V současnosti se provádí výzkum syndromu vyhoření českých lékařů. Tady jde o kvalitu našeho zdravotnictví. A syndrom vyhoření se stává problémem.
Nejistá budoucnost
Adepti medicíny jsou přesvědčováni o výhodnosti studia, že jim nehrozí ztráta zaměstnání, že lidé vždy stonali, stonají a budou stonat. To zní logicky. Ale první varovný signál již tkví v soudním výroku, že lékař je ze zákona povinen ošetřit každého člověka a současně, že zdravotní pojišťovna ze zákona nemusí proplatit zdravotní péči v plné výši. A absurdní je, že ono se tomu tak skutečně děje.
Připravuje se nová legislativa, která bere lékařům a pacientům veškerou zbývající svobodu, iniciativu ve zdravotní péči a odpovědnost, a veškerou moc dává do rukou pojišťoven. Tím zdravotním pojišťovnám garantuje bezpracný příjem formou zákonem určené zdravotní daně a zdravotní pojišťovny bez ohledu na kvalitu a s preferencí nízké ceny budou rozhodovat o existeni lékařů. To již dnes lékaři znají, ale má to být dotaženo ad absurdum.
Tím dochází k tomu, že o budoucnosti lékaře nerozhoduje jeho kvalita a jeho úspěšnost u svých pacientů. Pacient nadále nebude moci ze svobodného rozhodnutí volit si svého lékaře, protože o jeho bytí a nebytí bude rozhodovat jen zdravotní pojišťovna. Zdravotní pojišťovna bude mít právo s kterýmkoliv lékařem i nemocnicí rozvázat individuální pracovní smlouvu bez udání důvodu. A jeho pacienti ostrouhají.
V současnosti se vztahy mezi lékaři a pojišťovnami řídí tzv. smlouvami rámcovými a individuálními. Rámcovými smlouvami se mají nastavovat vztahy mezi jednotlivými segmenty zdravotní péče teoreticky podle nákladovosti konkrétní zdravotní péče. Prakticky však nákladovost není vždy kriteriem pro proplácení zdravotní péče, což umožňuje pojišťovnám hradit zdravotní péči jen částečně. Těžiště tohoto problému je především v nemocniční péči.
Čím dál tím více chybí pojišťovnám peníze na zdravotní péči, což je příčinou toho, že rámcové smlouvy pojišťoven s lékaři končí nedohodou. Pojišťovny odmítají proplácet jednotlivé výkony v plné výši. Tato nedohoda, i uměle vyvolaná, iniciuje institut dohodovacího řízení Ministerstvem zdravotnictví, které natvrdo určuje výši úhrad i výši regulací, což je určení toho, která práce již nebude zdravotnickému zařízení uhrazena a de facto ji lékaři budou hradit svým pacientům ze svého.
Individuální smlouvy mezi lékaři a pojišťovnami pak určují, které výkony jsou lékařům propláceny bez ohledu na rozsah dovedností toho kterého lékaře. Nejsou tedy vůbec podstatné dovednosti a zkušenosti lékaře. O všem rozhodují jen „papíry“ a ochota pojišťoven proplácet jednotlivé výkony. Lékař má možnost tyto svoje dovednosti konat bez proplacení pojišťovnou nebo za určitých okolností mu je může pacient proplatit cash, většinou bez vědomí pojišťovny.
V těchto individuálních smlouvách musí lékař podepsat, že se k této smlouvě rozhoduje zcela svobodně a dobrovolně, i když tyto smlouvy jsou jednostranným diktátem pojišťovny, ve které lékař prakticky nesmí prosadit změnu ani jediného slovíčka.
Toto popisuji ve velmi zjednodušené formě, protože složitost těchto vztahů je tak komplikovaná, že ani mnozí lékaři to nejsou schopni pochopit ve svém oboru, natož se snažit to pochopit v celé šíři. Mnozí lékaři nejsou schopni pochopit ani systém proplácení a regulačních mechanismů, čímž pojišťovnám šetří nemalé peníze.
V naší legislativě se tak lékař stává nerovnoprávným členem zdravotnictví s nejistou vlastní budoucností a tuto nejistotu v současnosti vznikající legislativa podporuje.
Proč český lékař propadá ztrátě chuti pracovat a žít - 1
Systém a byrokracie
http://bohumirsimek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=347808&bk=56997
Proč český lékař propadá ztrátě chuti pracovat a žít - 2
Uspokojení z práce
http://bohumirsimek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=347952&bk=81164
