Vařila myšička kašičku... Tedy prací gel

     Již před časem jsem objevila recept Aleny Thomas na výrobu pracího gelu. Postup vypadal velice jednoduše a Alena slibovala, že litr gelu vyjde v přepočtu na pět korun českých. To mě docela zaujalo, jelikož od té doby, co jsme doma tři, tak vyhazuju jednu láhev gelu z mýdlových ořechů za druhou a už to trošku leze do peněz. Pořád jsem se však nemohla odhodlat k tomu udělat ten první krok. Pár měsíců jsem tedy nechala celou myšlenku uležet a až nedávno, kdy jsem tento recept znovu objevila v mém oblíbeném Pravém domácím časopise jsem se definitivně rozhodla, že do toho půjdu.

     Přistoupila jsem tedy ke kroku číslo jedna a tím je nákup potřebných surovin. Vydala jsem se do nejbližší drogerie a ouha. Potřebnou sodu na praní a mýdlo s jelenem neměli. Oběhla jsem další tři a nic. Nakonec se na mě usmálo štěstí v jedné zapadlé drogérii, která dle mého fungovala ještě za slavné éry Marie Terezie. Ale co. Důležitý je výsledek a to, že jsem si za necelých padesát korun odnášela toto v dnešní době již nedostatkové zboží. Teď už potřebuji pouze deset litrů horké vody, sporák a případně pár kapek esenciálního oleje, aby prádlo krásně vonělo.

     Vzhledem k tomu, že nevlastním desetilitrový hrnec, nastrouhala jsem půlku mýdla, to jsem rozpustila ve dvou litrech horké vody a pomalu (upozorňuji pomalu!!) přisypala půl pytlíku sody na praní. Párkrát zamíchala vařečkou a přilila postupně další litr horké vody. Čáry máry fuk a bylo hotovo. Nechala jsem chladnout a čekala co bude. Jenže ejhle. Z gelu se stal jakýsi sulc, který houstnul a housnul a ráno tato rosolovitá hmota připomínající puding plavala ve vodě. No co, nabrala jsem dvě malé odměrky, šoupla do pračky k bílému prádlu áááá... Ono se to fakt vypralo.

     Každopádně jsem se nesmířila s konzistencí a uznala, že je potřeba várku lehce naředit a že pokud je celé mýdlo na deset litrů vody, tak půlka mýdla a tři litry vody nejdou dohromady. Ředím tedy s dalšími dvěma litry a jsem zvědavá co vznikne. A k tomu přidávám radu číslo jedna: postupujte podle návodu, ušetříte si tím čas :-) No a po zředění a ztuhnutí zjištuji, že s pudingovou konzistencí se budu muset smířit. Netuším jak moc bych musela poměr sody snížit, aby byl gel alespoň v částečně tekutém stavu. Otázkou je, jaký by byl poté prací výsledek. No co, není důležité jak to vypadá, ale jak to vypere, ne? A já tedy přidávám radu číslo dvě: pet lahve nejsou tou nejlepší nádobou k plnění tohoto zázračného odvaru. Ono to jde dobře dovnitř, ale po zatuhnutí to jde dost těžce ven. Doporučuji třeba klasické zavařovačky.

     Novou várku nechám odležet a zítra provedu prací test číslo dvě (pozn. test se povedl). Počítám s pozitivním výsledkem stejně jako dnes a jdu se pomalu poohlídnout po surovinách na výrobu domácího jaru.