Tak nám naše peníze námi odevzdané na naše zdraví leží ve výši 65 miliard korun u zdravotních pojišťoven a nebudou použity na naše zdraví. A to v době, kdy ve zdravotnictví chybí 300 miliard korun.
Podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha za ANO je ve zdravotnictví peněz dost. Máme jednu z nejlepších zdravotních péčí na světě, za málo peněz hodně muziky. Tak co chcete? Zatím to funguje! Na úkor zaměstnanců? Co na tom?
A tak Adam Vojtěch odmítnul doporučení Evropské unie zvýšit platby státu za státní pojištěnce na 9% HDP a alespoň částečně se vyrovnat průměru Evropské unie ve výdajích na zdravotní péči. Tím tyto peníze původně určené na zdravotní péči, mohou být využity na sanování státního rozpočtu. Zdravotnictví stále zatím škvaříme ve vlastní šťávě. Ale proč ne, že? Šlape to? Šlape! Protestují občané? Neprotestují! Přesto základní postkomunistický princip je zvrhlý!
Lékaři a nemocnice dostávají již od Listopadu méně, než bylo vypočítáno jako nutná odměna. Ambulantní lékaři od počátku dostávali jen třetinu vypočítaných plateb za práci. Došlo k desetinásobné inflaci, desetinásobnému zvýšení nákladů, ale platby se zvýšily jen třikrát na původně vypočtenou výši.
Pan ministr nám ochotě ukazuje grafy, jak stoupají peníze do systému. Příští rok dostane zdravotnictví o 26 miliard korun navíc. Pomlčí, že chybí celkem 300 miliard korun, a tají, že to navýšení je v globálu a tudíž se netýká všech nemocnic. Některé nemocnice jsou za stejné výkony přepláceny a jiné dostávají za práci podle „historických plateb“ zaplaceno jen částečně. Ty pak nemají na platby personálu, ani na zdravotní péči. Podle ministra prý špatně hospodařily. Ale jak mohou lépe hospodařit, když náklady rostou a platby pojišťoven stagnují? Personál jim utíká a není na jeho zaplacení.
Po Listopadu šlo na zdravotní péči 300 miliard korun. Ale podle bývalého ředitele IZIPu Jiřího Paško z této sumy 30-50 miliard korun do zdravotnictví nedoputovalo. Zmizely! Dnes jde do zdravotnictví 350 miliard korun. Je to dost, když ceny šly nahoru desetinásobně?
O přetěžování personálu se mluví dost, někteří zaměstnanci pracují na úkor sebe a své rodiny téměř až dvojnásobné množství hodin, než mají zaměstnanci běžně v České republice. Ale už málokdo ví, že lékaři jsou omezováni v práci, když udělají více práce, nedostanou ji zaplacenu. A nemocnice stejně tak! Počty výkonů jsou limitovány. A to je příčina toho, proč stále déle čekáme na odborná vyšetření a na operace. Protože pojišťovny je nehodlají proplácet podle potřeb pacientů. Zdravotní péče je omezována podle ochoty pojišťoven proplácet výkony.
A v čem je základní problém? Nejen ve zdravotnictví, ale ve všech resortech v České republice, absentuje pravicová politika. „Pravicové“ strany mají sice pravicovou rétoriku, ale levicovou praxi. Prostě díky čtyřicetiletému komunistickému brainwashingu nemáme důvěru ke svobodným, přirozeným vztahům a lpíme na svém protipřirozeném, sociálním až socialistickém inženýrství. Jsme si pyšně jisti, že jsme chytřejší než příroda v nás. To se nám vymstí!
Zdravotní péče nemůže být současně kvalitní, dostupná a zadarmo. Budeme si muset ujasnit svoje priority, co z toho pustíme. Kvalitu, dostupnost nebo bezplatnost? Zatím jsme řešili zdravotní péči jako prakticky bezplatnou pro bohaté i chudé. A to je základní problém, proč tato situace se stává pomalu již dnes neřešitelná. Místo toho, abychom opravdu chudé řešili sociálními dávkami, platíme zdravotní péči těm, co na ni mají dost peněz. A nedostatek peněz řešíme nedostatečnými platbami za zdravotní péči. Kdo to odnáší? Personál. Proč není personál? Protože je přetěžován nelidskou a nezákonnou exploatací.
Považuji za velmi špatné, že občan nemůže mít smlouvu se svojí zdravotní pojišťovnou na optimální zdravotní péči, ale že je donucen ji mít ošetřující lékař, který ji musí uzavírat na omezování péče. Důsledkem je právě to ošetřování a vyšetřování s určitou latencí. Až do termínu, kdy je pojišťovna ochotna zdravotní péči proplatit.
Mnohem závažnější je, že politici odmítali již od Listopadu řádně zaplatit zdravotní péči. Lékaři, kteří měli za prioritu ošetřování pacientů, se museli více orientovat na přežití, soustředit se na boj s pojišťovnami, které aktivním lékařům ukládali pokuty, pokud byli pracovně aktivnější. Znám kolegyni, která opakovaně platila VZP půl milion korun pro svoji tvrdohlavost, že psala svým pacientům všechny potřebné léky. A tak se pro mnohé lékaře dostali pacienti na druhou kolej. Důležitější bylo solidní přežití.
Špatně je i to, že místo toho, aby zdravotní péče byla stanovena podle potřeb místních pacientů, je určována centrálně od zeleného stolu v Praze. Délka ordinační doby a její časové rozvrhnutí by mělo být věcí mezi lékařem a jeho pacienty podle místních podmínek, ale to vše je určováno VZP v Praze. A tak se naše zdravotní péče stále více blíží komunistickému systému zdravotní péče bez svobodných vztahů lékařů a jejich pacientů.
Současným problémem také je, že lékař dokonce nesmí dělat práci, kterou umí a které rozumí, ale jen tu, kterou mu VZP přidělí. Tedy dělat by ji mohl, ale VZP mu ji neproplatí a pacient mu ji zaplatit nesmí.
Vzhledem k tomu, jak naši politici pomalu pouští peníze do zdravotní péče, zdá se, že ještě dlouho tento systém komunistického zdravotnictví nám může vydržet. Také proto, že pacienti se bouřit nebudou. Zvykají si na nevstřícné, levičácké zdravotnictví. Hlavně, že ho mají zadarmo.
Kvalitu zdravotní péče můžeme získat jen ze svobodného vztahu mezi lékařem a pacientem. Také jen pacient je schopen tu kvalitu poznat. My jdeme cestou vyžadování kvality buzerací. V tom smyslu se konají nejrůznější audity. Moje osobní zkušenost je, že v tento postup já nevěřím.
Je šance postavit zdravotní péči na svobodných, přirozených vztazích? Těžko, protože pravicovým hodnotám vůbec nedůvěřujeme. Stále hledáme jen ty komunistické vztahy. Tak je asi budeme muset mít! Kvalita? Nekvalita? Dostupnost? Nedostupnost? Hlavně bezplatně! A v závislosti na našich politicích! Ze svobody máme strach!
..............................................
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/219411000100909
