Pro babičky je zpravidla charakteristický vyšší věk a k tomu už obvykle patří také větší množství zdravotních problémů. Babičky už na ně prostě mají nárok a je potřeba to tak brát.
Hypochondrická babička
Jenže pro některé z nich jsou jejich zdravotní potíže téměř jediným tématem hovoru. Přibývají pořád nové a nové choroby, některé z nich mohou být poněkud bizarní.
Tyto babičky obvykle vyžadují časté návštěvy nemocnic, pokud možno za vašeho doprovodu. Některé naopak zatvrzele odmítají jít k lékaři a prohlašují, že u nich je to už stejně jedno, že beztak brzy umřou a že to už hold nějak doklepou i bez cizí pomoci. O smrti obecně mluví dost často a rády zdůrazňují, že už tu s námi dlouho nebudou.
Jak s ní vyjít?
Máte doma babičku, na kterou sedí tento popis? Napadá vás někdy, jestli to trošku nepřehání, aby na sebe upoutala pozornost?
Někteří lidé doopravdy využívají své zdravotní obtíže, ať už jsou skutečné nebo ne, k manipulaci s okolím. Ale jak už jsem psala na začátku, tak to, že mají babičky potíže se zdravím je víceméně přirozené a stejně tak je přirozené, že mají potřebu mluvit o smrti. Pokud vám však babička každý den volá, že musíte přijet, protože například umírá na zápal plic a vy pak zjistíte, že má ve skutečnosti jen rýmu, lehký kašel a teplotu 36,8, pravděpodobně se pouze snaží získat vaši pozornost. Je celkem logické, že se toho pokouší dosáhnout skrz své zdraví, protože to ve vás vzbudí starosti pravděpodobněji než jiné téma. Háček je také v tom, že ve skutečnosti nemůžete nikdy s určitostí vědět, jak se druhý člověk cítí a možná máte strach, abyste náhodou něco nezanedbali. Proto mnozí radši za babičkou přijedou, než aby riskovali, že je to tentokrát doopravdy vážné.
Pokud se toto děje ve vaší rodině a vy víte, že vaší babičce ve skutečnosti až tak zle není, stejně není dobré začít její stesky naprosto ignorovat. Můžete ji vyslechnout, pobavit se s ní o tom, co ji trápí, ale zkuste jemně odvést řeč na jiné téma, aby viděla, že na sebe nemusí upozorňovat pouze tím, co ji bolí. Nicméně není vaší povinností (a babičce to ani moc neprospívá) absolvovat s ní všechna (zbytečná) vyšetření a jet za ní kvůli každému zanaříkání.
Co se týče řečí o umírání, které babičky mívají, tak je rovněž dobré si s ní o smrti promluvit. Zkuste se jí například zeptat, čeho se na ní bojí, co očekává, že po ní bude apod. Rozhovor o smrti vám určitě neuškodí, beztak to jednou čeká nás všechny a je dobré, aby byl člověk s tímto tématem v rámci možností srovnaný.
Vydírající babička
Vyčítá vám vaše babička to, že za ní vůbec nejezdíte? Pláče pokaždé, když jste u ní, že už vás neviděla věky a že jste se na ni vykašlali?
Babičky se mohou cítit osamělé a snaží se mít svoji rodinu co nejvíce u sebe. Jenže často nemáme dostatek času ani na své povinnosti nebo nám jiné objektivní důvody mohou bránit vídat babičku tak často, jak by si ona (a případně i vy) ideálně představovala. Ale někdy to babičky prostě nejsou s to pochopit a tak neustále vyčítají, takzvaně hrají na city a do hry mohou vtahovat i věty typu: „Já jsem se ti tak věnovala, když jsi byl malý a ty se na mě ani nepřijedeš podívat“ nebo „To je teda hezké, takhle se vykašlat na starou nemocnou bábu. Už pro tebe nejsem nijak zajímavá.“
Jak s ní vyjít?
Nejprve si upřímně odpovězte na to, jestli doopravdy babičku tak trochu bezdůvodně nezanedbáváte. Pokud si na tuto otázku odpovíte ne, tak buď máte nějaké důvody, proč jedete za babičkou například jen jednou za čtvrt roku nebo jste u ní ve skutečnosti poměrně často, ale jí to jednoduše nestačí.
Jestliže je to tak, zřejmě jediným řešením bude babičce znovu a znovu trpělivě situaci vysvětlovat, zdůrazňovat, že ji máte rádi a doufat, že to jednou pochopí.
... pokračování příště
