Srdečné pozdravy z Banátu

aneb o útěku z civilizace, skutečném cestování časem a ještě o mnoha jiných věcech...   

Na ceste na Sv. HelenuS. Bergerová

Když mi v březnu poslal kamarád - novinář Ruda sms, jestli nechci jet v dubnu do rumunského Banátu, rozhodla jsem se po prohlédnutí www.banat.cz velmi rychle.
Přesně to jsem potřebovala. Utéct na chvíli z civilizace a vrátit se o století zpět. Ke kořenům života. 
"Ty jsi se zbláznila" komentovala sestra můj nápad,"ty, zvyklá na koupelnu a pohodlné hotely..."
To jsem jí ještě neřekla, že mě znalci strašili divokými ovčáckými psy, hojně vyskytovanou zmijí růžkatou a blechami, které prý loňská výprava chytila.
Ani výmluvné pohledy ostatních mě neodradily od cesty. Těšila jsem se nejen na výpravu do přírody a historie, ale i na to, jak se celou dobu nebudu malovat a holit si nohy.
Kolem roku 1820 se čeští kolonisté vydali na pozvání císaře do horského pohraničního pásma rakouské monarchie, aby zde těžili dřevo a založili vesnice. Potomků tehdejších přistěhovalců zde dnes žije na dva tisíce v šesti ryze českých vesnicích, které se nacházejí na karpatských hřebenech nad soutěskou Dunaje. Mluví krásnou češtinou, prokládanou místními výrazy. Do dnešních dnů si zachovali historické zvyky a tradice i staré způsoby hospodaření.
 

Vybrala jsem z několika set snímků pár, abych nezahltila hostitelský idnes.

Všichni, se kterými se na Rovensku setkáváme, jsou nesmírně milí a pohostinní lidé s hlubokou životní moudrostí. Prakticky vše, co potřebují k životu si sami vypěstují a vyrobí. V zimě bývá Rovensko často zcela odříznuté.
Lidé zde jsou zvyklí těžce od rána do večera pracovat. Peníze, získané z turistického ruchu ale často posílájí dětem do Čech. Od devadesátých let odešlo mnoho mladých do Česka a tak zde zůstávají hlavně lidé nad padesát let. Se zavedením celodenní elektřiny před 15 lety přišel civilizační šok v podobě satelitů a televizí. A toto lákadlo cizích světů odvádí mladé, kteří se už nechtějí dřít jako jejich rodiče, pryč.
Sama za sebe mohu prohlásit, že mi zde lidé připadají mnohem šťastnější a vyrovnanější než jsme my z moderního světa. Člověk si uvědomí pravou podstatu života a kořeny bytí.

Bylo to náročné, ale krásné.
Doporučuji tento výlet všem, kteří si chtějí dokonale vyčistit hlavu a přestat myslet na malichernosti svého života. Jak už to tak bývá, bývá ten opravdový život jinde než si myslíme.

P.S.: Blechy jsem si nedovezla, zmije mě neuštkla a psi nepokousali ....