Zkuste někomu říct, že by se měl učit latinsky, pokud to myslí s angličtinou, němčinou, francouzštinou , atd. vážně. Alespoň základy, jak sestavit jednoduchou větu a umět základní slovní zásobu. Vysměje se Vám. Dokonce i vysokoškolská lektorka angličtiny na můj názor, že by se angličtináři měli učit latinsky, odpověděla: „ A na co?“
Další vysvětlování bylo zbytečné. Bohužel to není situace jen u nás. Kdysi jsem v Německu absolvoval kurs latiny na univerzitě. Překládali jsme dílo Bellum Gallicum od Ceasara. V tomto kursu jsem byl jediným dobrovolníkem mezi dvaceti účastníky – budoucími učiteli. Když se mne ptali, proč proboha jako Čech překládám z latiny do němčiny, odpověděl jsem, že to dělám proto, abych si zdokonalil angličtinu. Nejpozději od tohoto okamžiku mne považovali za exota a blázna z Čech.
Latina je základem románských jazyků, a to italštiny, francouzštiny, španělštiny, portugalštiny, rumunštiny, rétorománštiny a vysokou měrou ovlivnila angličtinu. Zjednodušeně by se daly tvrdit dvě věci:
- Naučme se latinu a pak obměňujme koncovky a můžeme procházet všemi románskými jazyky. Pro zajímavost se podívejte i na: http//eurocomresearch.net
- Díky angličtině, kterou bych s přimhouřením obou očí označil také za pokračovatelku latiny, žije starý Řím dál jako světové impérium.
Uved´me si příklady.
Tvůrce kontaktních čoček pan Otto Wichterle byl pozván na kongres, kde jednacím jazykem byla angličtina. Nikdy předtím se anglicky neučil, měl proto obavy, zda bude rozumět. A rozuměl. Jak to bylo možné? Odpověd´ je jednoduchá. Pan akademik byl absolventem klasického gymnázia, kde se vyučovalo latině a staré řečtině. Kromě toho uměl německy. Když zkombinoval latinsko–řeckou slovní zásobu s německou syntaxí, nebyl problém rozumět odborným projevům v angličtině.
Ministerský předseda Winston Churchill a další angličtí vzdělanci se učili latinu a starou řečtinu nejen ze zájmu o antickou kulturu, ale aby si rozšířili a upevnili slovní zásobu ve své mateřštině. Kromě toho si díky starým jazykům tříbili smysl a cit pro formu a logické a jasné vyjadřování.
Pokud se učíme „mrtvý“ jazyk, odpadá jeho komunikační stránka, která je bezprostřední a řídí se podle reálné situace. Zůstává formální stránka, která se řídí logikou. Existují samozřejmě výjimky, ale ty zase, jak známo, potvrzují pravidlo, tedy logiku. Myslím, že právě zde leží velký pedagogický význam latiny. Ukazuje, jak formálně sestavit větu tak, aby dávala smysl, což je důležité pro jasné a srozumitelné vyjadřování nejen v cizím, ale i v mateřském jazyce.
Přirovnal bych to ke stavebnici, nejlépe ke kostkám. Pokud z nich chceme postavit věž tak, aby nám nespadla, musíme promyslet, jak kostky uspořádáme – jakou utvoříme strukturu.
Dobrá a jasná forma udělá se slovy to, co dobrá konstrukce z kostek. Dokáže postavit pevnou a vysokou věž, tzn. dokáže vytáhnout ze slov to nejlepší co v nich je a uspořádat je tak, aby sdělení bylo jasné, srozumitelné a bylo sděleno právě to, co mám na mysli.
Co závěrem? Zastávám názor, že je vždy dobré mít solidní základ a na něm stavět. Pokud to tedy myslíme s angličtinou, němčinou, francouzštinou, atd. vážně, měli bychom do sebe dostat alespoň základy latiny. Rozšíří nám to obzor a ušetří spoustu času.
