Jan Hnízdil usiluje o vznik nového oboru celostní medicíny a zdá se, že bude Ministerstvem zdravotnictví vyslyšen.
Odedávna jsou adepti medicíny vychovávání v tom, že pohled na člověka „nemoc+lék=zdraví“ a pohled odborníka zúžený odborností, neodpovídají přirozenému náhledu léčícího lékaře na medicínu. Dokonce světová zdravotnická organizace definuje zdraví jako stav fysické, duševní, sociální a duchovní pohody. A správný lékař bere ve své medicínské úvaze zřetel na mnoho dalších věcí jako je genetika, rodinné prostředí, kulturní prostředí, výchovu člověka, jeho vztah k životu a jeho vztah k Bohu.
Takže ve skutečnosti celostní pohled na člověka v medicíně je každodenní součástí lékařské praxe. K celostní medicíně má potenciálně nejblíže praktický lékař, který musí znát medicínu v celém jejím rozsahu. Nemůže znát oborovou medicínu do nejjemnějších fines, ale proti odborníkům má výhodu znalosti souvztažností mezi jednotlivými obory, která některým začínajícím odborníkům chybí.
Z tohoto úvodu vyplývá, že Jan Hnízdil usiluje o legalizaci normální medicíny jako oboru. Nechci hodnotit, zda je to jeho úsilí správné, ani rozebírat jeho osobnostní genezi, se kterou nás opakovaně seznamuje.
Jan Hnízdil vychází z naší oborově roztříštěné medicíny a z její přílišné materializace. Z tohoto zorného úhlu je jeho myšlení správné a renesance tohoto myšlení je záslužná.
Souhlasíme s ním i v tom, že léčba bez medikamentů, pokud je možná, je lepší. Avšak jeho proklamace, že pokud se člověk cítí zdráv, že nemá u lékaře co dělat, je přecejen zpátečnická.
Pravidelné komplexní kontroly praktickým lékařem jsou dnes nezbytné, protože praktický lékař může odhalit onemocnění dříve než nemoc postoupí do obtížně vratného stadia. Mohu tedy ad integrum vyléčit člověka, který se dosud cítí zdráv, ale jeho vnitřní prostředí již pracuje na hraně zdraví.
Jan Hnízdil má především pravdu, že mnoho nemocí v člověku má základ v nezdravých vztazích rodinných, mileneckých, sousedských, pracovních, společenských… a vyřešením těchto problémů může být člověk opět zdráv bez medikamentů a často i bez lékaře.
Ostatně nekomplexní přístup lékařů k medicíně způsobuje útěk pacientů do náruče nejrůznějších léčitelů, esoteriky, magie, astrálních pověr, užívání nejrůznějších preparátů a potravinových doplňků a do náruče alternativní medicíny.
Pokud se Jan Hnízdil stane zakladatelem nového oboru medicíny podle zákona, pak jistě bude prospěšné, aby tento obor byl přednášen na fakultách lékařství. Musí však vystoupit ze svých ideových hranic a i nadále usilovat o svoji komplexnost.
