„Tak už po dovolený?“

Zeptala se natupírovaná hlava s těžkými zlatými náušnicemi blonďaté ženy s culíkem v růžové gumičce, stojící u pultu s lahůdkami za ní.

„Už ano,“ špitla culíkatá a bylo na ní vidět, že do poslední chvíle doufala, že si ji dáma před ní v řadě nevšimne a že obsluha bude hbitá a předchozí zákaznici odbaví tak rychle, že nedojde ke zbytečné prodlevě a nutnosti vyplnění prázdného času fůrou vymlácené prázdné slámy.

Marně. Obě zákaznice stály v prodejně bývalé Jednoty, kde i po transformaci zachovali majitelé řetězce retro styl prodeje. Na jednu stranu je příjemné, že vám čerstvě nakrájí šunku, sýry, salámy ze štanglí, i když obsluha trvá déle, na druhou stranu zachovávají i ležérní styl pohybu jako za starých časů, kdy zákazníci poslušně stáli v dlouhé frontě a neodvážili se ceknout, protože široko daleko žádná jiná prodejna nebyla.

„To to letí co? pokračovala natupírovaná.
„To jo,“ vzdychla culíkatá.
„Dneska je pátek a pozítří už zase neděle,“ řekla natupírovaná s tragickým výrazem účastnice funusu.
„A po neděli zase pondělí …, viďte,“ odpověděla culíkatá a napodobila pohřební grimasu své předřečnice.
„To byly vedra, co?“
Culíkatá si upřeně a mlčky prohlížela nabídku poloprázdné vitríny
„Tak hlavě, že už se ochladilo. Začne školní rok,“ nedala se mlčením své náhodně potkané známě vykolejit natupírovaná.
„To zas bude blázinec!“
Culíkatá stále mlčela a předstírala, že něco hledá v tašce.
„A kde jste byli na dovolený?“ vyřkla natupírovaná otázku, která se mlčením už přejít nedala.
„U vody,“ odpověděla minimalisticky culíkatá, až se na tváři tazatelky objevil náznak lehkého rozladění z tak úsporného vyjádření.
Ve chvíli, kdy zřejmě chtěla položit doplňující otázku, se z poza pultu ozvalo:
„Co si budete přát, paní?“
Natupírovanou to tak zaskočilo, že vyhrkla: „No chtěla jsem tuhle paštiku, ale asi bych neměla. Držím dietu, víte!“ Zdůraznila hrubým, nepříjemně posazeným hlasem péči o svou štíhlou stokilovou linii a otočila se na culíkatou, jak kdyby očekávála její přikývnutí. Ta už naštěstí našla v kabelce mobil a důležitě na displeji něco hledala.
Jindy zpomalená prodavačka nasadila neuvěřitelné tempo, aby dáma byla co nejrychleji venku a do své poklidné pohybové frekvence se vrátila, až když jsem, za culíkatou, přišla na řadu já.
Tak si říkám, jestli nedělám něco špatně.