Prostá lehkost bytí - recept na štěstí

Hledáme štěstí, radost, důvod k úsměvu, ale často jej nenacházíme, přitom štěstí je blíž, než bychom si mohli myslet.

Čím dál častěji se v poslední době setkávám s neuvěřitelnou naštvaností lidí v mém okolí. Kam se poděla snaha pomoci, rozradostnit den? Proč všichni spíše hledají, jak uškodit, ztížit někomu život, nerozdávat radost? Recept na štěstí jsme přece my sami.

Sama jsem se v dřívějších letech potýkala se svojí věčnou naštvaností, rozzlobeností, hledání důvodu, proč se neradovat, i když jsem to sama sobě nepřipouštěla… V posledních letech, více měsících a nejvíce dnech sleduji změnu uvnitř sebe. Samozřejmě, neraduji se neustále, ale zjišťuji, kolik radosti, pocitů štěstí a naplnění nám poskytují ty nejprostší věci – příroda, my sami. My sami utváříme náš svět a jenom my sami se můžeme udělat šťastnými.

Všichni chodíme do práce, denně se potýkáme se stresem, protivitou okolním lidí, třeba spolupracovníky nebo naštvaností lidí stojících ve frontě před námi. Může nás naštvat někdo denně, ba i několikrát denně, ale je jen na nás, zdali to dovolíme. Stěžujeme si, jak máme málo, přitom máme tak moc. Co ve skutečnosti opravdu potřebujeme? Čistá a pitná voda nám teče všude, jíst máme co, jsme zdraví (pokud ne, změňme svoji víru a zdraví budeme) a štěstí, to se přece skrývá uprostřed každého z nás.

Včera jsem pozorovala na vycházce svoji fenku a zjistila jsem, jak málo jí stačí ke štěstí – napít se vody z kaluže, vyválet se v blátě, vyběhat se, nechat se pohladit, prostě a jednoduše být.

Sama na sobě sleduji, jak málo stačí k tomu, aby člověk pocítil obyčejný, prostý pocit štěstí – projít se přírodou a nadýchat se čerstvého vzduchu, pohladit ječmen rostoucí na polích, cítit rosu, kterak hladí naše nohy při procházce, radovat se pohledem a chutí  červenajících se třešní, sednout si k čaji s rodinou nebo lidmi, které máme rádi.

Stačí nám tak málo a pořád chceme tak moc, přitom čím více chceme a hledáme, tím méně nacházíme, vždyť už všichni víme, že vše k nám přijde v ten správný čas. Neexistují neúspěchy, jen lekce. Letos jsem se jednoduše rozhodla být šťastná a všímám si, kolika lidem to vadí, kolika lidem to leží v žaludku, kolik jich nechávám odejít, protože mi přestávají rozumět. Nechávám je jít a přeji jim jejich vlastní štěstí.Receptem na naše vlastní štěstí jsme přece my sami. A vám přeji krásné jaro a léto. Tady a teď.

http://facebook.com/vaseVeronika