Je pluralita zdravotních pojišťoven smysluplná?

Ve středu 22. března 2017 se v Praze koná beseda „Jak dát smysl pluralitě pojišťoven?“, který organizuje organizace „Občan“ pod vedením MUDr. Pavla Vepřeka. Dovoluji si zaslat tento příspěvek.

V přirozeném kapitalistickém systému se svobodným konkurenčním prostředím je pluralita skutečných zdravotních pojišťoven smysluplná, protože každá zdravotní pojišťovna si vytváří svoje pojistné produkty s různou spoluúčastí. Každá svobodná a nezisková zdravotní pojišťovna si musí sama udělat kalkul mezi výběrem pojistného a schopností zaplatit z toho zdravotní péči svým klientům. Proto nabízí rozličné pojistné produkty, mezi kterými si občan může vybírat ten, který je pro něho osobně nejvýhodnější.

Jenže naši občané byli našimi politiky přesvědčeni, že mají požadovat jen komunistické zdravotnictví, ve kterém zdravotní pojišťovna funguje jen jako přerozdělovna naší zdravotní daně, které příjmy i výdaje určují politici. Tyto naše ve skutečnosti pseudopojišťovny nejsou schopny provést kalkul mezi příjmem pojistných peněz a výdejem za zdravotní péči. Nejsou schopny práce normální pojišťovny.

Navíc tyto „pojišťovny“ se ze zákona nesmí lišit v zásadním kalkulu zdravotní péče, a tak se liší jen zbytečnými benefity v oblasti příspěvků na sportovní činnosti, plavání, očkování a podobné drobnosti. Proto v našem komunistickém zdravotnictví s iluzivní pluralitou zdravotních pojišťoven necítím potřebu více než jediné pojišťovny, jak po tom i mnozí občané volají.

Za vlád Václava Klause však byl dán vznik více pojišťovnám a s tím se naši poslanci potýkají dosud při tvorbě složitých zákonů a jejich oprav. Proto pluralitu zdravotních pojišťoven vnímám jako klausovskou Potěmkinovu vesnici, jako iluzi kapitalismu v českém zdravotnictví.

Samotné naše zdravotnictví stojí na nesvobodě lékaře léčit svého pacienta podle jeho potřeb a na osobní neodpovědnosti pacienta za proplacení zdravotní péče. Naše zdravotnictví je organizováno na nepřirozených základech v duchu sociálního inženýrství, což je pro mne obzvláště bolestivé, protože základy tohoto socialismu ve zdravotnictví dala Klausova „pravicová“ ODS s levicovou politikou.

V poslední době si klademe otázku, jak dát smysl zbytečné pluralitě zdravotních pojišťoven. Léta mluvíme o konkurenci zdravotních pojišťoven, ale ta konkurence v našem systému nikdy fungovat nemůže. Stejně tak nefunguje stanovení standardů a nadstandardů, což je stejný problém. Ten se dá řešit jen spoluúčastí.

Ano, již dnes je každému jasné, že v tomto našem komunistickém zdravotnictví, kdy limitujeme v péči lékaře, ale nelimitujeme občany, prostě peníze nebudou. Pokud bychom v našem zdravotnictví chtěli ušetřit, museli bychom zdravotní pojišťovny sloučit do jedné. V tom nám budou bránit soudružské kamarádšofty našich politiků.

A tak to naši politici budou chtít řešit cestou iluzivní konkurence zdravotních pojišťoven. Ale tím se vůbec nic nezmění.

Kdybychom chtěli náš plýtvající systém komunistického zdravotnictví skutečně zastavit, museli bychom dát lékaři svobodu léčit svého pacienta podle jeho potřeb (nikoliv podle omezování pojišťoven), museli bychom po pacientovi požadovat osobní odpovědnost za proplacení zdravotní péče (dnes de facto není odpověden ani pacient, ani pojišťovna, ani stát), museli bychom legislativně stvořit skutečné zdravotní pojišťovny v solidaritě zdravých s nemocnými a bohatých s chudými, které si budou moci tvořit svobodně kalkul mezi příjmy a výdaji a vytvořit si svoje vlastní pojistné produkty s rozdílnou spoluúčastí pojištěnce pod ekonomickým dozorem státu. A současné „pojišťovny“ bychom museli pustit k vodě, pokud by se nebyly schopny přeorientovat.

Připomínám, že před 25 lety jsme věděli, že zdravotnictví nestabilizujeme, pokud nebude zdravotní péčí protékat 15% peněz přímo od pacienta cash. Protože tyto peníze jsou základem šetrnosti systému.

A ještě jedna věc: Dnes zajišťujeme chudé občany zdravotní péčí zadarmo pro bohaté i chudé. Stát tedy řeší chudé občany iluzí dostupnosti kvalitní zdravotní péče zadarmo, místo toho, aby je řešil sociálními dávkami. Řešení je možné dvojí: snížení kvality nebo dostupnost kvalitní péče v korupci či protekci.

Pluralita zdravotních pojišťoven má smysl jen v normálním zdravotnictví a v normálních, svobodných vztazích. U nás je zatím jakákoliv pluralita nesmyslem. Jenže, co uděláme s tím komunismem, co bují v našich hlavách? Bez přirozených vztahů je naše debata bezpředmětná.

Děkuji za pozornost.