Kosočtverec a zhrzená milenka?

Aneb mstíte se svým bývalým? Jedním uchem jsem v dnešních zprávách na Primě zaslechla, že na jakémsi fotbalovém hřišti vypálil neznámý vandal trávu v podobě velkého kosočtverce s podélnou úhlopříčkou. Místní znalci poměrů to spojují s plánovanou víkendovou svatbou jednoho z fotbalistů a nevěsta se dokonce nechala slyšet, že by to mohla provést nějaká zhrzená milenka....

Vzpomněla jsem si v té chvíli na daleko menší incident, který odneslo mé auto, zaparkované u vily mého přítele. V noci nám někdo házel do okna jeho ložnice sněhové koule (bylo to za mrazu) a ráno jsme měla na kapotě vyrytý klikyhák. Naštěstí ne v podobě kosočtverce. Přítel tvrdil, že to byli vandalové, ale já jsem odhadla, že to byla nějaká jeho předchozí noční návštěva, která se nesmířila s tím, že místo je zrovna obsazeno.

V tu chvíli jsem měla rozporuplné pocity. Na jednu stranu mě hřálo, že se nějaká jiná o mého milého takto uboze pere, na druhou stranu mi bylo líto laku. Vyřešila jsem to nastříkáním a parkováním o blok dál.

Osobně takové praktiky nechápu. Při představě, že se člověku uleví při tom, jak táhne kanystr žíraviny a ničí trávu i těm, co za jeho bolest nemůžou, místo toho aby se věnoval mnohem příjemnějším věcem, které život přináší. Věcem, pro které získáme čas tím, že jsme se zbavili toho, kdo o nás nestál.

I když se s vámi někdo rozejde nepěkným a hloupým způsobem, nebo se zachová jinak nepřijatelně, to nejlepší co můžeme udělat je úplně na něj zapomenout a přestat se o něj zajímat. Jakékoliv msty jsou sadomasochistickým týráním především sebe samého.

I když se možná pletu. Stává se, že zloba a zášť je na straně opuštěného, i když se s ním jeho bývalý(á)  rozešel na rovinu. Pro zlého, majetnického a zhrzeného člověka je pak možná úleva něco zničit, rozbít, ublížit. To je to správné vyvrcholení! Takový si nezaslouží politovat, ale nakopat do řiti.

Přejme tedy fotbalistům, ať se jim tráva brzy vzpamatuje, a také přejme štěstí svým bývalým.
Všechny naše bývalé známosti jsou takovou naší vizitkou. I když se stane, že některé vizitky bychom rádi zatajili, ztratili a zakopali, aby se o nich nikdo nedozvěděl.