchodkyňka, a další, a další. Ovečky boží.
Koncert zpěvačky z Barbadosu. Letní bohoslužba pod obrovským stanem. Večeře páně. Podává nám ji několik pastorů.
Bůh žehnej všem lidem. Všichni jsme milováni.
Zdálo se mi, můj Pane
že jsem tu bez Tebe
zdálo se, můj Bože
jak ráno zazebe
vše, co je vlahé
a k večeru se nožem
den do mne zařeže.
Měla jsem sen
že zaplaven je svět
že úzkost jen
přináší každý den.
Můj Pane, jak v malověrnosti
se duše utápí
ta duše zteřelá
která ti nevěří.
Je ráno, za okny slunný den
jen přepršek pár
ať země okřeje.
A v jitru tom
tak trochu bláznivém
klene se duha Tvá
někde nad obzorem.
Božena Mokrošová
V domě řádila smrt
Po dlouhé době jsem dnes měla nasazeny sluneční brýle. To aby nebylo vidět ty ubulený voči.
Božena Mokrošová
Malý detektivní příběh
Kdykoliv se podívám na svůj blog, po počátečním pravidelném leknutí se pokaždém znovu zadumám nad svou fotografií na blogu. Suše konstatuji, že žádná krasavice přenáramná tedy nejsem. Ale když už je v pravidlech iDNESu, že na blogu musí být fotografie s obličejem, vytáhla jsem zvětšením ten ksicht z jedné fotky. Na originální fotografii je nás více, i mne je tam více, mám dokonce tělo a ruce a nohy, a je tam více plenéru. Čímž se trochu pozornost odvrátí od obličeje. S trochou nadsázky se dá říct, že na originálu mi to vcelku sluší. Když nejsem tolik vidět. Zvláštní náhodou je to foceno na židovském hřbitově. No tak co, říkám si, když zhodnotím ten svůj ksicht. Aspoň se neschovávám do šera až skoro tmy, nepřikrývám ten ksicht vlasy, nejsem tak úplně rozmazaná (bohužel, některé vady pleti by make-up z mlhy mohl milosrdně skrýt). Taky bych mohla mít třeba na hlavě cihlu, jak radil vodník Čochtan v úžasném muzikálu Divotvorný hrnec. Ale nic z toho na fotografii není. Ten obličej je zcela nahý. Zrovna jako to, co píšu, píšu pod svým jménem.
Božena Mokrošová
O hledání lásky
Za onoho času bylo nebylo, nevím. Neúnavní Tyltyl s Mytylou hledáme lásku. A zatím už, co vás vede, ona, neznámá, dávno pradávno odlétla na jezera dalekého nebe. Poslední dobou, když jdu spát, už v té chvíli se začínám těšit na ráno.Je to takový natěšený pocit, jaký známe z dětství. Tehdy, když začínaly prázdniny a každý den se jevil jako malovaný. Tehdy, kdy o prázdninách nikdy nepršelo. A když už náhodou pršelo, existovaly tlusté krásné voňavé knížky, které byly k neučtení. Už dlouho jsem tyhle pocity nezažívala. Jednou z výhod mého důchodcovství je možnost řídit svůj čas. Mé ranní čtení bible, modlitby, meditování. Tiché a klidné posezení u čaje, se psem, který mě pozoruje z našeho pelíšku. (Ehm, pardon, z tvého pelíšku, Pse). Dochrupává poslední chvilky, než vyrazíme na procházku.
Božena Mokrošová
O pádech pyšných měst.
Jednou jsme se já, syn a pes na svých toulkách dostali do mrtvého města. Město, sevřené těžními věžemi. Historické. Chodili jsme po schůdcích k domům, po ulicích, po chodnících. Jenom ty domy tam nebyly. Byl podvečer a bylo sychravo. Po velmi výstavném náměstí nepřeběhla ani kočka. Pusto. Město tam zachovalo svou radnici. Ale večer už tam nebyla ani jedna úřednická noha. V půlce kopce kraloval pyšný krásný katolický kostel. Ale farníci byli odstěhováni o několik kilometrů dál. Do nového betonového města. Tam, kde se poddolovaná půda ještě nechvěla. Šli jsme jedinou zachovalou ulicí kolem bývalé špitálnické zahrady, do kopce, kterému se říká Cingrův. Na něm stojí další výstavní kostel, pro změnu evangelický. Chodník k němu od radnice se drolil. Kolem náletové plevelné stromy. Bodláčí. Nestal už tam jediný dům. Jen se občas někde daly vidět základy domů. A do toho kopce pomalu, pomaličku, jel čistící vůz. A tu prázdnou silnici od nikde do nikam kropil vodou a čistil.
Božena Mokrošová
Ne, paní, ty hnědé boty ze skříně nepotřebujete. Stačí vám bačkory
Takhle odváželi maminku do nemocnice. Zarputilá maminka, se kterou jsem zvládla hygienu, převlečení "do pěkného", zabalení kabel, kabelky, igelitky s léky. Na závěr se dožadovala svých bot a svého kabátu. Toho cejchu důstojnosti a potvrzení toho, že je ještě člověk. To je zbytečné, rozhodla osádka sanitního vozu. Stejně je ležák, a tak bude při čekání na kontroly před přijetím stejně ležet na lehátku. A k tomu jí stačí bačkory a župan. Taky odmítli převážet její sbalené kabely. "Paní, ty věci si tady nechte, my vám je tam hlídat nebudeme, to chvíli potrvá, než vás vyšetří a uloží na pokoj." Nejspíš ty kabely s léky, županem, osobními věcmi měly za ní docupitat samy. Nejdřív by si ale musely zavolat, jestli už můžou přijít.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Díky čínské pomoci výroba dramaticky roste
Premium Přes citelné západní sankce ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Tamní produkce zbraní se dramaticky...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Budoucnost válčení? Stíhačka řízená AI obstála v „boji“, vezla i šéfa letectva
Americký šéf letectva Frank Kendall se poprvé proletěl experimentální stíhačkou F-16, kterou místo...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 522x