Vana v kuchyni ...

Jedna mladá dáma si dovolila zařídit svůj nový byt poněkud netradičně. Vanu, která se jí nevešla do koupelny, umístila do obývacího pokoje s kuchyňským koutem.

Svým nápadem se pochlubila v rubrice Bydlení a to si dovolila moc!
Ráda tuto rubriku čtu, protože architektura a interiéry jsou mým koníčkem a také se často bavím diskuzemi pod články. Byla jsem zvědavá na provedení a už název samotný naznačoval košatou diskuzi.
A taky jo!

Většina diskutujících se shodla na tom, že je to nebetyčná hovadina, početná skupina nechala plynout fantazii a v různých přímých či mlhavějších náznacích vyslovila názor, že majitelka je nejspíš prostitutka, další okořenili diskuzi výkřiky, že by se ještě šiknul vedle sporáku záchod, milovníci historie zavzpomínali na doby, kdy se z půdy snesla sedací kovová vana a v sednici se také koupalo, technici amatéři projevili obavy o vedení instalací a bydlenky se strachovaly, jak bude na podlaze nacákáno. Někteří praktici ocenili možnost odkládat do vany špinavé nádobí, jiní kreativci by ve vaně míchali vánoční bramborový salát. Řada diskutérů pak měla hrůzu z nebezpečí vylézání a vlézání do takto umístěné nádoby.

Patřím mezi těch pár duší, kterým se realizace líbila. Zdá se mi netradičně originální, a hlavně si majitelka splnila svůj sen. Pousmála jsem se nad reakcemi a představila si, že kdyby místo té vany stál třeba otoman, šicí stroj, akvárium, nebo opřený motocykl, věc, která by zabírala stejně veliký prostor, nikdo by to výrazně nekomentoval.

Ale vana, to je něco jiného!
Když jeden stejně smýšlející jako já, nápad pochválil, nazval jej peckou s fantazií pro romantické bydlení dvou mladých lidí a povzdechl si nad závistí a škarohlídstvím v ostatních příspěvcích, byl upozorněn, že vanu přece může mít každý, že není drahá a proč by ji měl tedy někdo závidět.
Odpověděl, co tou závistí myslel: „Někdy nemusí lidé závidět konkrétní věc (teď třeba tu vanu v obýváku), ale spíš odvahu té mladé dámy, že šla naprosto na "neprobádanou půdu". Měla odvahu a fantazii udělat něco, co většině z nás vyrazí dech. Každý, jak tady jsme, si tu situaci představil a zapřemýšlel nad tím, jaké by to bylo v tom bydlet. A téměř každý by to chtěl vidět na vlastni oči. Muži si představí, jak sedí na pohovce v obýváku nebo stoji u vany, ve které se v bublinkách koupe jejich vysněná kráska a ženy si představí tu stejnou situaci, jen z pohledu té ženy... Ti, kteří tento nápad okamžitě odsoudí,tak neunesou tu představu. Musí si ji sami v sobe nějak vysvětlit. Nějak si ospravedlnit, že to je přece pěkná blbost mít vanu v obýváku, "Kdo to kdy viděl, že jo?" A přesto je to velice originální řešeni, které je vskutku romantické. A to nejen na víkend. Jestli jsem to dobře pochopil, má ta mlada dáma ráda koupání ve vaně a bylo pro ni důležité tu vanu mít.. A takhle může být ve vaně a současné relaxovat v obývacím pokoji a ne v uzavřené koupelně bez oken, bez nápadu...  Lide závidí nastaveni mysli. Ne tu vanu jako takovou. Dává smysl to, co říkám?“

Mně ano.
A při té příležitosti se mi vybavila zdánlivě nesouvisející vzpomínka na jednu sci-fi povídku od Ondřeje Neffa. Četla jsem ji před čtvrt stoletím a dodnes mi zůstala v paměti. Jmenovala se „Večírek s překvapením“ a přibližný děj je následující:
Kdesi v budoucnosti pořádá jeden profesor večírek a po konzumaci masitého občerstvení se hostů zeptá, co si myslí, že jedli. (V té době lidé jedí jen maso chovných homiditů – lidí určených ke konzumaci.) Profesor hostům řekne, že jedli maso mrtvých zvířat, jako jejich předkové, načež propukne panika, zděšení, zvracení, je přivolána policie. Ta na místě zjistí, že profesor lhal, že maso bylo v pořádku, z hygienicky poražených homiditů, takže není z čeho jej obvinit. Policisté odjíždějí, ale v tom jednoho napadne, že se musí vrátit. Dojde mu, že profesor provedl něco mnohem horšího … nakazil přítomné jinou myšlenkou …

Povídku zmiňuji proto, že mi přijde fajn „nakazit“ někdy druhé jinou myšlenkou. Pokud se to dámě s vanou povedlo i jen u někoho z těch kritizujících, je to báječné.