křičela ukrajinská dívka, když se jala objímat Miloše Zemana ve volební místnosti, a křičela to i potom, když ji prezidentova ochranka povalila na zem a svázala jí ruce.
Myslel jsem, že jde o obyčejnou, úsměvnou feministickou provokaci, protože jsem jí rozuměl, že křičí „Dám ti svoji slast“, než mne synek upozornil, že to křičí anglicky, a že to znamená „Zeman je Putinova děva“.
Šlo tedy o ukrajinskou, politickou aktivistku, která svým činem riskovala dva roky vězení. A tak jsem začal přemýšlet, co jí k této provokaci vedlo, že je ochotna tomu věnovat dva roky svého života.
Ukrajinka. A vzpomněl jsem si na to, jak Miloš Zeman urazil Ukrajince v Evropské unii prohlášením, že je to již definitivní, že Krym uzmutý Ukrajině Ruskem je již definitivní věcí. Vzpomněl jsem si i na to, jak Miloš Zeman v Evropské unii přesvědčoval politiky, že na východní Ukrajině žádní ruští vojáci nebojují, a jak se mu politici vysmáli dotazem, zda Česko má tajné služby.
Vzpomněl jsem si také na to, jak Miloš Zeman s poradcem Nejedlým jednali na nejvyšší úrovni rusko-českých vztahů a z jednání vyloučili našeho velvyslance Vladimíra Remka. Vnímal jsem to nejen jako neslušnost, ale i jako diplomatický prohřešek s porušením zákonů, jestliže se Zeman eliminací velvyslance z utajených hovorů vzdal transparentnosti a odpovědnosti vůči českým občanům.
A kladl jsem si otázku, co mohlo být předmětem těchto utajených rozhovorů rusko-českých. To samozřejmě nevíme. Prostě nevíme, proč nám to bylo utajeno. Ale důvěru to u nás nevzbuzuje. Ukrajinská politická aktivistka má odvahu obětovat dva roky svého života za to, aby nebyl zvolen Miloš Zeman českým prezidentem. Proč? Ví ona něco víc, než víme my, kteří ho volíme za prezidenta?
