Božena Mokrošová
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 524x
Seznam rubrik
Božena Mokrošová
Také taková je naše láska
Holčička měla svátek. Dostala ode mě pastelky a skicák. Celé dopoledne na té malebné zahradě u dřevěného stolu kreslila. Malovala princezny. A taky kočku. Kočka stála na zadních nohách, taková Felis catus erectus,,,
Božena Mokrošová
Listy zadumané
Statek v té malebné vesničce uprostřed Čech pomalu osiřel. Zemřel ten, kdo tomu dával duši, utekla žena s dětmi, kočky se rozutekly, stará fenka umřela steskem. Truhlíky s afrikány vyschly. Houpačka zrezivěla. Nikdo neseká trávu na zahradě a na zborceném sušáku na prádlo visí zapomenutá ponožka. Propláchlá mnoha dešti.
Božena Mokrošová
Povídání o divnostech života
O jakém čase píšu? O tom čase, kdy zuří válka na Ukrajině. Kdy se dva světoví potentátí mlátí kyblíčkama na písek po hlavách. Kdy na sebe žalují a ukazují žalobným prstíčkem. To já ne, to on shodil to letadlo. To já ne, to on rozdává další kyblíčky na mlácení jiných hlav. To my ne, to oni mají víc tanků, víc vojáků, víc ropy. Píchají si do hrudi: "To my jsme morálnější. To my jsme mírotvorci." V lůně Afriky tiká časovaná bomba, ebola. Další věc, která hrozí lidem. Po světě běhají pedofilové a vraždí malé děti. A my si stále hrajeme své vážné a nevážné hry.
Božena Mokrošová
List z černého zápisníku
Jsou prázdniny a moje milovaná neteř je vážně nemocná. A lituje svou třináctiletou dcerku. Protože jí matčina nemoc zkazila prázdniny. Maminka se dcerce nemůže věnovat, jak je zvyklá. A já jsem si vzpomněla na naše prázdniny. Já si je užívala, a se mnou všechny děti z okolí. Rodiče v práci a děti s klíčem na krku. Neznám nic úžasnějšího. Sociálka buď neexistovala, nebo řešila něco jiného. Nějak se pořád hemžilo na dvorku plno dětí, bez dohledu..
Božena Mokrošová
V domě řádila smrt
Po dlouhé době jsem dnes měla nasazeny sluneční brýle. To aby nebylo vidět ty ubulený voči.
Božena Mokrošová
Malý detektivní příběh
Kdykoliv se podívám na svůj blog, po počátečním pravidelném leknutí se pokaždém znovu zadumám nad svou fotografií na blogu. Suše konstatuji, že žádná krasavice přenáramná tedy nejsem. Ale když už je v pravidlech iDNESu, že na blogu musí být fotografie s obličejem, vytáhla jsem zvětšením ten ksicht z jedné fotky. Na originální fotografii je nás více, i mne je tam více, mám dokonce tělo a ruce a nohy, a je tam více plenéru. Čímž se trochu pozornost odvrátí od obličeje. S trochou nadsázky se dá říct, že na originálu mi to vcelku sluší. Když nejsem tolik vidět. Zvláštní náhodou je to foceno na židovském hřbitově. No tak co, říkám si, když zhodnotím ten svůj ksicht. Aspoň se neschovávám do šera až skoro tmy, nepřikrývám ten ksicht vlasy, nejsem tak úplně rozmazaná (bohužel, některé vady pleti by make-up z mlhy mohl milosrdně skrýt). Taky bych mohla mít třeba na hlavě cihlu, jak radil vodník Čochtan v úžasném muzikálu Divotvorný hrnec. Ale nic z toho na fotografii není. Ten obličej je zcela nahý. Zrovna jako to, co píšu, píšu pod svým jménem.
Božena Mokrošová
O hledání lásky
Za onoho času bylo nebylo, nevím. Neúnavní Tyltyl s Mytylou hledáme lásku. A zatím už, co vás vede, ona, neznámá, dávno pradávno odlétla na jezera dalekého nebe. Poslední dobou, když jdu spát, už v té chvíli se začínám těšit na ráno.Je to takový natěšený pocit, jaký známe z dětství. Tehdy, když začínaly prázdniny a každý den se jevil jako malovaný. Tehdy, kdy o prázdninách nikdy nepršelo. A když už náhodou pršelo, existovaly tlusté krásné voňavé knížky, které byly k neučtení. Už dlouho jsem tyhle pocity nezažívala. Jednou z výhod mého důchodcovství je možnost řídit svůj čas. Mé ranní čtení bible, modlitby, meditování. Tiché a klidné posezení u čaje, se psem, který mě pozoruje z našeho pelíšku. (Ehm, pardon, z tvého pelíšku, Pse). Dochrupává poslední chvilky, než vyrazíme na procházku.
Božena Mokrošová
O pádech pyšných měst.
Jednou jsme se já, syn a pes na svých toulkách dostali do mrtvého města. Město, sevřené těžními věžemi. Historické. Chodili jsme po schůdcích k domům, po ulicích, po chodnících. Jenom ty domy tam nebyly. Byl podvečer a bylo sychravo. Po velmi výstavném náměstí nepřeběhla ani kočka. Pusto. Město tam zachovalo svou radnici. Ale večer už tam nebyla ani jedna úřednická noha. V půlce kopce kraloval pyšný krásný katolický kostel. Ale farníci byli odstěhováni o několik kilometrů dál. Do nového betonového města. Tam, kde se poddolovaná půda ještě nechvěla. Šli jsme jedinou zachovalou ulicí kolem bývalé špitálnické zahrady, do kopce, kterému se říká Cingrův. Na něm stojí další výstavní kostel, pro změnu evangelický. Chodník k němu od radnice se drolil. Kolem náletové plevelné stromy. Bodláčí. Nestal už tam jediný dům. Jen se občas někde daly vidět základy domů. A do toho kopce pomalu, pomaličku, jel čistící vůz. A tu prázdnou silnici od nikde do nikam kropil vodou a čistil.
Božena Mokrošová
Ne, paní, ty hnědé boty ze skříně nepotřebujete. Stačí vám bačkory
Takhle odváželi maminku do nemocnice. Zarputilá maminka, se kterou jsem zvládla hygienu, převlečení "do pěkného", zabalení kabel, kabelky, igelitky s léky. Na závěr se dožadovala svých bot a svého kabátu. Toho cejchu důstojnosti a potvrzení toho, že je ještě člověk. To je zbytečné, rozhodla osádka sanitního vozu. Stejně je ležák, a tak bude při čekání na kontroly před přijetím stejně ležet na lehátku. A k tomu jí stačí bačkory a župan. Taky odmítli převážet její sbalené kabely. "Paní, ty věci si tady nechte, my vám je tam hlídat nebudeme, to chvíli potrvá, než vás vyšetří a uloží na pokoj." Nejspíš ty kabely s léky, županem, osobními věcmi měly za ní docupitat samy. Nejdřív by si ale musely zavolat, jestli už můžou přijít.
Božena Mokrošová
Jakpak se dnes u nás žije?
Češi žijí olympiádou. Máme první zlatou medaili. Sympatická živelná Samková s namalovaným knírkem se setkala se svým idolem Jágrem. Na Moravě prý na potkání fackujeme toho, kdo je drzý. Tvrdí to snowbordistka Pančochová. Vyhrožuje fackami bulváru zastoupenému Novotným. Na zimních olympijských hrách je nezvyklé teplo. Teď tam prší. Z lyží padá voda. Na TV Nova sdělili pikantní informaci, že každý olympionik obdržel v průměru třicet pět kondomů. Netuším, jak s tou informací naložit.
Božena Mokrošová
Jakpak je dnes u nás doma?
Tak co hýbe tiskem? V Dánsku utratili zdravé žirafí mládě. Před očima návštěvníků žirafku rozporcovali a vhodili jako potravu lvům a tygrům. Prý by bylo šílené tohle MASO nevyužít. Pravil nejspíš šílený vědecký ředitel ZOO. Poprava se konala i před očima dětí. Kdoví, zda nějaký podobný zážitek v dětství neovlivnil adolescentní Dány, kteří se k nám do Prahy přijíždějí opít a dělat ostudu Opít se jako..., no jako ti přísloveční Dánové.
Božena Mokrošová
O miliónech koťátek, jogurtů a o tom, jak člověk chodí na písničku
Holčička se shlédla ve slově milión, a milión bylo všeho, když jsem dávala do košíku tři jogurty, volala nadšeně, že máme milión jogurtů, a dodávala, že ona tu "dobrou mámu" má ráda, a holčička vtipně pochopila vtip toho dotazu, jestli má ráda "dobrou mámu", protože vyvřiskovala, že má ráda "dobrou mámu" a nakonec tiše dodala, že i svoji mámu... milión mají doma koťátek, to ta jejich stará kočka porodila tolik koťat, a děda, ten, co jí dává na zmrzlinu, a ten, co mluví tak, že to malé holčičky nemají opakovat, je chce rozdávat, vykládala holčička, a je nesmírně zábavné to spojení, toho, co vyposlechla od dospělých, a toho, co si dodává vlastním rozoumkem.
Božena Mokrošová
Psí Jekyll a Hyde
Onehdy jsem byla s Čoklem na výletě. Když to takhle napíšu, je to známka toho, že je zle. Pro Psa. A koneckonců je zle i se mnou.
Božena Mokrošová
Jak se hraje na radostné bahnění
V poledne se ze školy vyhrnuly menší děti. Zkracovaly si cestu přes blátivou pěšinku vedoucí přes trávník. Jedno z děvčátek jásalo: "Pojďme si užít bahnění."
Božena Mokrošová
Pustila jsem si ranní mlhu do bytu
Otevřela jsem okno a pustila si ranní mlhu do bytu. Zalila jsem kytky a začala uklízet nepořádek vzniklý mým včerejším uklízením. Čistím si byt. Lidé, kteří nejsou sběratelé, by asi sotva uvěřili, co si taková babča schovává. Hromady divadelních lístků, programů koncertů, vstupenek do kina. Staré programy. Staré plánovací kalendáře. Staré dopisy. Některým z nich je více než padesát let. Třeba dopis od Hajaji, kde se mi pan Brodský jako Hajaja podepsal a napsal mi, že jsem určitě hodná jiskřička.
Božena Mokrošová
O úplňku, pokoře, paní Čáslavské a přimrzlém třínohém psovi
Paní Čáslavská se v odmítla na protest proti prezidentu Zemanovi zúčastnit nominace olympioniků. Vždycky jsem si té dámy vážila. Pamatuji dobu kolem roku 1968, kdy ji milovali úplně všichni.
Božena Mokrošová
Moje velké i malé tajnosti
Naše sídliště se jmenuje 2. etapa. Máma říká holkám v práci, že tu je fajn. Já se vždycky chechtám těm holkám, ale tak, aby to máma neviděla. Protože to žádný holky nejsou, jen staré ženské, co je jim nejmíň třicet roků. Tajné chechtání, aby ho nikdo neviděl, je hrozně těžké. Ale já už to mám natrénované.
Božena Mokrošová
Jarní rozčepejřené povídání
Nedivím se, že příroda jančí, rozkvétá, raší, bublá, zelená se. Vždyť tohle počasí by zmátlo i člověka. Například já, vyrážím ven v rozepnutém kabátě a s holým krkem. Nadechuji se zhluboka čepejřím se a chce se mi šmejdit po světě. Vždyť přece to jaro, cítíte? A o ten slepičí krok je venku opravdu déle světlo.
Božena Mokrošová
Jak se hraje hra na "Chytí Kluk své dolmuši?"
Dnes mě Kluk při cvičení Pěti Tibeťanů neviděl, proto nic neřekl. Ale v pátek řekl: "Ježíšmarjá," a k psovi ucedil: "Panička nás straší, že?"
Božena Mokrošová
Na tři krále o krok dále
Objevila jsem na netu ohromující nabídku parfémů. Občas si takové nabídky ráda prohlédnu. Ovšem totožný parfém pro psa a jeho páníčka, na to jsem narazila poprvé. Po vzrušené diskuzi se psem jsme usoudili, že pes by nerad voněl jako já a já nechci vonět jako pes. Naše vřelé vztahy budeme muset zkrátka utužovat jinak.
Božena Mokrošová
Deset deka gothaje, prosím, a pětkrát dvacet slov.
To byly ale krásné vánoce. To vám byly tak krásné vánoce, že z těch tučných radostných chvil budu týt ještě hodně dlouho.
Božena Mokrošová
Městská policie nepomáhá a nechrání, to my ne, to státní policie
Městská policie nepomáhá a nechrání, to dělá státní policie. Tak pravil městský strážník, když mě zadržel při přestupku.
Božena Mokrošová
Kdy je ticho vzácnost
Pes se po hektickém měsíci randálu, rachejtlí a petard konečně uklidnil a snaží se dohnat spánkový dluh. Doufám, že se do měsíce zbaví i nervového tiku, a že už naše procházky nebudou vypadat tak, že od domu budu táhnout psa po břiše já, a že on nepotáhne směrem k domovu po břiše mě.
Božena Mokrošová
Nebeská postel bez nebes
Mívám občas sen o obrovské posteli. A v té posteli leží kromě mě děti, psi, kočky, na kraji postele hřadují slepičky. Pod postelí spí své sny ovečky a králíčci Prostě takové prvobytně pospolité teplo.
Božena Mokrošová
Bílé ticho
Ráno první sněhový poprašek. Svět se ztišil. Na hodině italštiny mi kamarádka vykládala, jak jí vadily na zájezdu hlučné turistky. A tak stárneme a stále více milujeme své ticho a klid.
předchozí | 1 2 | další |