Křesťanství a islám

Evropa se stydí za svoje křesťanské kořeny a islámu se bojí. Evropa věří, že jako hedonismus porazil křesťanství, že porazí také islám. Porazí? Neporazí!

Náboženství je především určitý společný život. Buď budeme ctít druhého člověka, jako svébytnou osobu, budeme ctít pravdu a upřímnost, ctít svobodu druhého člověka, ctít spravedlnost, ctít vzájemnou službu a respektovat Boha, kterého neznáme a který nám zůstává skryt, respektovat stvořené a ctít vzájemné vztahy nebo dáme přednost skvělým bonmotům relativizujícím pravdu, připouštějícím závist a nenávist, pohrdneme křesťanskou kulturou a otevřeme dveře novému náboženství, které vyplní duchovní prostory, které jsme vyprázdnili.

Bůh se ti stal cizí? A to je důvod, proč pohrdat lidmi věřícími v Ježíšova Boha? Jsi lepší tím, že jsi ztratil cestu k Bohu? A to ani si nedokážeš vážit pravdy? Nedokážeš si vážit druhého člověka? Nedokážeš si vážit svobody druhého člověka? Nedokážeš si vážit spravedlnosti? Tolik se ve své pýše nadouváš, že nedokážeš se navrátit mezi věřící jako rovný s rovným? Pak připravuješ svým dětem prostor pro jiný náboženský společný život.

Boha vnímám jako pevný bod ve vesmíru. Bez pevného bodu se nehneš. Budeš kam vítr, tam plášť. Mohamed do tebe šťouchne a ty poletíš jako neukotvený stan postavený na písku, budeš rozfoukán jako domeček z karet. A vůbec nezáleží na tom, zda Boha vnímáš jako imaginární či reálný bod tvého života.

Naše společnost je po Listopadu budována na virtuálních falešných sloupech sociálního inženýrství. Není stavěna na reálných, svobodných a přirozených mezilidských vztazích vzájemné služby, vzájemné pomoci. Nestojí na pevných vazbách mezi lidmi. Vše se drolí a rozpadá. Množí se ti, co očekávají létání pečených holubů přímo do huby. Nikoliv ulovit, upéct a sníst. On to někdo udělá za nás. Ale za jakou cenu! Za degradaci člověka!

Negativní, nepřátelské vztahy se množí. Je nás na světě moc. Přirozená sounáležitost se vytrácí. Ono jí nikdy nebylo přehršel. Ale odedávna tu byli kněží, kteří tu lidskou sounáležitost pěstovali. Zpočátku kmenovou, národní, rasovou... A vrchol byl v celosvětové sounáležitosti. Všichni jsme bratři a sestry, protože máme jednoho společného Otce, který stvořil tento svět, který stvořil člověka.

Nikoliv! My máme pocit, že se navzájem nepotřebujeme. Nikdy dříve jsme se tak dobře neměli. Žijeme si jak prasata v žitě. Všichni? Co je nám do těch druhých. Sobeckost však vzbuzuje nepřátelství, závist, nenávist a vytváří rizika pro naši budoucnost. Po tisíciletí jsme byli umravňováni v zájmu přežití člověka. Dnes jsme se proti tomu vzbouřili.

Vzbouřili jsme se proti křesťanskému náboženství. Proč? Protože středověké nánosy jsou pro nás nepřijatelné. Očistit Ježíše od středověkých kudrlinek by bylo náročné. Odvrhneme je i s křesťanským stylem života, s křesťanskou kulturou, s křesťanskou morálkou. Máme pocit, že jsme silnější než Bůh. Opravdu? Pýcha předchází pád! Pohrdáme Bohem Ježíše Krista a pod jakým jménem téhož Boha přijmeme?

Podle středověkého proroctví je Svatý Otec František posledním papežem římskokatolické církve. Co bude dál?