Poslední sbohem
Díky všem nemocem, které mě v životě postihly, díky všem bolestem, ztrátám, které jsem utrpěla, díky svému "osudu" bych spíše čekala, že já budu první, která potká Hádese a nastoupí na jeho loď. Bohužel, moje milovaná blízká osoba, kterou nechci z důvodu neskutečné bolesti celé rodiny zatím blíže specifikovat, nás v noci nečekaně opustila.
Byla vždy plná síly, energie, optimismu, věčně usměvavá, úspěšná. Procestovala celý svět, mluvila plynule několika jazyky, pracovala v Belgii, Egyptě, Francii a spoustě jiných zemí. Letos by se dožila 33 let, a to za devět dní.
I když jsme se v posledních letech nepotkávaly tak, jako tomu bylo dříve, vzpomínky ze společně prožitého dětství mi nikdo nikdy nevezme a nikdo je nikdy nesmaže. Prožily jsme společně celé dětství, byly jsme velká trojka holek. Ano, věčně na mě, jako na nejmladší, se svojí sestrou šily nějaké kulišárny, ale to už je úděl nejmladších z rodiny.
Když to vezmu od začátku, prakticky vždycky jsem jí v dobrém záviděla. Našla velmi brzy po škole skvělou práci, brzy začala pracovat v zahraničí, cizí jazyky se učila rychlostí, o jaké se nikomu z nás ani nezdá. Dokázala toho strašně moc a přesto jsem jí nikdy neřekla, jak ji obdivuju. Přišlo mi to samozřejmé. Jasně. Co bych za to dala dnes, mít tu možnost jí to říct.
Měla šťastné manželství a měla v plánu děti. Měla, měla, ... Jak odporně se píší tato slova v minulém čase. Měla!
Proč všechno v životě považujeme za tak samozřejmé do doby, než nastane zásadní zlom, kdy přijdeme o možnost to tomu člověku sdělit? Protože takoví už prostě jsme. Pořád vše bereme samozřejmě. Vše vlastně ne. Až smrt nás probudí z naší samozřejmosti. Samozřejmě ráno vstaneme, samozřejmě můžeme navštívit naši rodinu, samozřejmě to a ještě samozřejměji tamto. A pak nám zůstanou oči plné slz (kde se jen berou?), marná touha mít ještě možnost s tím člověkem promluvit.
Dnes a denně řešíme malichernosti, prkotiny, které nás dělají smutnými. Jak uboze teď vidím svoje bolesti, kterými jsem si prošla, rýpala se v nich a přemýšlela o smrti. Nikdy jsem se nebála té své, ale svých blízkých. Strach naplněn, svíčka zapálena, slzy prolity, srdce utichlo, vzpomínky se oživily.
Doufám a modlím se za to, aby její příští život byl šťastný, měla stejně skvělou rodinu, manžela jako v tomto a byla zdravá a šťastná.
Moc bych si přála ji obejmout a nepustit. Ve svém srdci ji objímám, jak nejpevněji to jde.
Tam nahoru posílám vzkaz - vždy jsem Tě obdivovala, v dobrém Ti záviděla a přála všechny zážitky... A nikdy nezapomenu.
Strašně ráda bych se teď probudila a zjistila, že je to špatný sen.
Milujte, odpouštějte, žijte naplno a hoďte za hlavu všechny hádky, prosím...
V dětství jsme na všechno byly tři. My tři holky. Spiklenci. Časem byly dvě sestry. Teď je jedna. A ráda bych i té druhé tímto vzkázala, že jsem tu pro ni a vždy budu.
Prosím, přijměte tento článek jako moji úlevu mému srdci v tomto období bezmoci.
Je smutné, když končí kapitola - epizoda života. Je nepopsatelné, když skončí celá kniha.
Veronika Laura Boháčková
O vševědoucnosti
O tom, že je celkově ne zrovna veselá doba, se asi nemusíme bavit. Já osobně ale začínám mít pocit, že mnohem horší než všechny ty zákazy, příkazy, co se mění každou minutou, je více alarmující chování lidí vůči sobě navzájem.
Veronika Laura Boháčková
Měnící se prirority v čase
Kdo z nás neměl nějaké sny v dětství? A kolik z nich se staly skutečnosti? Každý jsme měli představy o životě a realita dneška je úplně jiná.
Veronika Laura Boháčková
(nejen) o Vánocích
Rok se s rokem sešel a za pět dní je tu Štědrý den. Vánoce. Svátky klidu, lásky a chvil s rodinou. Nebo ne?
Veronika Laura Boháčková
Někdy člověk potřebuje podporu. Je to přirozené?
Každý se někdy dostal do situace, kdy neviděl slunce a sváděl to na mraky. A přitom stačil někdo, kdo tím prstem ukázal, kterým směrem se dívat...
Veronika Laura Boháčková
Prostá lehkost bytí - recept na štěstí
Hledáme štěstí, radost, důvod k úsměvu, ale často jej nenacházíme, přitom štěstí je blíž, než bychom si mohli myslet.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
Soudy v Česku nepracují. Drtivá většina úředníků stávkuje za lepší mzdy
Přes devadesát procent soudních úředníků vstoupí dnes podle justičních odborů do stávky. Některé...
Poslanci chtějí vysvětlení od Jurečky, že mají lidé v penzi trávit 21,5 roku
V diskusi o návrhu důchodové reformy, která má zvýšit věk odchodu důchodu nad 65 let podle doby...
V Gaze se 70 procent pomoci z moře ukradlo. Hamásu se „odklánění“ hodí
Premium Plán amerického prezidenta Joea Bidena nakrmit Gazu pomocí plovoucích přístavů dostal ránu...
Poslední šance dostat dítě na tábor. Co se letos mění a kde ještě hledat místo
Premium Čarodějnickými hábity, klobouky a nezbytnými hůlkami se děti z Teplic na rozdíl od filmového...
Pronájem bytu 2 + kk + terasa, Duchcov, ul. Masarykova
Masarykova, Duchcov, okres Teplice
13 000 Kč/měsíc
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2940x