Analýza a syntéza v jazyce

V diskusním příspěvku k článku Grammar and Glamour jsem napsal, že si netroufám z gramatické stavby jazyka vytvářet úsudky o povaze jeho mluvčích, ale že mne zajímá způsob myšlení německých nebo anglických rodilých mluvčích a jak ho napodobit. Abych nemluvil jen teoreticky, ukažme si to na praktických příkladech. Zkusme neoblíbené téma – předložky, odlučitelné předpony v němčině a částice frázových sloves v angličtině.

Napřed si objasněme dva pojmy, a to lexikální význam slova (to je ten, který se najde ve slovníku) nebo gramatický význam slova (najdeme v mluvnicích, např. pádové koncovky, předpony, atd…) Vycházíme z toho, že gramatické významy vznikly z lexikálních. Například z výrazu go (jít, chodit, jet, …) se postupem doby vyvinul výraz pro budoucí čas to be going to, který již není součástí lexikální, ale gramatické části angličtiny.

Silný lexikální význam mají příslovce, což jsou slova, která upřesňují význam slovesa. Z příslovcí také vznikly nejběžnější a nejpoužívanější předložky. Na tomto místě si musíme uvědomit ještě jednu věc. Pokud nějaké slovo přejde z lexikální části jazyka do gramatické, ponechá si něco ze svého lexikálního významu a současně přibere i gramatickou funkci. Tak je tomu u předložek, které mají jak lexikální, tak gramatický význam. Lexikální pochází z příslovcí, gramatický vyplývá z jejich funkce vytvářet vztah mezi jmény, např. vorn = vpředu a z toho předložka vor = před.

I v jazykovědě platí, že když dva dělají totéž, není to totéž. Němčina a angličtina si u svých předložek zachovaly silný lexikální význam, zatímco v češtině lexikální význam ustoupil do pozadí. Jak je to možné? Pro odpověd´ musíme odbočit do typologie češtiny, němčiny a angličtiny. Čeština je jazyk syntetický, kdežto němčina a angličtina jsou jazyky analytické. Co to znamená?

Syntetický jazyk provádí syntézu slov a významů, tzn. že má velké bohatství koncovek, předpon, přípon, pádů atd., které nemohou stát samostatně ve větě, ale na slovo se nabalují a takto jej upřesňují. Například Jedu autem se přeloží do němčiny Ich fahre mit dem Auto. V češtině nám koncovka -u signalizuje 1. osobu  jednotného čísla, přítomného času a koncovka -em 7. pád. Kromě toho je ve slově jedu obsažen i vid, kategorie v němčině a v angličtině neznámá, která se nahrazuje lexikálními prostředky. Tady vidíme, jak funguje čeština – na jedno slovo nabalí více významů (syntéza).

Můžeme namítat, že němčina má např. taky koncovku -e pro signalizaci 1. osoby j.č. přítomného času, ale zkusme ji polknout a říct ich fahr – Němec nám bude bez problémů rozumět. Udělejme to samé v češtině a dostaneme jed. Budeme rozumět? Dost těžko -koncovky jsou v češtině velmi silným gramatickým prvkem.

Český syntetizovaný výraz musíme v němčině a v angličtině rozsekat na jednotlivé gramatické významy a ty vložit do jednotlivých slov. Jenže aby mohlo stát ve větě nějaké slovo samostatně, musí mít silný lexikální význam. Nemohu do věty odděleně vedle sebe postavit například koncovky nebo předpony.

Tímto se dostáváme k analytickému pojetí stavby jazyka, kdy analytický jazyk klade slova vedle sebe, a to slova se silným lexikálním významem.

Řekli jsme, že když dva dělají totéž, není to totéž. Například české z se překládá jako aus nebo out. Má ovšem stejný status jako anglické out nebo německé aus? Může české z stát ve větě samostatně? Je možné říct jedu z ve významu vycházím, vyjíždím,  tak jako německé Ich gehe aus, Ich fahre aus? Na vypínačích je německy napsáno aus/ein a anglicky on/off. Dokážeme si představit vypínač s českým popisem v/z, d/z nebo na/z? Určitě ne, protože by to významově bylo pro nás málo. Musíme použít slova, která mají pro nás lexikální význam – příčestí sloves zapnuto/vypnuto, infinitiv zapnout/vypnout nebo rozkazovací způsob sloves  zapn/vypni.

Když na fotbale vykřikneme out, znamená to, že míč je mimo hru, že nelze hrát. Co kdybychom vykřikli z! Dokážete si představit, co by se tím vlastně řeklo? Možná nějaký náznak, ale stejně bychom cítili, že nám něco chybí - lexikální význam.

 České předložky jsou vylepšením, specifikacemi pádů, ale v němčině a v angličtině to jsou samostatná slova se silným lexikálním významem. Proto se výrazy typu aus, out, … používají jako předložky, ale i jako odlučitelné předpony v němčině a jako součásti frázových sloves v angličtině. Například: Die Mutter fährt das Baby aus. Jetzt ist es aus! Get out! Put out the fire! 

Jak využít řečeného pro učení se němčině a angličtině? Předně si musíme uvědomit, co aus, out, atd. znamenají. Neučme se tak, že např. in znamená  v, do nebo out je z, ale pokusme se je vnímat jako příslovce, tzn. hledejme jejich lexikální význam.

Jak na to? Myslím, že není právě šťastný způsob dělení předložek na místní, časové, abstraktní, atd. Ve skutečnosti jsou to jen varianty použití jednoho lexikálního významu. Kde ten význam najdeme? Musíme se podívat na proces, jakým předložka vznikla až dojdeme k původním příslovcím, popř.jiným slovním druhům, se silným lexikálním významem.

Pokud se nechceme hrabat v minulosti, využívejme například slangové česko–anglické věty  On je in nebo On je out. Když je někdo in, co všechno taková představa obsahuje? Asi že někdo někam patří, do nějaké doby, je uvnitř dění, pohlcen okolím, v centru pozornosti. On je out znamená, že je mimo dění, není součástí, nepatří nikam, jako by už neexistoval. Všimli jste si, že při popisu in a out jsme si vytvořili představu, co in a out znamenají? Konkretizovat je můžeme v dané situaci. Get out znamená jdi pryč, vypadni – představa nebud´součástí, nepatříš sem. Put out the fire, znamená uhas oheň – představa neexistence ohně.

Jinými slovy, pokud si projdeme historii vzniku předložky/odlučitelné předpony/částice, začneme mít představu, co daná předložka/odlučitelná předpona/částice znamená. Podobný proces nastane, když si uvědomíme, co vyjadřuji pomocí in nebo out ve větách On je in, on je out. Podobných příkladů se najde určitě dost i pro ostatní předložky, odlučitelné předpony a částice.