Evropská unie na rozcestí

Předseda Evropské komise Jean Claude Junker klade otázku budoucnosti Evropské unie po brexitu a po rozvolnění obranných vztahů mezi USA a Evropou psychopatem Donaldem Trumpem.

Musíme otevřít otázku, jak dál v Evropské unii? Rozpad nebo funkční sjednocení? Možných scénářů je asi pět.

Můžeme se nadále nefunkčně protloukat ze dne na den (Respekt 10,13-14) a postupně se rozpadat odchody dalších států po odchodu Velké Britanie. To lze považovat za nejhloupější variantu potenciálně nás vystavující agresi světových velmocí.

Evropská unie po druhé světové válce původně vznikla jako hospodářské společenství, které mělo zabránit dalším válkám v Evropě, což se přes studenou válku Kremelského komunismu s celosvětovým kapitalismem zatím podařilo dosud. Postavit však Evropskou unii jen na hospodářské integritě, je pro svobodu Evropy riskantní, protože jde o absenci jednoty funkční obrany proti světovým velmocem.

Evropská unie je v současnosti značně různorodá ekonomicky i politicky, což je pro ni příliš velikou zátěží. Evropská unie se snaží pomáhat ekonomicky chudším státům, ale tyto státy té pomoci spíše zneužívají. V Česku se za evropské peníze místo dálnic stavěla golfová hřiště a částečně si ty evropské dotace naši politici rozebírali do svých kapes. Horší problémy máme s Řeckem, kde váznou tendence k hospodářskému přizpůsobení a více se otevírají snahy po separaci. To znovu staví před oči otázku vícerychlostní Evropy. Kdo chce, může jít ekonomicky rychleji v užší integraci. Kdo se té integraci brání (u nás ODS a Svobodní), může být ve volném vztahu k Evropské unii, ale se všemi důsledky pomalejšího rozvoje. Něco za něco.                    

Další možností je, že se politici domluví, že všechno se dělat společně nemusí. Společně toho lze dělat méně, ale lépe. Jde především o společnou obranu a nejspíš i o jednotnou migrační politiku.

V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století žil můj otec představou silného federalizovaného soustátí evropských států, které v našem globalizovaném světě bude schopno odolávat nejen ekonomicky, ale i politicky, světovým velmocem, aby se ubránilo ruskému i americkému imperialismu.

Takovéto dobře fungující integritě evropských států se brání Vojtěch Filip se svými komunisty, Václav Klaus a členové ODS, Petr Mach s členy Svobodných a mnozí další. Proč?

Evropská unie může fungovat jen jako společenství občanů a národů ve svobodě a v přirozených podmínkách. Příčiny problematického soužití jsou na obou stranách. Evropská unie je řízena v nepřirozeném sociálním inženýrství. Ten levicový přístup k životu má za následek omezování občanské svobody. To je však problém nejen Evropské unie, ale i řízení Česka.

A tak stejně významný je i komunismus v našich českých hlavách, kterého jsme se dosud nezbavili. Dokonce bych řekl, že se v něm opět začínáme zabydlovat. V důsledku toho se dobrovolně necháváme zotročovat našimi politiky, ochotně se vzdáváme svých svobod a dobrovolně necháváme za nás řešit stát v oblasti postarání se o sebe, řešit to, o co bychom měli usilovat sami.

Jenže ten komunismus v našich hlavách je příčinou, že sociální inženýrství našich politiků ochotně přijímáme, ale současně totéž od politiků Evropské unie přijímáme úkorně. To vše je v současnosti velmi úspěšně podporováno nejrůznějšími desinformačními propagandami u nás operujících agentů světových mocností.

To však není jen u nás, ale ve všech státech Evropské unie. A ta propaganda staví občany proti naší vládě i proti Evropské unii a jejím politikům. O to pak bude obtížnější najít mezi politiky řešení budoucnosti Evropské unie.

Ideální pro Evropu, pro její funkční akceschopnost, je vytvoření soustátí na principu federalizace. To se však nepodaří na principech sociálního inženýrství, ale pouze ve svobodě Evropanů a ve svobodě jednotlivých států. Pokud však svoje nejen ekonomické, ale i politické a další kompetence nebudeme schopni a ochotni odevzdat centrální vládě, žádné funkční evropské soustátí nemůže vzniknout, ke smůle myslících Evropanů a k radosti politiků agresivních světových mocností.

Evropa je na rozcestí. Co mohu udělat pro její budoucnost já obyčejný člověk? Alespoň nešířit tu propagandu nepřátelskou Evropské unii a nevolit do jejích orgánů politiky, kterým je Evropská unie lhostejná!