Proč mužům vadí pleš a jiné „vady“ na kráse?

„Jó, to jsem měl ještě vlasy“ povzdechl si jeden kolega a přejel si rukou po hlavě. Druhý se zasmál a přitakal mu. Zmínil to úplně mimochodem, bez žádného tématického impulsu a při hovoru, který se točil kolem jiných věcí.

Jiný kamarád se zase nedávno, a také mimo téma, zmínil o svých nohách do O. Když to napsal, musela jsem zapnout vizuální paměť a zavzpomínat na všechny jeho tvary. Možná by se o lehké odchylce dalo i uvažovat, ale do této chvíle mne nenapadlo věnovat jí ani půl myšlenky.

Marně dumám nad tím, proč muži věnují pozornost takovým věcem jako je přirozeně holá nebo vlasatá hlava, rovnoběžnost končetin a jiným podružnostem, které jsou nám ženám (myslím tím a doufám většině žen – ne Kenomilkám) zcela ukradené před „celkovým uměleckým dojmem“ - nebo-li kouzlem osobnosti. Výše zmiňovaní pánové byli zajímaví, přitažliví a ten údajně křivonohý nesmírně okouzlující muž.
Když se podívám kolem sebe, neznám jedinou ženu, a to nejen z okruhu kamarádek a známých, která by podobné věci řešila (možná v pubertě a nácti).
Píše se to stále, ale napíšu to sem znovu a příště zase znovu: Na muži je podstatné aby nám voněl, měl zdravé sebevědomí, charakter, práci, uměl se postarat a bavil nás.
Nejhorší dvě věci, přes které vlak většiny žen nejede, je smrad a nulový smysl pro humor.

I když mě napadlo, že postesk mužů nad případnou nedokonalostí sleduje zcela jinou linii a sice „lovení komplimentu“.  Ve chvíli, kdy nějakou tu připomínku vyřknou, očekávají od posluchačky libovolnou formu ujištění, že jsou úžasní. (Je to sice takové klukovské, ale považuji za velkou roztomilost, když v muži kus kluka zůstane, protože to je jedna z věcí, která ženy baví.)

 A tak si říkám, že v takovou chvíli bych tedy neměla dumat nad tím, proč dotyčný muž schválně upozorňuje na detail, který neodpovídá ideálu krásy vyretušovaných modelů v reklamním časopise, ale pochválit ho za to, co si pochvalu zaslouží. A už skutečnost, že s ním sedíte u jednoho stolu ... je ve většině případů důvod něco pochvalyhodného na něm najít. Úsměv a jiskra v oku dotyčného je pak oboustranným nevinným potěšením a kdo by nechtěl udělat radost druhému.

Jestli se mýlím. Klidně mě v diskuzi opravte.