Prokletí jménem - running sushi...

aneb jak se udržet na uzdě v restauraci s nabídkou: „Sněz kolik můžeš..........“

Odolávám rautovým stolům na společenských večírcích a oslavách, často na takových akcích vezmu za vděk jen miskou mrkvového salátu s ananasem a sklenkou vína (obzvlášť v pozdních večerních hodinách), ale kde se udržet nedokážu –  to je running sushi.

Když se u nás objevily restaurace s neomezenou konzumací jídel za fixní paušál, byla jsem mezi prvními zvědavci, kteří to chtěli vyzkoušet. Tento populární způsob stravování je ve světě znám pod anglickým názvem All you can eat. Většinou probíhá formou teplých a studených bufetů, jedním ze způsobů může být i brunch.

V některých kromě nabídky bufetu chodí obsluha mezi stoly s čerstvě připravenou pánví nebo s masem na tyči a servíruje nebo odkrajuje pokrmy podle libosti. Kvůli reklamě je zde nebudu konkrétně jmenovat, ale milovníci vědí kde je hledat.

Zatímco se v restauraci, kde si pro jídlo chodím k bufetovému stolu, nebo pultu, kde ho kuchař před mými zraky připravuje, dokáži ovládat, sedím-li u běžícího pásu, kde na malých miskách krouží různé pochoutky, propadám dětskému okouzlení z jízdy a ze hry a chtivě hltám za výkřiku – ještě tohle...
Vzpomínám na Smoljakovo „Pozor u druhé koleje“ z filmu Kulový blesk  a vybírám další porci  nigiri, maki, sashimi, yaki tori, i jiných dobrot.
Pravá smršť přichází, usedám-li k pásu se sestrou, velkou milovnicí krevet. Sedne-li si cíleně hned k začátku pojezdu, ostatní strávníci si mohou být jisti, že nejmíň půl hodinu neuvidí ani krevetí ocásek.

Nedávno jsme měli dobrou krmi zpestřenu i pozorováním hosta, kterého nešlo nazvat jinak než Otesánkem. Zabral s přehledem dvě židle a začal se cudně napřed cpát jahodami.
Možná to byla metoda jak zabránit nezřízené následné konzumaci a vystlat si žaludek. Já pro tento účel piji hodně vody. Ale chyba lávky, Otesánek zkonzumoval za půl hodiny tolik mističek, že je obsluha nestíhal plynule odnášet a v duchu mi probleskla hlavou myšlenka, jestli se takový host restauraci vyplatí.
I když čert ví. Při pohledu na něj nás veškerá další chuť pokračovat v jídle přešla. Třeba se jedná o nasazeného agenta, který svým obžerstvím podvědomě odhání další hosty od přežírání se.

V rámci psaní tohoto blogu jsem objevila odkaz na jednu restauraci s neomezenou konzumací tygřích krevet .... krevety na česneku a bylinkách, krevety s koňakovou omáčkou, krevety se zázvorovou omáčkou a krevety v kokosové pikantní omáčce s koriandrem...
Až jsem se při té představě zachvěla.
To bude hezký dárek pro sestru...

Mňam a dobré sváteční menu přeji ve svým čtenářům. Ať už krmi domácí, v oblíbené restauraci, nebo v lese na pařezu ... :-)