Pravda a Láska zvítězí nad Lží a Nenávistí. Dvacet pět let po Listopadu stále ještě nevítězí. Proč? Zvítězí?
Proč nevítězí? Protože jsme se o to postarali, abychom mentálně zůstali před Listopadem. Zdá se nám to být pohodlnější.
Václava Havla jsme si postavili na neskutečný piedestal svatosti. A jak jsme zvyklí, začali jsme hledat jeho viny a hříchy. Snadno. Každý z nás děláme chyby. Ale záleží na nás, jak se k nim stavíme. Zda nás ty naše chyby mrzí a ve skrytosti se z nich vyznáme, abychom se napravili, nebo je pokrytecky zakrýváme.
Stačí otevřít Písmo na osmou kapitolu evangelisty Jana (Jan 8,3-11) a hledat inspiraci. Mužové zákona a ochránci židovské víry přivádějí před Ježíše Krista ženu, kterou právě teď chytili při činu, jak souloží s cizím chlapem. Podle tvrdého zákona má být zabita ukamenováním. Ježíš se na ty chlapy podíval a říká: „Kdo z vás je bez hříchu, hoď na ni první kámen.“ A ti chlapi se začali vytrácet jeden po druhém. Ti starší jako první. Věděli, že Bůh jim vidí až na dno jejich duší.
To my jsme jiní kabrňáci. My jsme si udělali hráz vůči Bohu z našeho agnosticismu nebo naopak z našeho náboženství. Žijeme vědomím, že Boha nevidíme, tak ani On nemůže vidět nás. A tak máme dost odvahy házet na někoho kámen, bláto, špínu. A pokud jsme si někoho postavili na piedestal svatosti, pak už ani fakta nepotřebujeme.
Popírání Pravdy a Lásky, jejich relativizace, nám umožňují rochnit se v komunistické bahýnku. Slyšíme hrdě pronášet: Pravda a Láska neexistují! Každý má svoji pravdu!
To ale nemá řešení. To zastírá světlo na konci tunelu naší transformace. Nejen Václav Havel, nejen Hus, nejen Ježíš, ale všichni myslící lidé, vnímají Pravdu jako nepopiratelnou realitu, ke které se naše poznání blíží. A tu nepopiratelnou skutečnost každý myslící člověk ctí. V relativismu našich pravdiček nelze žít, ani vytvořit fungující společnost.
Stejně tak dopadla Láska. Postavili jsme si ji na piedestal dokonalosti, na kterou my nemáme. A tak slyšíme zhrzené mladíky a mladice vyznávat: Láska neexistuje!
Ale co je ta Láska? To je přeci úcta k sobě samému, k úcta druhému člověku, ústa ke společnosti i úcta k tomu, co přesahuje naše chápání. Bez této úcty nemůžeme spokojeně žít, ani vytvořit normální fungující společnost.
Jsme v půli cesty naší transformace. A navzdory všem popíračům Pravdy a Lásky se učíme tyto hodnoty rozlišovat. Učíme se ty hodnoty vybírat. Nestačí nám rozličné stranické ideologie. Když prozřeme jejich skutečné činy, jejich skutečnou službu, pak je nevolíme a hledáme politiky, kteří nám občanům budou doopravdy sloužit.
Potřebujeme úctu k pravdě, úctu k druhému člověku, úctu ke společnosti, úctu ke svobodě, úctu ke spravedlnosti jako nezkaženou sůl, která tu mezi námi je. Nebojme se, že špína naší společnosti se vyplavuje do horních pater. Čas to odplaví. Jen na nás záleží, zda se necháme prostoupit životadárným kvasem a zda se naše společnost očistí od veškeré předlistopadové špíny, lži, korupce, závisti a nenávisti…
