„Mám tě rád, ale chci spát taky s jinejma ženskejma...“

Aneb život je krásnej a jednoduchej, jenom lidé ho stále komplikují...... ......a tak jsem si dovolila následující úvahu s nadsázkou.

Větu v názvu článku vyřkl hlavní hrdina ve známém filmu Miloše Formana „Lid versus Larry Flint“. Řekl ji své přítelkyni, když mu navrhla, že by se mohli vzít. 

Mockrát jsem si na tuto omračující větu vzpomněla, kdykoliv jsem se setkala s probíráním různých nevěr.
Nebylo by jednodušší, kdybychom ve vztazích jednali s takovou odzbrojující upřímností?
Co bychom si ušetřili pozdějších zbytečných dramat a výčitek!

Kdyby jedinci se širším srdcem a záběrem projevili zdravou dávku cynismu hned, nemusely by se pak odehrávat srdceryvné scény v duchu „Jak jsi mi to mohl(a) udělat ?“, protože dotyčný(á) byl včas informován. 

Předsudky a přežitky brání mnoha lidem vůbec si přiznat, že spousta žen uvažuje stejně jako muži a dávají přednost přímočarosti před mazáním medu kolem úst.

Tak mě napadá, že ženy by to s tou upřímností měly mnohem těžší.
Kolik pánů by vydýchalo, kdyby něco takového slyšeli od partnerky?  

Nejpádnějším důvodem pro odsouzení ženské nevěry byl po tisíciletí strach muže, aby nevychovával kukaččí mládě. Proto se ženská nevěra krutě trestala a v některých zemích se trestá dodnes.

O co jde? V dnešní době, kdy jsou veřejně dostupné testy DNA! 
Ovšem mužské pocity zaostávají za vývojem moderních technologií.
Přitom by ženy mohly potěšit po narození potomka své partnery dárkem v podobě výsledků testů DNA (potvrzením že je to on, kdo zvítězil ve válce spermií).
Dokonce by mohly dárek zarámovat a pověsti doma jako osvědčení o kvalitě ISO.
Rozšířily by se místní tradice, a ke křtu a vítání občánků by přibylo předávání onoho osvědčení.
A v konečném důsledku by volný přístup ke vztahům možná vedl přesně k opačnému „důsledku“.
Ženy by si daly moc velký pozor, aby v rámečku bylo napsáno, že jejich partner je skutečným otcem a to se promítlo do jejich předchozího chování. Ať už v podobě věrnosti nebo ochranných pomůcek! 

Vrátím se do skutečnosti. Ve skutečnosti lidé s polygamními sklony tají fakta, mlží a vypouští polopravdy, aby si ulehčili nové začátky nebo zachránili lží trvalé vztahy a mnozí tomu přes nabyté zkušenosti i skutečně věří. Že ten či ta už budou poslední. A jsou zpočátku úspěšní, protože jak bylo tisíckrát popsáno, lež je rychlejší a lidé touží být klamáni.

Přitom, jak bývá příjemné, když s ničím nepočítáme, nebo počítáme s tím horším a pak se ukáže opak.   

Před časem jsem pozorovala výsledky brainwashingu jednoho známého na jeho nezkušené  přítelkyni a nedalo mi abych mu neřekla:
Proč to pořád děláš, když už se znáš? (měla jsem na mysli představení pro jeho další osudovou lásku, průvodní jevy kolem a následné trable)
Ty jsi přece typ, který když přestane driblovat zeměkoulí na svém přirození, tak umře!
Tak proč jim to neříkáš na rovinu? Dřív nebo později stejně všechno vypluje na povrch a jestli chceš s někým být, je příjemné mít toho, kdo tě bere jaký jsi.....
Takhle ženám zbytečně ubližuješ.
Podíval se na mě jako bych spadla z Marsu a já ve vteřině pochopila, že mu bořím bábovičky, že jeho život jsou opakující se hry a kulisy, v žádném případě nepotřebuje nápovědu, příklad z Larryho Flinta si rozhodně nehodlá brát a žije v jiném vesmíru než já. 

Někdy se zkrátka osvětová činnost nesetká s ohlasem. 

To moje kamarádka poctivě informuje své milence o svých dalších přátelích a vyříká si dle situace vše zoči voči. Říká tomu přirozená selekce, kdy méně odolní jedinci odpadají a ona má jasno hned.

Přiznávám, že je to poněkud nestandardní přístup, ale pokud vím, neprožívá žádné trable se zhrzenými ctiteli. 

Slovo na závěr:
Tato úvaha se netýká  věrných a romantických duší, kterým výše uvedené ani nevytane na mysli, ale jen těch dekadentních živočišných jedinců, kteří si zkrátka nemohou pomoct, podléhají volání divočiny a musí hřešit.... 

Krásné sny, krásné dny...